Bylo jednou zelené údolí

Mám problém nejen s tímto filmem, ale i s celou filmografií Johna Forda. Tento autor dokáže na jedné straně natočit vynikající filmy (Přepadení, Hrozny hněvu, Stopaři) a na druhou straně snímky velmi průměrné (Bubny víří, Bylo jednou zelené údolí, Kavaléristé). V tomto filmu jako by tuto nejednoznačnost skloubil dohromady na jednou poli, kdy se silné scény střídají naprosto příšerné, které připomínají výjevy z Rudé záře nad Kladnem nebo Výstrahy. To vše zakrývá Fordovy vyprávěčské schopnosti, sentimentalitu a poselství celého filmu. (11.03.2008)

Pochyby nad tím, proč si John Ford, americký režisér v dobrém i zlém, vybral příběh velšských horníků, se rozplynuly jako pára nad hrncem již po pár minutách. Nehledě na prostředí, tohle JE americký příběh. Rodinná sága s přemírou dojemných, v nemálo případech až patetických momentů, je nejsilnější při upřednostňování sociální linie nad tou rodinnou. Práce v dolech dává zabrat i těm nejzdatnějším ze zdatných, jejichž písně přesto zas a znovu, den za dnem, zní tím kdysi zeleným údolím. A když přijdou problémy, začíná to být smutné a ještě smutnější to bude, až někdo zemře. Tohle John Ford umí. 80% Zajímavé komentáře: Renton, Radek99 (18.03.2009)

Místy zřetelně naivní, idealistické (včetně sociálního podtónu) a směrem ke konci to už má určitou míru patosu, ale to vše tak nějak patří ke způsobu vyprávění, tedy vzpomínání na dětství. Navíc, tyto menší zápory diváka příliš neruší, protože jinak je Bylo jednou zelené údolí často úsměvné, příběhově dost poutavé, emočně hodně silné s řadou velmi sympatických postav (a pak také několika méně snesitelnými, avšak to patří ke společensko-kritické rovině filmu). Na plný počet to sice nevidím, ale na silné 4* zcela určitě. (04.05.2015)

Pre mna asi najsocialistickejsi film velikana Johna Forda. Zacina to ako nechutna moralitka a takisto aj konci. Nudil som sa pritom jaxvina a na konci som si uz nepamatal, o com bol zaciatok. No, keby John Ford tocil len takyto priemer, v zivote by nepatril k velikanom svetovej kinematografie. A jo, jo, toto porazilo Obcana Kane-a pri udelovani Osrala ci Ochcala - teda pardon, Oscara 60 % (19.02.2015)

Od filmu, který v Oscarovém klání porazil "Občana Kanea" jsem čekal opravdu hodně. Jenomže všechno co jsem očekával, jsem i dostal. Nenašel jsem v něm jediné zrnko patosu, či citového vydírání. Je to naprosto upřímný film s velkým srdcem. Herecké obsazení je do jednoho skvělé, nejvíce překvapil malý Roddy McDowall. Jeho závěrečná kreace je neuvěřitelně mrazivě přesvědčivá. Výborný byl i Walter Pidgeon a Donald Crisp si za svého tátu Morgana Oscara bez pochyby zasloužil. John Ford byl skutečně umělec, který ve své době neměl obdoby a svými filmy hodil lano spoustě dalších tvůrců. Na dnešní dobu to sice působí trochu staře (vždyť je to taky 70 let), ovšem i tak je to skvělý film a já jej řadím (jako jeden z nemnoha) nad "Občana Kanea". 85%. (23.12.2007)