Šťastní to lidé: rok v tajze

Werner Herzog natočil úžasný dokument o zapomenuté krajině. To je vlastně věc, co mu jde nejlépe a tudíž první věta není úplně překvapením. Překvapení je ale pokaždé prostředí, které si zvolí. Tentokrát sibiřská tajga, kde týdny nepotkáte živoucího člověka. Jenom soby, losy, medvědy, vlky a sem tam nějaký lovce, které si tam tenkrát narval komunistický režim a oni tam prakticky žijí a fungují dodnes. Neuvěřitelný způsob života, který si dnešní konzumní člověk nedokáže ani představit. Kdo by si také dovedl představit půl rok žít uprostřed přírody sám se svým psem a lovit tam veverky. I proto má tady ten komentář tak vysoká hodnocení. Já ale do plna nepůjdu, protože se s některými názory toho lovce prostě neshodnu. Chápu, že si ten svůj život musí nějak obhájit, ale ať mi netvrdí, že ty jeho pasti, co tam straží na zvěř, jsou zcela humánní, když tam pak ty zvířata zaklíněná půl dne mrznou. I přesto ale zajímavý dokument plný těžkého pochopení z takového života a překrásné přírody, která ještě, jako jedna z mála, není tolik porušena jednáním každého z nás. (05.02.2014)

Opět dokumentární neděle, ale musím přiznat, že už jsem viděl opravdu hodně mnohem zajímavějších dokumentů. Tenhle z tajgy mě nějak extrémně nebavil. Nejvíc mě zaujala výroba lyží a kanoe, to mi vyrazilo dech, jinak mě lovení moc neoslovilo. Jako v každém dokumentu je tady pěkná příroda, ale to už mi tak nějak nestačí. (13.04.2014)

Nie som si istý, či sú tak celkom šťastní alebo len pripútaní svojou psychikou na jedno miesto, ale dobre, to že to urobili Nemci a ešte takto vykreslili Rusov, za to pomyselný klobúk dole. Vadila mi postupnosť, pretože začali tvrdou prácou a praktickými ukážkami ako prežiť v drsnej zimnej prírode, prechádzali cez pár dialógov, pár zábaviek, no zas skončili pri praktických veciach, ktoré inak na filmoch milujem, no neboli detailné a tak by som si musel dodatočne niečo naštudovať a vyhľadať, čiže to boli prakticky len ukážky a divák „zíraj“. Títo ľudia musia bojovať o prežitie, ale myslím, že nie sú v takom strese ako my, čo sa sami nazývame civilizovaní. Z tých diel z divočiny je toto dosť presvedčivé, niektoré chvíľky stoja za to, je to proste tamojší život a zvyky. Ja mám radšej teplejšie prostredie a osobne myslím, že názov je trocha prehnaní, ale tento dokument sa oplatí vidieť. (11.12.2013)

Mrazivá dokumentární lahůdka. Sdílím s Herzogem nadšení z života lovců a jejich doslova bezmezné improvizace a vynalézavosti v těch nejtěžších podmínkách. Bonusem je zjištění, že údajný příbuzný slavného režiséra Tarkovského si tam někde v Tajze místo filmařiny loví ryby puškou. Jedna výmluvná "Za všechno mohou Rusové. S nima přišla vodka." (12.09.2013)

„Odkázáni sami na sebe, lovci cítí samu podstatu. Jsou to šťastní lidé.“ Když jsem v půli snímku obdržel tuto informaci, tak jsem konečně pochopil, že se dívám na špatný film. Z tváří lidí, kteří musí celý život makat nebo chlastat, do této chvíle totiž žádné štěstí nezářilo. Já jsem však toužil po pozitivním souznění člověka s přírodou uprostřed divočiny a dostal jsem jen portrét lidí, kteří co vidí, to zabijí. Snad půl filmu zabral technologický rozbor nástrah a to mne také nebavilo. Jediné pozitivum vidím v přírodě, v probouzejícím se Jeniseji a lidové tvořivosti při výrobě kanoe nebo lyží. Všechny další informace o Tajze mám v sobě ještě z dob, kdy se o ní psalo víc, než o ceně ropy za barel. A když ve mně konečně dokument vzbudil zvědavost otázkou, odkud berou pohonné hmoty pro sněžné skútry, motorové čluny, motorky či motorové pily, když nikde nevidím žádný Shell ani ropný vrt, tak jsem se to nedozvěděl. (19.09.2013)