Slunce v síti

Některé scény se hned tak z paměti nevypaří, třeba ta, když děti vedou slepou matku k vodě. Podmanivá kamera divákovi také utkví. A i když vím, že Uher chtěl bouchajícími dveřmi umocnit pocit stereotypu, mám dojem, že tohle je ten jediný, který mu s chutí odpustím. Ano, když byly dveře opravené, jejich zvuk mi chyběl, mezi domy nebylo vše v pořádku a kompletní. A nějak podobně na mě působí celý film. Dá nám zvyknout na Fajolovy pobyty na střeše plné televizních antén, aby jej odvedl na brigádu. Nekončící úseky ze života dospívajících dětí jsou protínány vymazlenými záběry Szomolányiho kamery. Nevyvážený film, z kterého chvílemi jásám, abych se záhy začala nudit. (21.02.2016)

Poetika městská, sídlištní, mně velmi blízká. Stejně tak mé sympatie patří skvěle zachycené psychologii jednotlivých postav. Citlivému mladíkovi Fajolovi, příležitostnému fotografovi, sběrateli obrázků lidských rukou. "Rídké" Bele, Fajolově lásce. A především její osamělé slepé mamince. Krása nalezená v obyčejnosti. Slunko, které nespálilo, ale příjemně zahřálo. (07.02.2009)

Úvodní zatmění se netýká jen Slunce, ale také zraku a mysli. Většina postav je úsporná v dialozích i v myšlení. Nikomu se do ničeho nechce. Zanikají rozdíly mezi mladými, kteří se věci ještě řešit nenaučili a starými, kterým se již nic řešit nechce. Obtížně uchopitelnou výjimku představuje Fajola, možná lyrik, možná „debil, a ne lyrik“, jehož komunikace s fyzicky jakoby nepřítomnými rodiči povzbuzuje podezření ohledně psychické nemoci. S jeho sbírkou fotografií rukou souvisí brigáda na venkově, kde zjišťujeme, že ruce jsou pěkným symbolem, ale ne nutně něčeho ušlechtilého, neboť také zde všichni tak trochu kradou. Polarita města a venkova není založena na rozdílností lidí (stejně jako v případě mladých/starých), ale prostředí. To v jednom případě chátrá (venkov) a ve druhém se vyvíjí k horšímu (město zohyzděné televizními anténami). Neotřelá režie a pozoruhodná vizuální stránka – skvělá kamera Stanislava Szomolányiho! – myšlenkově bohatému dílu navíc brání v tom, aby působilo zastarale. 80% Zajímavé komentáře: Madsbender, Sandiego, tomtomtoma, tuberatanka (05.12.2019)

S týmto filmom môžu mať mnohí problém. Nie je taký "bezviš" ako by sa mohlo na prvý pohľad zdať. V žiadnom prípade to nie je film pre široké publikum a už vôbec nie pre nenáročného diváka. Jeho najväčšia "slabina" je v tom, že nemá výraznejší dej. Má ale iné prednosti, ktoré ocení každý náročnejší a vážnejšie filmom sa zaoberajúci divák a predovšetkým všetci, ktorí by radi študovali VŠMU a chceli by v budúcnosti režírovať. Zdalo sa mi akoby režisér Uher venoval dokonalú prípravu každému záberu. Čiernobiela farba filmu pristane dokonale a prirovnať to možno k situácii, keď si z hromady farebných fotografií vyberiete práve krásnu, sýtu čiernobielu. Zvuk je nemenej dôležitý a film mi často atmosférou, i kompozíciou obrazov pripomínal niečo od Tarkovského. Záver pri vode bol výborný. Krásny poetický film. 80%. (11.03.2013)

V dnešní době již trošku neprávem pozapomenutý titul, ale fajnšmekři vědí o tomto drahokamu své. Film, který inspiroval celou jednu generaci filmových tvůrců a odstartoval česko(slovenskou) ´Novou vlnu´. Vizuálně podmanivý, kdy kamera čaruje i při snímání zdánlivě obyčejných panelových dojmů s hustým „lesem“ televizních antén, scéna zatmění slunce je pak až děsivě krásná. A vše podbarvuje lehce industriální hudební podkres, s disharmonickými prvky, který co do odvážnosti a zvukové nadčasovosti předběhl dobu o několik desetiletí. Zeljenka byl zkrátka takový slovenský Zdeněk Liška, byť o několik levelů méně autorsky potentní. A ta ústřední herecká dvojka, s roztomilou slangovou mluvou a přirozeným herectvím, tomuhle filmu dodává pocit žádané autentičnosti. Na LFŠ před několika lety, na velkém plátně, to byla vychutnávka par excellence. (20.06.2015)