Laputa: Nebeský zámek

Mijazaki má sice stále své oblíbené motivy, ale vždycky z nich dovede připravit originální zážitek. Celý svět je promyšlený do detailů, celý ten mix dobrodružného filmu s fantasy chvílemi vypadá jako válečný film pro děti. Mistr totiž ukazuje, že svět je krutý a občas je lepší ho nechat opuštěný, než v rukou lidí. Není to veselé, ale je to nezapomenutelné. (16.04.2014)

Avatar Jamesa Camerona sa môže zahrabať pod zem. Žiadne ekologické posolstvá od američanov neberiem, ak sa nenaučia robiť podobné príbehy. Miyazaki znova dokazuje v čom je najlepší. Podľa starých osvedčených receptúr vytvára nový príbeh, nový svet, nové postavičky a nové dobrodružstvo, ktoré ma tak podmanivú atmosféru a čaro, že presahom - myšlienkových aj príbehovým značne prekonáva podobne ladené snímky. Laputa je príbeh o priateľstve o dobrosrdečných pirátoch a o bájnom kráľovstve, ktoré obsahuje nepredstaviteľný poklad o ktorý sa zaujíma armáda. Film, ktorý je krásny práve tím, že jeho hrdinovia sú deti, ktoré vedia rozlišovať medzi dobrom a zlom a ktoré sa neboja zabojovať o to čomu veria. Nevinnosť a ľudská chamtivosť sú v príbehu vyvážené a to je aj jeden z dôvodov prečo príbeh nenudí a je plný neočakávaných zvratov. Nechcem hovoriť, že sa jedná o jednu z najkrajších rozprávok aké som videl, ale rozhodne k tomu nemá ďaleko. (13.08.2011)

Nebeský zámek byl asi 4. snímek, který jsem z dílny Hayao Miyazakiho viděl. Nebeský zámek je zároveň první film z dílny Hayao Miyazakiho, u kterého bych si troufl říct o příběhu, že se mi docela líbil. Pravdou zůstává, že animace je už neskutečně zastaralá a naštěstí její nedostatky částečně kompenzuje pěkně zvolená hudba. Možná, že moje hodnocení ovlivňuje i fakt, že jsem tento film viděl v orginálním znění - tedy v japonštině, zatímco 3 snímky předešlé jsem trpěl v našem mateřském jazyce. V té japonštině to přeci jenom má jakýsi zvláštní náboj. Můj šálek kávy však Nebeský zámek ani jiná kreslená tvorba Miyzakiho rozhodně není a s tou nejvyšší možnou pravděpodobností ani nikdy nebude, i když poprvé u Miyzakiho filmu mohu prohlásit, že jsem při sledování jeho díla netrpěl. Slabší 2*. (06.05.2012)

Létající Ostrov pokladů. Dobrodružný, lehce melancholický a emotivní příběh o hledání jednoho snu, síle moci, přátelství a jedné zapomenuté legendě. Po technické a hudební stránce má blíž „Naušice z Větrného údolí“ než k pozdějším Mijazakiho filmům, v hloubce obrazu ho ale dosud nepřekonal snad ani žádný 3D animák. Jednoznačné must-seen na velkém plátně. Možná vám bude příběh připadat všem těm „Pirátům“ a "Atlantisům" trochu podobný, ale pro mě má úplně jinou duši. Škoda, že jsem film neviděl, když mi bylo tak 10-12, možná bych měl zážitek na celý život. (14.03.2005)

Z počátku mě to moc nebavilo a trochu mě odrazovala ta dvouhodinová délka, ale postupně mě to zcela okouzlilo, a to jak samotným motivem tajemného létajícího města a jeho krásným výtvarným pojetím (+ ti fascinující roboti!), tak i sympatickou dívenkou Sheetou, která je stejně roztomilá, jako ostatní Mijazakiho animované hrdinky. Za zmínku stojí též nádherný soundtrack a dojemný závěr, který člověka vyloženě potěší na duši. Trochu mě mrzí, že jsem Mijazakiho filmy neznal už v dětství, ale možná o to víc je teď pro mě zážitek objevovat je na stará kolena a těšit se z jejich krásy. (17.02.2023)