Země zapomnění

Naprostý souhlas s komentářem od Enšpígla. Prvních dvacet, pětadvacet minut bylo úžasných a ty bych ocenila klidně nejvyššími pěti hvězdami. Jediná výhrada k takřka dokonalému začátku je, že se odehrává v jakémsi bezčasí, podle módy, vybavení domácností i chování postav nepoznáte, že by se mělo jednat o story odehrávající se v druhé polovině 80.let, spíše film působí, že popisuje dobu mnohem starší. Po havárii v jaderné elektrárně Černobyl, místo toho, aby příběh začal gradovat, se naopak rozpustil do mozaiky několika příhod, které nedrží pohromadě. Vznikla jakýsi podivná motanice psychologického filmu, nevěrohodného dramatu, nedotažených nápadů, hovorů o ničem, dlouhých záběrů a vše je sestříháno tak zvláštně, jako by to k sobě ani nepatřilo, jako by každou část filmu vytvářel pokaždé jiný tvůrce. Tvůrcům po úvodní skvělé části prostě došla šťáva a zbytek už za mnoho nestál. Škoda, mohlo se jednat o skvělou záležitost. Ona i ta myšlenka, co havárie udělala s psychikou lidí a jak se s neštěstím obyvatelé Pripjati vyrovnávali, je skvělým nápadem. Dojem z filmu je rozporuplný a nezachrání to ani připomínka na hezkou písničku, kterou mi po mnoha letech nostalgicky připomněla zpívající nevěsta: " Milion, milion, milon růží mít..." (Milion alych roz) :) (09.09.2019)

Zcela průměrné sociální drama, v němž slouží černobylská havárie jako pozadí příběhu. Ovšem je to právě ona havárie co v první polovině táhne celý film. Skvěle jsou vyobrazeny první dny po havárii, kdy nic netušící obyvatelé Pripjatě žijí až do evakuace dál bezstarostným životem. Bohužel druhá polovina už takový "drajv" nemá. Roztříštěné osudy jednotlivých postav jsou mdlé a nudné. Za zmínku snad stojí jen exkurze do Zóny, v nichž má divák možnost vidět skutečné město Pripjať a ne nějaké přiblblé kulisy. V prvních minutách působivé, v posledních minutách jsem zíval. 60%. "A zatroubil třetí anděl a spadla z nebe hvězda veliká hoříc jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. A jméno té hvězdy zní Pelyněk. I stala se třetina vod pelyňkem, a mnoho lidí zemřelo od vod, neboť zhořkly..." (11.05.2014)

26. dubna 1986, den, který změnil životy (a spoustu ukončil) velkého množství obyvatel městečka Pripjat, i celého jejího okolí. Den, kdy se ukázalo, co dokáže jádro, pokud není pod stoprocentní kontrolou, a den, kterému se vyrovnala snad jen podobná havárie ve Fukušimě (byť způsobena přírodní katastrofou). Film sleduje osudy několika obyvatel městečka Pripjat, kteří měli to štěstí (a nebo smůlu?) že původní havárii přežili... O černobylské havárii jsem četl spoustu článků, a také jsem si se zájmem přečetl reportáž z výletu do míst, kam míří jen ti odvážnější (bohužel ji už nejsem schopen najít). A tak jsem byl na tento film docela zvědavý, a - když se na to podívám zpětně - tak jsem si jej i docela užil. Samozřejmě "filmová" verze ubírá něco na dokumentaričnosti (kterou si tragédie zaslouží), ale zase tomu dává chloupek lidskosti (leč jak říkám, bylo to spíš na škodu, protože Černobyl není úplně místo na nějakou romantiku). Každopádně pokud někoho tato tématika zajímá, tak doporučuji i zajímavé videjko na youtube, jak informovala tehdejší československá média o této katastrofě... jak režim v roce 1986 informoval o havárii den po dni... (03.06.2014)

║Rozpočet $5miliónov║ Cinematik report: V priebehu dňa zaujala Európska koprodukcia Zabudnutá krajina(2011). Príbeh nám približuje čo sa dialo okolo Černobyľskej katastrofy pri výbuchu reaktora v jadrovej elektrární. Hlavnou a nešťastnou hrdinkou sa stáva Anya vo výbornom podaní známej Olgy Kurylenko(Quantum of Solace), ktorá aj napriek nešťastným okolnostiam nezanevrie na strateného muža a stále sa vracia do spustošeného mesta Pripiať aby tam našla svoj pokoj v duši. Dej ponúkne dosť silnú a neprebádanú tému okolo tejto tragédie, film ktorý nechce šokovať týmito okolnosťami ale chce ponúknuť na túto tému pohľad z iného uhľa. /videl v kine: 60%/ (videl na festivale Cinematik 2012) (14.09.2012)

Pokud by něco mělo charakterizovat tenhle uondaný kousek, tak to bude sousloví nevyužitý potenciál. První část filmu je parádní, černobylská katastrofa je zachycena civilně, žádné drámo, žádný efekt, lidé se baví, slaví, milují se a za domem jim hoří jaderný reaktor. Nikdo nic neví, nikdo nic netuší. A pořád prší. Pak se ale přesuneme dál v čase a najednou sledujeme osud ženy, která se odmítá vyrovnat s minulostí. Přestože má možnost odejít a žít lepší život jinde, tvrdohlavá zarputilost ji stále táhne zpět do zóny. Nakonec děj vyšumí do ztracena a nebýt miniosudů dalších zúčastněných, šel bych ještě o bod níž. Olga Kurylenko v hlavní roli září (doslova) a svůj dramatický part ustojí i přestože ji scénář háže klacíky pod nohy. Taky už to dávno (hlavně díky bezvadnému televiznímu hitu) není jenom "ta hezká tvářička z bondovky". Škoda té promarněné šance, mohlo to být docela působivé postapo, takhle je z toho jen vyčpělá "artovka" pro pár festivalových nadšenců. (17.12.2013)