Neřízené střely

Svižný a vtipný mix komedie a dramatu. 1) Uznávaný režisér a scenárista 51letý homosexuál Turek Ferzan Özpetek od svých 17 let žije v Itálii. Točí filmy buď o homosexuálech anebo alespoň s výrazným gayovským prvkem._____ 2) Mine vaganti však není ani tolik o homosexualech jako spíš o maloměstské omezenosti a úzkoprsosti. Ostatně Lecce, kdy byl film natáčen, se svými 90 000 obyvateli tvoří typický apulský buranov, kde bych jiný přístup ani neočekával. Vlastně ani nevadí tolik, že je syn gay. Důležité je, co tomu řeknou ostatní._____ Vtipné je, že Lecce jmenovala Özpeteka 22.5.2010 čestným občanem města._____ 3) 31letý Riccardo Scamarcio (mladší bratr Tomaso) má šmrnc stejně jako 37letý Alessandro Preziosi (starší bratr Antonio)._____ 4) Na pováženou je práce zvukaře. Neustále jsem musel upravovat hlasitost, protože buď řvala hudba nebo nebylo rozumět dialogům (v původním znění)._____ 5) Non fare sempre ciò che ti chiedono gli altri e sbaglia da solo, altrimenti la vita non ha senso. Nedělej jenom, co ti říkají ostatní, dělej vlastní chyby, jinak život nemá smysl. (25.09.2018)

S lehkostí příjemných francouzských potřeštěných komedií nám Turek Ozpetek servíruje ryze italskou laskominu, která bravurně kombinuje všelijaké vymazlené chutě a tak pořádná pizza plus několik skleniček vína u projekce nemusí být vůbec na škodu. Konverzačka, vztahovka, která sice v druhé části mírně ztrácí dech, přesto mi variace na italskou Ptačí klec dobře padla. Často se můžeme setkat s nálepou, že Ozpetek je homosexuál a jeho filmy jsou o homosexuálech, ale ono to nelze takto zjednodušit, protože on točí filmy o lásce, vztazích, o běžných situacích, které se dějí a člověk se s nimi musí nějak popasovat. Prostě život. (25.11.2020)

Letně rozjímavé, zčásti vážné, zčásti zábavné setkání s italským temperamentem mně udělalo tak nějak dobře, možná díky decentnímu podání gay tématu v konfrontaci s tradicionálními hodnotami, možná jen trefou do nálady. Škoda, že se v závěru bábinčin časosběrný pytel mouder nezdržel poznámek, na druhou stranu tomu, kdo si dokáže stylově osladit i konec života, možná nebude na škodu občas naslouchat... (06.07.2013)

Vynikajúci, s maximálnym citom a empatiou podaný príbeh plný láskavého humoru a úprimnej drámy, to všetko okorenené talianskym temperamentom. Je v tom jednoznačne cítiť prvky autobiografie autora, o to väčší dôraz je kladený na charaktery, postavy a psychológiu. Veľmi príjemné a nečakané prekvapenie... (19.08.2013)

"Horkokrvná" Talianska rodina, cestoviny, malebné staré mestečko, je to tak Taliansky film ako len Taliansky film môže byť, hehe. Obsahovo aj vizuálne som v skoro každom zábere cítil Paola Sorrentina (a nebudem klamať, toho mám celkom rád). Celkom pozitívne som prijal to, že takúto náročnú tému ako je "Priznanie sa svojej konzervatívnej rodine k inej sexuálnej orientácií", tvorcovia tak trocha odľahčili a dramatické momenty, ktorých tu zopár bolo,až tak netrhali srdce a divák sa mohol aj pousmiať a povedať si, že k reálnej situácií to nemá ďaleko. Pre mňa to bol rodinný film pre trocha starších členov rodiny. (15.07.2018)