Úkryt

Po svojom znamenitom režisérskom debute Shotgun Stories, ktorý je možno rovno jedným z najlepších plodov americkej nezávislej scény, sa rodák z Arkansasu Jeff Nichols rozhodol prekonať a posunúť nielen vlastné tvorivé hranice, ale aj možnosti samotného indie filmu. Tie sú tu našponované na maximum a dovedené k dokonalosti. Jeho počin Take Shelter je v mnohých ohľadoch exemplárnou ukážkou "ako točiť snímky" s čestne vydupkaným miestom v učebniciach filmu. Absolútne strhujúca symbióza filmárskych prvkov, kde to, ako bezchybne dokopy spolu pracuje kamera, Wingove tóny, znepokojivý scenár s pomalou, ale za to intenzívnou gradáciou, jeden z najpozoruhodnejších výkonov vôbec (poklad Shannon kurva na trón a/alebo herecký Olymp) s pôsobivými vedľajšími (Chastain & Whigham), ruka v ruke vedené silnou autorskou režijnou víziou ovplyvnenou kultúrou a tradíciami amerického Juhu, mi už symbióza príde ako slabé slovo. Take Shelter – číry orgazmus, nie filmový, ale filmársky. Ak som sa kedysi raz zamiloval do filmov, po zhliadnutí tohto som sa druhýkrát. Päť hviezd len preto nie, lebo som dement... (26.06.2018) (25.11.2018) (7.2.2022) (07.02.2022)

Těžká paranoia a film úplně odlišný od mainstreamu jak vedením herců, tak uskupením mizanscény a pojetím scénáře (ta nepředvídatelnost !). Ticho před bouří je působivé ač divácky krajně nepřívětivé (přirovnal bych to k něčemu ve stylu škrábání nehtu po dveřích). Úplně mimo časoprostor - díky maloměšťáckému redneck feelingu na každém kroku vůbec nevíte, jestli se ten film dějově odehrává aktuálně, nebo před 20ti lety. Zajímavý nízkorozpočťák a Shannon prvotřídní psychopat. (26.09.2015)

,,VAŠÍ MATCE BYLA VE 30ti LETECH DIAGNOSTIKOVÁNA PARANOIDNÍ SCHIZOFRENIE. VÁM JE TEĎ 35. CHCETE SI O TOM PROMLUVIT?“..... /// Curtisovi trochu hrabe. Z hladu? To ne (nežijou si špatně a z nemocí dcerky se taky vyrovnávaj)... spíš z deště. Ze spaní řve, budí se spocenej a tak další kroky logicky vedou ke snaze vybudovat protibouřkovej úkryt. Jsou to jen sny nebo vize? Prase aby se v tom vyznalo a tak mu hrabe čím dál víc a pěkně mě sere, (tedy emoce tu jsou.) protože su rodinnej typ a tady to spěje k pěknýmu průseru! Na velkým prostoru je mi umožněno nahlídnout za oponu ,,stavu“, když se sny mění v pocity a začíná strach z toho, že se něco blíží. Dramaticky dojemná síla rodiny (hlavně obětavost manželky) je zároveň mentální sílou filmu a já si hodně přeju, aby všechno dospělo k očekávanýmu ,,neočekávanýmu“ rozuzlení. Medicínsky zajímavej M. Schannon a stavy, kterým unikám pomocí alkoholu (taky si občas smáznete ,,disketu“?). Každopádně o tom, co je či není pravda, budete muset rozhodnout sami. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Myslím si, že je lepší místo dovolený u moře investovat do přepravního kontajneru . 2.) Rozhoduju se pro Kochleární imlantát. 3.) Thx za titule ,,Brousitch“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.02.2012)

Ten konec je skutečně dost symbolický ve vztahu k situaci celé americké a západní společnosti, kdy končí doba levné ropy (co myslíte, že představoval ten déšť?) a pohodlného žití. Civilizační kolaps, na který se lidi připravují tak, že nakupují zásoby, staví si bunkry a zařizují soběstačné hospodářství, je opravdu jedním z poměrně aktuálních témat a zdaleka nejde jen o bláznivé survivalisty - stačí se podívat např. sem, sem nebo sem. Tak nějak jsem už podle ukázek tušil, že Take Shelter bude tohle téma řešit a za ten závěr jsem v podstatě rád, protože se tu ponechává možnost pro širší množství interpretací, ale na druhou stranu - pokud bychom přijali závěr za autentický, jaký smysl by pak mělo celé to předcházející drama o boji se sebou samým, které v podstatě skončilo ve chvíli, kdy se otevřely dveře od bunkru? Ten epilog skutečně funguje jako takový přílepek, o kterém je možná nejlepší přemýšlet zvlášť; respektive vnímat ty dvě části separovaně - první jako charakterové drama o síle rodiny a druhou jako obecnější podobenství. Tohle zas jenom dokazuje, jak strašně důležitý ve filmu (a v podstatě jakékoli fikci) je konec - doslova "make or break". Tady je to zcela vzácně tak napůl. (Ale upřímně, Coeni se v Seriózním muži s něčím podobným vypořádali mnohem líp.) ______ Michael Shannon pak jenom potvrzuje moji domněnku, že patří mezi nejvýraznější současné americké herce. (02.02.2012)

The storm is coming. Vězte, že dříve, či později dožene každého a štěstí pak přeje připraveným... Nichols nabízí studii tzv. pozitivních příznaků schizofrenie v interakci s úrovní komunikace v partnerských vztazích a vnímavého diváka nechává pozvolna tuhnout. Brilantně napsané, atmosféra ševelícího větru v korunách stromů připomíná Znamení, byť tady jde o mnohem reálnější hrozbu, než jsou zelení, vodu nemilující mužíci a navrch impozantní výkon krále podivínů, u jehož úkrytu není úplně jasné, koho a před čím (kým) má vlastně chránit. Pro ty, co se modlí k bohu zkázy jménem Emmerich možná trochu rozvláčné, ale proč nevyužít kvalit M.Shannona, když je zrovna v laufu. A konec? Miluju filmy, co mi jej předloží se vzkazem: „Cokoliv si přejete…“ (29.01.2013)