Svatba Jiřího Káry

Tohle je prostě perla vy kelti. Chápu i lidi, kteří tomu dávají odpad, ale já prostě musím dát plnej počet hvězd. To jak z obyčejného snímku svatby ihned vznikne kultovní záležitost s kvantem neotřelých hlášek. Je to snad ten nejpřirozenější vhled do kultury opilých bezdomovců, má to podle mně daleko větší vypovídající hodnotu než nějaké dokumenty snažící se přiblížit život opilců, feťáků a bezdomovců. A vůbec nejde o nějaké sympatie k vulgárním ušmudlancům jak se někdo snaží naznačit. (27.12.2015)

Jiří Kára, zvaný též prorok, mesiáš, popřípadě absolutně lepší verze Ježíše Krista, je naprostý génius a kráčející satira. Jeho “Svatbou”, krásně dává najevo jak jsme otroci dnešní konzumní společnosti a jak je většina lidí utlačovaná emočně labilními “soyboys”, kteří nám zakazují to, co jest na životě dobré, přece jenom, každý normální člověk musel někdy mýt nutkání si prostě, jen tak, zahajlovat, kdykoliv a kdekoliv, jen taková spontánní myšlenka. V díle jsou krásně vidět “svaté” činy mistra Káry, praví slovo boží kudykoliv jde a jeho apoštolové ho milují více než sebe sami. “Ty koště” “Jseš zasranej kelt” “Ty vokurko”, těmito slovy krásně dokazuje svoji nadřazenost nad jakýmkoliv smrtelníkem, bourá všechny sexistické spory, rasové rozepře/předsudky a v neposlední řadě miluje přírodu. Dle mého názoru, tento muž byl narozen ve špatné době, tudíž byl nepochopen tehdejší komunistickou stranou a její cenzurou. Budiž mu zem lehká 101% (30.09.2018)

"Tragikomická výpověď"...pan textař asi hltá Guttalax po litrech, aby se mu uvolnilo to umělecký střevo. Nazvat svatbu dobou degenerovaných polodementních hovad a do jisté míry typických zástupců české generace X "tragikomickou výpovědí" je jako nazvat Hustýho Wimpyho nebo Záviše "postmoderní obdobou a duchovními pokračovateli Markýze de Sade"...je to pičovina, že? Stejně jako dávat tohle na ČSFD. (11.01.2019)

Když jsem kdysi zaslechl hlášku 'Děléj, už ste tady měli bejt štyry minuty, ty magore!', neskutečně mě pobavila. Nikdy mě ale nenapadlo, že tato hláška je pouze vrcholek ledovce, který byl téměř celý skryt v oceánu zvaném internet. Ale den se se dnem sešel (narozdíl od Stránského s Károu) a já narazil na toto unikum. Tento artefakt české kinematografie. Ihned mi bylo jasné, že to neskončí jedním shlédnutím. Nebylo, a dosud mi není jasné, co mě na tom vlastně tak strašně fascinuje. Určitě to z částí je Károva bezprostřednost a celkové nevšední vystupování všech svatebčanů, o nichž, myslím, bylo už řečeno dost. Například někde sem četl, že je to nejkultovnější video na celém českém YouTube. Pro mě tedy rozhodně ano. Je to zábava tak neotřelá a přízemní, že mě nejspíš nepřejde pouštět si to dokola a dokola pořád znovu. Nespočetné shlédnutí tohoto veledíla, kde je hlavním hrdinou (pro některé z nás skutečným hrdinou je!) alkoholik bez domova a špetky společenských konvencí Jirka Kára, mě vedla k dalšímu nespočtu zamyšlení se. A to ať už nad samotným děním na plátně, za ním, před ním, a nebo i třeba nad děním v mém bezprostředním okolí. Kolik chybí nám od prahu ulice? Co nás dělí od tak nevyhnutelné a všudipřítomné smrti? Někoho pár panáku rumu a tři sklenice rumu, tak jako to čekalo pana Ouřadu. Kdo ví? Nikdo. Nikdo neví, co nás čeká, za minuty, za dvě, za rok, za 15 let... Ani Jiří, ani Blanka, ani ten Stránskej vyprcanej. Na povrch vyvstávají ale i jiné otázky. Třeba: 'Kde je ten Stránskej vyprcanej?' A skutečně. Kde je? Nehledá každý z nás toho svého Stránského? V průběhu celého filmu zjišťujeme, že jednotlivý svatebčané neustále něco hledají nebo postrádají. Je to snad smysl života? Nebo skutečně jen ta kytka, co je na stole? Neměli bychom ale trávit čas právě hledáním té kytky? Právě v tom to bude. Hledíme neustále do sebe a hledáme odpovědi příliš hluboku. A pak zjistíme, že nemáme klíče a musíme lézt do bytu světlíkem. Možná to bude naše poslední věc. co v životě uděláme. Proč tedy neděláme to, co skutečně chceme? Jirka a jeho parta to tak dělají. Chtěj pivo zasraný, tak si ho daj. Chtěj si zahajlovat, tak si zahajlujou a ještě si zařvou 'SS!!'. Nestydí se jeden před druhým. Ani před ostatními lidmi. Mají to totiž dle svých slov 'v píči, vole,' nebo 'to mrdaj, vole.' Nemyslíte si, že právě oni jsou ti šťastní. Neřeší všemožné dresscody a etiketu a co si kdo myslí nebo nemyslí. Prostě žijou naplno. Opijou se, a jestli se ráno probudí, nebo ne, je jim skutečně jedno. Bylo toho už řečeno skutečně hodně. Určitě doporučuju minimálně shlédnout první část. Zamyslet se nad světem také nebude k zahození. Jo a nezapomeňte: DURANGA, VOLE!!! (14.04.2015)

Reality show, ktorá je skutočnou realitou. Škoda len toho úplne amatérskeho prevedenia, pri správnom nasnímaní a spracovaní by to mohlo byť nielen ako tu u väčšiny z recesie, ale aj v skutočnosti za vysoký počet hviezdičiek. Keby o tom vopred vedel napríklad taký špecialista na extrémnu realitu Ulrich Seidl, tak by z toho bol medzinárodne uznávaný snímok a možno aj v niektorých krajinách zakázaný. Tak to zostalo len ako recesistická youtubovina. Najlepšie momenty: príchod svadobčanov k úradu, nezabudnúť nedopité pivo pri odchode, ANO, z celého srdce. (02.05.2013)