Kůže, kterou nosím

Po čertech divná záležitost. Antonio jako úchylný chirurg byl fakt cool a asi se mi tu zatím líbil nejvíce ze všeho co jsem s ním viděl... Akorát v případě Roberta Ledgarda měla platit poučka: Místo dvakrát měř, jednou řež - spíše dvakrát vyšetři co se tu noc stalo, než jednou uřízneš... V tomto ohledu mi zápletka lehce připomněla australského Horsemana (2008). Elena Anaya byla skvostná, ale.... jen jako herečka, na filmovou Veru se mi jako na ženu nějak těžko myslelo... ////// Celkově fakt úlet ale řemeslně dokonale zpracován. Asi jako když akademický sochař z kamene vytesá pneumatiku. * * * * (02.10.2012)

Ha, Almodovar. Španělský režisér, od kterého sem viděl pouze Volver. Pod falešnou záminkou sem byl ex-přítelkyní (imho děvkou) vylákán do Brněnského Špalíčku. No, nač chodit okolo horké kaše, Penelope Cruz mě málem uspala a já sem se zařekl, že tímto směrem si rozhodně filmové vzdělání rozšiřovat nebudu. A pak sem si přečetl několik reakcí na Kůži (kterou nosím). Omámen vábivými slovy o šokující pointě jsem tomu dal šanci a vůbec nelituju. Pointa je až do určitého okamžiku naprosto neodhandutelná ale o to víc drsná. Ano, někdo namítne, že film nenabízí dostatek vodítek k jejímu odhadnutí, ale to je úplně jedno. Ta síla, se kterou je ze stolu smetena první nechutná pointa a suše nabídnuta druhá, která vás fakticky donutí zvracet, je neskutečná. Normálně tyhle úchylný filmy nevyhledávám, ale tady si mě režisér tak neskutečně povodil, že mu to naprosté znechucení a velmi to doporučím i ostatním hovadům. (05.02.2014)

Děsivé, uhrančivé, zábavné, zvrhlé – často zároveň. Almodóvar uchopil témata pomsty, bolesti a touhy po utišení stejně osobitě jako svého času Park Chan-wook, přičemž se vytasil s příběhem a jeho vystavěním tak nezvyklými, že prozradit něco o způsobech, jakým se k těmto tématům vyjadřuje, o cestách, kterými se ubírá či o postavách, jejich vývoji a působení na diváka, by bylo mimořádně neslušné. (46. MFF KV - 2.7.11) (10.07.2011)

Almodóvar je výborný vypravěč a uvědomil si, že kdyby tenhle příběh vyprávěl chronologicky, byl by vlastně obyčejný. Namísto toho si s diváky mistrně pohrál. Antonio Banderas v roli doktora Frankensteina (i když se nejspíš jmenoval trochu jinak) dokazuje, že v Americe přece jen nezapomněl hrát, i když to tam po něm prakticky nikdo nechce. Zcela bravurní je pro mne neznámá Elena Anaya. Mix mezi melodramatem a thrillerem je to opravdu zvláštní, ale za vidění stojí. (16.01.2012)

Pedro Almodóvar rozhodne nie je autor, ktorý by sa zameriaval na horory, hoci jeho príbehy z života obyčajných ľudí sú pomerne často silno desivé. Niekedy sa nám dejú veci, o ktorých by sme radšej ani nevedeli, nie to ešte aby sme ich potom prežívali. "Koža, ktorú nosím" rozhodne nie je klasickým Almodóvarovým snímkom, na druhú stranu do jeho filmografie zapadá. Je to skvelými hereckými výkonmi, ktoré sú miestami až trochu surreálne, čo je dané vyznením samotného príbehu. Toto je rozhodne niečo, čo vás nezanechá len tak v pokoji, ale budete o ňom premýšľať. Tento film si to rozhodne zaslúži, pretože sú tu scény, ktoré si odnesiete so sebou v hlave a len tak na ne ani zabudnúť nemôžete. (28.10.2019)