Valčík

Nakonec nešlo o zkoušku, zda-li dokáži sledovat nepřerušovaný tok vyprávění (a tedy změnit navyklý způsob recepce, kdy každý střih umožňuje „vydechnutí“), ale zda-li dokáži sledovat film natolik banální, samoúčelný a špatně zahraný. Chápu, že na jeden zátah těžko uhlídáte kvalitu hereckých výkonů, proč ovšem nejsou role přizpůsobeny formě? Smích a pláč a jiné složité emoce jsem hercům ani trochu nevěřil. Podobně, jakkoli obdivuji režisérovo odhodlání nezřeknout se běžných prostředků filmového vyprávění (flashbacky), jsem nevěřil, že smyslem tohoto počinu bylo něco víc než ukázat „já na to mám!“. Bezmyšlenkovité silové cvičení. Doporučuji smysluplnější cvičení Mika Figgise (Časový kód) a Alexandra Sokurova (Ruská archa), jež jdou mnohem dál než k prvotnímu okouzlení z možnosti realizovat díky moderním technologiím odvážný nápad, s nimž na poli žánrové kinematografie mnoho let zpět koketoval třeba Alfred Hitchcock. 50% (06.12.2010)

Několik příběhů vzájemně se prolínajících a v různých časových rovinách takovým zajímavým způsobem, že musím Valčíku zvednout hodnocení i kdybych nechtěla. Potlačila jsem prvotní nechuť poslouchat mírně vyšinutého profesora a dohadování fotbalových veličin, mírné zklamání z některých hereckých výkonů, ale ve výsledku jsem byla nadšená. Jeden z těch filmů na které se chci rozhodně podívat ještě jednou, protože jedna projekce mně tady nestačí (04.05.2015)

„Všichni jsou zkorumpovaní.“ Takový malý, jiný film. Nepřináší úplně nové myšlenky, spíš poukazuje na iluze, ve kterých všichni žijeme, vypráví o korupci, skromnosti, mediálním obrazu světa i nezdravé posedlosti slávou. Zaráželo mě násilí na ženách, které ale všichni brali jakoby automaticky, téměř jako součást kultury. Moc se mi líbila hlavní hrdinka (Assunta), která byla v záběru skoro pořád. Nezvyklý styl točení (na jeden zátah) mi přišel zajímavý, byť občas trochu rozptyloval- hlavně při skocích v čase. Neutěšený konec jen podtrhuje uměleckost díla. Neobvyklý námět, dobré zpracování. 4*. „Olgo, vážně, chci si tě vzít.“ „Já si ale vždycky myslela, že jsi gay.“ „Trochu.“ :) (06.12.2010)

Pomalu, ale jistě, rázně, na jeden zátah, tu a tam v rytmu valčíku se line tenhle příběh. V hotelu začíná a také končí. Mnoho liských příběhů, mnoho pravd smutku, radosti i zklamání, tohle vše se zde prolíná naprosto přirozené, z jedněch dveří do druhých. Nechybí zde žádné téma. Fotbal, korupce, politika, láska, touha, či beznaděj, tohle vše ja tady zastoupeno naprosto věrohodně a přirozeně. Škoda, že měl tenhle valčík tak málo minut, osobně bych si ho dal klidně o třetinu delší. (23.01.2015)

Jeden hotel, jeden den, jeden záběr, spousta příběhů. Nesmírně komplikovaný, ale také strašně zajímavý tvůrčí nápad. Kompozičně do puntíku promyšlené a pořád překvapující něčím novým. Dle mého názoru se vyloženě nabízí použití tohoto postupu v dramatičtějším filmu. A ač mi obsah občas připadal nedoladěný, tak závěrečné odhalení a vyjasnění toho co je důležité a co slouží pouze jako pozadí vše opravilo a dodalo snímku krásnou lehkost i panickou naléhavost. (06.12.2010)