Kohout na víně

Moje teprve druhá Schweigerovka. A něco na způsob biologičtějšího Kolji. Téma nenadálého otcovství a problémů spojených s jeho přijetím je bohužel drceno vysokou mírou nerealisičnosti. Hlavní hrdina, tedy biologický otec dítěte, už od začátku působí uvolněným dojmem a že ho tato situace vlastně vůbec nezasáhla, což si protiřečí s jeho vlastním výrokem, že neví, co s tím. Během poloviny se film až zbytečně přehupuje v zdlouhavou, natahovanou kaši, která se zdá nemít konce. Slibný začátek tak vyplýtval veškeré zbytky potenciálu a zbyla jen snaživá, ale nudná skořápka. Líbilo se mi hudební podkreslení, snažící se navodit až emotivní atmosféru, nicméně tentokrát to nefungovalo tak dobře, jako třeba v Kuřeti s ušima. To mi připomíná... co jen přijde příště? Cvrček na stáži? Jinak Til si opět až egoisticky odkroutil jak režii, tak i hlavní roli, kde stejně tak jde v druhé řadě o psaní scénáře a lehké zasazení do filmového průmyslu. Tak si říkám... není to skoro jako boření asi už páté zdi? Film se mi tedy nezdál úplně nepovedený, ale když jsem se začal ani ne v půlce nudit, nevypovídá to ani o tom, že by dostál svého nemalého potenciálu. Milé, ale nesympatické. 50% (25.02.2018)

Otec s dcérou si viditeľne rozumejú, film je svieži, je tam sranda, dievčatko je milé a šikovné. Ale. Ale postavy sú takými figúrkami, že ak by sa na to pozrel niekto nestranný, tak si pomyslí, že Nemecko je krajinou magorov, že by sa ani blbý a blbší nechytali. Od malej baby po jej oboch ockov a tiež nesvojprávne ženy, ktoré sa tam ocitli. Naviac je film príliš dlhý, takže tri hviezdy len tak-tak. –––– Neviem zaobchádzať s deťmi a nemám k nej žiadny vzťah... –––– Ja som v tvojom veku veril na bociany. – Lebo vtedy ešte nebol internet. (23.01.2017)

Osvědčená šablona funguje. Všichni jsou šťastní, maj se rádi; Liv Scheiger nezklame, jeho dcerka (anebo jak jí já odteď říkám „německá Chloë Moretz“) je srdcem filmu. K tomu mě odvazová hudba přesvědčuje, že se mi má film líbit, a já jí to klidně žeru, protože kvůli tomu všemu jsem si ho pustil. Říkejte si, že jsem cíťa, ale tohle má i svou hloubku. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 7 | hudba 8 | humor 4 | akce 1 | napětí 1 | pustil bych si znovu 7 (17.02.2013)

Nemecka Kinematografia sa chvalabohu predviedla. Til Schweiger je zrucny reziser, a vyzera, ze asi aj schopny herec. Pribeh ma cosi do seba. a jeho priesah s realitou je viac realny nez je komu mile. Vyzdvihujem dialogy, zrucnu reziu Schweigera a aj dejova linia mala cosi do seba. Ale zase aby som to neprehanal s tym sledovanim nemeckej kinematografie, je tam iste individuum, s ktorym nechcem nic mat /Uwe Boll/. K filmu : kvalitka. 70 % (19.11.2013)

"Byl jednou jeden počestný rytíř jménem Henry, který měl od krále za úkol přivést nejkrásnější královskou dceru jejímu budoucímu choti Tristanu, králi z Cornwallu. Při přejezdu nad Británií se ale omylem oba napili elixíru lásky, který byl určen pouze pro Charlottu a Tristana. Začali se najednou líbat, ačkoli se vůbec nemilovali a začali dělat spolu lásku, ze které se rodívají děti. Potom měli neuvěřitelně špatné svědomí, neboť Charlotte byla určená pro Tristana a počestný rytíř Henry byl zase spojen osudem s krásnou Katharinou, anhaltskou princeznou. Za devět měsíců porodila Charlotte holčičku, říkali jí Magda." Tak o tomhle to bylo. Jenomže Henry je scénárista, Tristan zubař, Charlotte podnikatelka, Katharina spisovatelka a stalo se to ve Švédsku, ale vysvětlete to dítěti, o kterém jste dosud neměli nejmenší tušení. Henry se snažil a já se celkem bavil, ale už mne trošku štve to, že chlapi nejsou schopni se vysvléct do naha a svým vyvoleným všechno přiznat. Vždyť ženy v sobě mají tolik empatie, že naše problémy nakonec raději pochopí. Nebo se tak alespoň tváří a později nám to vrátí i s úroky. A tak to má být. (01.02.2016)