Řím - Vzestup a pád impéria (TV seriál)

Třináctidílná série o historii Říma.

1. díl: První barbarská válka
Píše se rok 113 před Kristem. Řím je republikou, malou říší, která těsně přiléhá k okraji Středozemního moře. Ačkoli ctí ducha demokracie, člověk musí být bohatý a urozený, aby mohl zastávat nejvyšší úřady, jak politické, tak vojenské. Tento systém dobře fungoval po celá tři století. Ale teď hordy barbarů, Kimbrové, pronikly za severní hranici říše. Jedna pokořující porážka stíhá druhou, Římané ztrácejí stovky tisíc legionářů. Řím opanovalo zděšení a přivádí ho do náruče generála Gaia Maria. I přes svůj neurozený původ má Marius skvělé vojenské myšlení. Aby porazil kmen Kimbrů, transformuje generál římskou armádu a otřese tak od základů republikánskými zásadami. Pro Římskou republiku je to důležitý milník. Tváří v tvář divošským Kimbrům, musí Řím volit mezi diktaturou a svým totálním zánikem.

2. díl: Spartakus
Když římští konzulové a velitelé vojsk Pompeius a Crassus vedli své skvělé legie vojáků a žoldnéřů do okolních zemí, ani jeden z nich nemohl předvídat zvrat událostí, který způsobí jeden neohrožený otrok. Jmenoval se Spartakus. Tento původem thrácký válečník dezertoval z římské armády, ale byl chycen, zotročen a přinucen bojovat v aréně jako gladiátor. Avšak v roce 73 před Kristem tento nezkrotný barbar vedl povstání sedmdesáti tisíc otroků-gladiátorů proti římské republice. Přestože se brutálnímu a intrikářskému římskému konzulovi Crassovi nakonec podařilo povstání potlačit, jeho sok, populárnější Pompeius, si přisvojil všechny zásluhy a tím rozdělil samotnou římskou republiku, což nakonec vedlo k jejímu zániku.

3. díl: Caesar
Píše se rok 60 před Kristem. Vojenští velitelé, konzulové a prefekti s nadměrnou pravomocí, a peníze korumpují Římskou republiku. Říše je rozjitřená občanskou válkou, v ulicích bují násilí a vraždy. Julius Caesar, toužící po slávě a poctách, zahájil deset let trvající brutální vojenské tažení, jehož cílem je anexe Galie, kde chce získat bohatství a vybudovat svou dobrou pověst. Jeho soupeři z řad římské aristokracie se snaží ho zastavit, ale Caesar je vynikající manipulátor. Propaganda a skvělá vítězství nad krvežíznivými barbary uvádí veřejnost v nadšení. V roce 49 před Kristem překračuje řeku Rubikon s úmyslem nárokovat si postavení hlavy Říma. To zažehne novou občanskou válku, která jej postaví proti Pompeiovi Velikému a republice zvoní umíráček.

4. díl: Les smrti
Když Římská říše během rozšiřování svého území dosáhla až tam, kde je nyní Německo, její legie stály tváří v tvář příslušníkům krvelačných germánských kmenů. V roce 9 našeho letopočtu kmenový náčelník Cherusků Arminius, vychovaný v Římě jako rukojmí pro udržení míru, využil svůj římský vojenský výcvik a v bitvě zmasakroval tři římské legie vedené prefektem provincie Germania Publiem Varem v Teutoburském lese. Tato významná bitva ustavila řeku Rýn jako hranici mezi Římskou říší a vzrůstajícím počtem nepřátel-barbarů. O šest let později, když se generál Germanicus vydal za Rýn, aby odčinil porážku Římanů, nachází hromady kostí a lebky, přibité ke stromům – připomínku vítězství barbarů. Ale v bitvě u řeky Vesery se postavil Arminiovi a zvítězil. Germanicus zajal Arminiovu těhotnou manželku Thusneldu, která se musela vystavovat na odiv v ulicích Říma, jako symbol jeho triumfu. Ačkoliv Germanicus zvítězil ještě ve dvou dalších mohutných bitvách, germánské kmeny osidlující pravý břeh Rýna se Římanům nikdy nepodařilo podrobit.

5. díl: Invaze do Británie
Píše se rok 43 našeho letopočtu. Nového císaře Claudia mnozí považují za venkovského idiota. Aby si dokázal udržet trůn, potřebuje císař dobýt cizí území a dosáhnout okázalého vítězství. K tomuto účelu si vybral Británii, zemi opředenou legendami, která dlouhá léta fascinovala Římany a vyvolávala jejich strach. Sto let po Caesarově první výpravě do Británie tak měla být tato země podrobena a stát se další římskou provincií.Hrdí a bojovní Britové uměli využívat zrádný terén a temné hluboké lesy a vlákat tam římské legie, aby je zničili. Vedeni druidskými kněžími, ovládajícími kouzla a čáry, a charismatickým válečníkem Caratakem, Britové se vzepřeli největší vojenské mašinérii, kterou svět do té doby poznal.

