Laurence Anyways

Xaviéru Dolanovi se podařilo natočit mimořádně vyspělý snímek, který se vyznačuje zejména osobitým zpracováním. Je úžasné, že takhle mladý tvůrce už má svůj vlastní jasně čitelný rukopis a dokáže točit, ba dokonce i psát podobně vyzrálé snímky. Největším kladem je tu dle očekávání perfektní audiovizuální stránka, zejména hra s nasvětlením scény je opět mimořádně uchvacující. Jenže to co je tu kladem, je zároveň i prokletím. Pokud si odmyslím, těch pár scén, ve kterých se pomocí neotřelého vizuálu podařilo dokreslit děj, zbývá mi kupa těch, které působí tak nějak vatovitě. Ačkoli snímek překvapivě nenarušují, a ten i ve své délce působí souvisle a pevně, zanechávají rozpačité pocity. Jakoby Dolan pouze hledal místa, do kterých by mohl vtisknout své vizuálně podmanivé představy. (30.06.2013)

Dolan sa mi pomaly, ale isto začína dostávať pod kožu! Tak za A) muzika v každom jeho filme, čo som doposiaľ videl, nemá podľa mňa absolútne chybu a za B) má neuveriteľný talent na výber divných ksichtov do hlavných úloch; tým, že sú mi tak neuveriteľne nesympatickí, sú mi vlastne sympatickí ! (26.08.2015)

Keď niekto dokáže v tak mladom veku vytvoriť tak originálny, citlivý a vnímavý film s absolútne nezameniteľným typickým rukopisom, tak ma napadajú len dve slová. Génius a rešpekt. Spolu s Mommy komplexne to najlepšie od Dolana. Oznámiť celému svetu, že sa cítite byť ženou, to si vyžaduje riadne gule. Obzvlášť keď ste muž, ktorý by ich radšej ani nemal. V Laurence Anyways dokázal Dolan vytvoriť opäť niekoľko nezabudnuteľných scén. Jednou z nich je rozhovor mami so synom v kuchyni. Tvrdé, no zároveň milujúce rady matky. „Nikdy si nedovoľ byť prekvapený. Ak máš problémy, hocijaké, vysporiadaj sa s nimi.“ Laurence: „Takže, budeš ma stále ľúbiť?“ Mama: „Stávaš sa ženou alebo idiotom?.“ Ďalším dezertom je vizuálne nezabudnuteľný, videoklipový príchod Suzanne Clement na večierok. Alebo nečakaná spŕška vody v obývačke. Tých scén bolo proste niekoľko. Tento mladý chalan pracuje vždy s náročnými a kontroverznými témami, no dokáže ich poňať citlivo, neurážlivo a pritom vyhrotiť emócie na maximum. Ach Xavier, ľúbim ťa za filmy, ktoré na tento svet prinášaš. (20.01.2018)

Další film mladého Xaviera Dolana mě nezklamal a stále si drží vyšší standard, především v obrazové stylizaci. Téma bylo zajímavě podané a herecky přesvědčivé, jen by mi byla příjemnější kratší stopáž - klidně i o hodinu, protože to bylo chvilkami hrozně rozvláčné. Kvůli tomu tentokrát nedám přes 4 hvězdičky a zůstavá těsně pod. Přesto můžu doporučit jeho i Almodorovým fanouškům, kteří tyto témata mají docela rádi.[ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (07.04.2013)

Na své předlouhé stopáži nezvládnutý film. Četné záběry na detaily obličeje, které vyvolávají pocit osmělosti a nepochopení okolím, se opakují tak často, až to zavání manýrou - stejně jako neostrá a roztřesená kamera. Realistický způsob vyprávění najednou v půlce dostane přídavek v podobě snových sekvencí (motýl vylétajcící z úst, vodopád v obyváku - to byla až směšná metafora očistného osvobození, déšť šatů - vizuálně krásný, ale samoúčelný)____ Film působí chladně i proto, že postavy nemají hlubší city, ale jenom pocity.I přes délku filmů mi chybělo vykreslení charakterů. ___ Herecky je to taky problematické, protože hlavní hrdina svůj přerod a reakci na nutně šokovanou odezvu okolí podává příliš tlumeně, nevýrazně. Hrdinka je zajímavější, její šok, zdánlivé smíření a předem ztracený boj proti tlaku okolí, vyznívají mnohem uvěřitelněji. Zoufalý, hysterický záchvat v restauraci téměř dojímá, protože se rve o svou lásku a zároveň je jasné, že už je na konci sil. ____ Režisér se až příliš opájí obrazem a nedokáže filmu dát jednotnou linku. Scény s matkou - vtipně ironické, a přitom smutné i důstojné zároveň, působí dojmem, jakoby byly z jiného, lepšího snímku. /11. 11. 12./ (11.11.2012)