6. díl: Války s Dáky
Nehledě na úspěchy Římské říše, rozsáhlá vojenská tažení začínají povážlivě vyčerpávat státní pokladnu. Když kmeny Dáků pustoší římské území, neoblíbený císař Domicián je přinucen zvýšit daně. Císař sám nikdy nebyl v první linii, ale jeden z jeho velitelů, mladík jménem Trajánus, brzy osvědčí své vůdcovské kvality v bojích proti germánským kmenům na řece Rýnu. Po vraždě Domiciána a krátké epizodě s neschopným císařem Nervem je Trajánus prohlášen za císaře a začíná rozpadající se říši dávat dohromady. Finanční problémy vyřeší tím, že zaútočí na dáckého kmenového vůdce Decebala, objeví a zabaví jeho zlatý poklad, ukrytý v řece. V roce 106 našeho letopočtu Decebalos prchá, ale Trajánovi vojáci jej dostihnou ve chvíli, kdy spáchá sebevraždu, aby předešel potupě z porážky. Trajánovo vítězství je zvěčněno na Trajánově sloupu v Římě. Za vlády tohoto císaře dosáhne Římská říše maximálního rozšíření své moci, i samotný Řím a říše se na čas vrací k demokratické tradici.

7. díl: Povstání a zrada
Píše se rok 162 našeho letopočtu. Marcus Aurelius zdědil říši na jejím vrcholu. Už sto let vládnou mír a prosperita, hranice impéria se táhnou od Irského moře k poušti v Sýrii. Ale čím víc Římské impérium roste, tím lákavějším terčem se stává. Na dvou frontách – na východě a na severu, vypukla válka. Stejně tak i mor si vybral na obyvatelstvu svou krutou daň. Marcus Aurelius by raději zůstal v Římě a psal o filozofii, ale povinnost mu velí říši chránit. Války, které vede s Germány, jsou dlouhotrvající a krvavý problém do kterého zabředl, a který, zdá se, nikdy neskončí. Ale smrtí Marka Aurelia vzal rovněž za své jeho sen o dobytí Germánie. Císařův syn Commodus nepokračuje v otcových šlépějích, protože dává přednost životu v přepychu v hlavním městě říše před nebezpečným životem vojáka.

8. díl: Hněv bohů
Na počátku třetího století se Řím nachází v krizi. Zpustošený občanskou válkou a invazí nepřátel, nyní čelí snad ještě většímu problému – novému náboženství – křesťanství. Věrný generál císaře Filipa - Decius svaluje vinu za útoky Gótů na hranici impéria i za povstání zrádců proti císaři na jeho shovívavost vůči křesťanům. Ale sám Decius se také brzy stane zrádcem, utká se s Filipem v bitvě a zajistí si korunu pro sebe. Už jako císař se snaží získat zpět přízeň pohanských bohů a první obětí jeho vlády jsou křesťané. Přesto se bohové i nadále hněvají – na Řím udeří mor a Gótové podnikají mohutné invaze na území impéria. Decius a jeho syn Herennius přinutí k vojenské konfrontaci Cnivu, gótského krále. Bitva skončí smrtí Decia – a je to poprvé, kdy byl římský císař zabit v bitvě s barbary. Naneštěstí pro Římskou říši to nebude naposled.

9. díl: Vojákův vůdce
Těsně před koncem třetího století občanská válka rozdělila říši na kusy a nechala hranice říše otevřené invazi barbarů. Římané, žijící na východní a západní hranici, daleko od Říma, byli ponecháni, aby se bránili sami. To způsobilo, že si sami budovali vlastní armády a jmenovali své vlastní císaře. Když se říše takto polarizovala, ze společenské třídy vojáků se nad ostatní vyšvihl jeden výjimečný muž – aby se stal císařem v samotném Římě. Jmenoval se Aurelián a s neotřesitelnou vírou ve svůj božský původ bojoval s barbary, kteří tou dobou již ohrožovali i samotný Řím. Když zabezpečil a ochránil “věčné město,” zaměřil se Aurelián na ty, kteří říši roztříštili – na bojovnou královnu z východu a hrdého velitele ze západu. Poté, co oba porazil, během pěti krátkých let říši znovu sjednotil. Získal titul “Obnovitel světa”. Na krátkou dobu nastal mír. Ale v roce 275 našeho letopočtu byl Aurelián zavražděn. Nad jeho smrtí truchlili Římané v celé říši. Dobře si uvědomovali jeho výjimečnost a velikost.

10. díl: Konstantin
Občanské války, které sužovaly Římskou říši ve třetím století, definitivně ukončil až císař Dioklecián. O vládu nad impériem se dělil s dalšími třemi spolu-vládci. Ve východní části říše, na císařském dvoře Diokleciána a v jeho armádě získával vojenský výcvik budoucí vládce, mladičký Konstantin. Když Dioklecián odešel na odpočinek, Konstantin se vrátil ke svému otci, jednomu z císařů západní části říše. Konstantinův otec ale brzy umírá, když předtím učinil syna svým nástupcem. Jako nový císař Španělska, Galie a Británie Konstantin osvědčil svou sílu proti nepřátelským barbarům. Ale když se ostatní spoluvládci začali zase obracet jeden proti druhému, Konstantin se rozhodl s tím jednou provždy skoncovat. Porazil jednoho spoluvládce po druhém, a postupně tak získal kontrolu nad celou říší. Založil také nové hlavní město na východě. Při tom všem měl vizi, že navždy změní směřování západní civilizace. Konstantin bojoval pod znamením kříže křesťanského boha a tím nejen legitimizoval nové náboženství, ale našel v něm i sílu, kterou využil pro sjednocení říše.

11. dil: Barbarský generál
Koncem čtvrtého století není soužití Římanů a barbarů v rámci Římské říše bezproblémové, často vyúsťuje v násilnosti. Když císař Theodosius získá do služby v římské armádě Góty jako žoldnéře, spolehne se na svého věrného generála, napůl barbara-Vandala, napůl Římana, Stilicha, že zabezpečí věrnost Gótů. Ale Theodosius použil a obětoval gótské vojáky jako cíl pro děla v občanské válce a to způsobilo jejich povstání pod vedením Alarika, kterého Gótové provolali králem. Theodosius brzy poté umírá a zanechává říši svým dvěma synům, přičemž Stilicha jmenuje regentem (svého mladšího syna Honoria) v západní části říše. Když se Alarik snaží nalézt nový domov pro svůj lid na území Římské říše, a Stilicho bojuje proti novým nepřátelům Říma, cesty těchto dvou mužů se zkříží. Někdy bývali spojenci, jindy nepřáteli. Ale nakonec oba padli za oběť římským předsudkům. A Gótové, když si uvědomili, že Římané nechtějí mít s barbary nic do činění, zaútočili na samotný Řím.

12. díl: Manipulátor
V roce 450 našeho letopočtu byl Řím už jen pouhým stínem sebe samotného. Pryč je éra, kdy svou civilizací všechny převyšoval, i období mohutných územních expanzí. Nyní jsou římští vládci vydáni na milost vetřelcům-barbarům, a nabízejí jim moc a území výměnou za mír. Uprostřed období úpadku říše se do vysokého vojenského postavení vypracovali tři kamarádi: Ricimer, Aegidius a Majorian, a všichni vzájemně soupeřili o to, kdo ovládne impérium. Majorian byl prvním, kdo byl jmenován císařem, Aegidius pak jeho hlavním generálem, ale Ricimer, voják a původem barbar byl tím, kdo tahá za nitky. Toho, kdo ohrozí Ricimerovu sutoritu, přátele nevyjímaje, čeká smrt jeho mečem.

13. díl: Poslední císař
V polovině pátého století, když říše prohrála bitvu proti hrůzu nahánějícím barbarům, jeden Říman jménem Orestes vstoupil do služby na dvoře hunského náčelníka Attily. S dobrou znalostí strategie svého nepřítele se Orestes nakonec vrátil do Itálie, odhodlán vzkřísit Řím. Ale nejprve musel umlčet barbary na panovníkově dvoře a uchazeče o trůn, vyslané z východu. Orestes prohlásil svého mladého syna císařem a pokusil se očistit Řím od vlivu barbarů. Avšak zjistil smutnou pravdu, že bez barbarů už není Řím. Po stovkách let, kdy Římané využívali vetřelce jako nájemné vojáky-žoldnéře, tito převýšili svým počtem Římany a říše si nemohla dovolit je propustit. Ačkoli Orestes bojoval chrabře, čekala ho smrt z rukou velitele žoldnéřů - barbara Odovakara. Tato událost znamenala zánik Římské říše v roce 476 našeho letopočtu. Poslední císař, pouhý chlapec, byl poslán do vyhnanství a Odovakar prohlásil, že nového císaře už není potřeba, protože není už ani Římská říše. (oficiální text distributora)