Hoši o ou kodomo

Pro mě rozporuplný snímek. Ano, jsou zde typické rysy Šinkaiovy tvorby - zachycení toku času, smysl pro detail, nádherná animace, to ano. Najdou se zde ovšem i motivy typické pro tvorbu Mijazakiho. Ne, že by to bylo špatně, avšak Makoto se rozhodl natočit jiný žánr, než ve kterém je špička, a ne že by to nezvádl, ale napoprvé se trefit je doopravdy těžké. Film mi přišel, jakoby nevěděl, čím má vlastně více být. Druhá polovina byla místy nelogická a konec odfláknutý. Z první poloviny filmu jdou cítit emoce a síla, v druhé už jen bezduché momenty, které nedokázaly zaujmout. Film mě nechal ledově chladným, což je paradox, protože Šinkai mě v jeho jiných snímcích dokáže dojmout doopravdy silně. Zde je celkový dojem rozprostřen na celkových 65%. Šinkai se zde zkrátka snažil hrát na Mijazakiho.. (18.07.2019)

Druhé zhlédnutí - Shinkai zde opravdu poněkud odbočuje od svého zaběhnutého stylu a snaží se vytvořit velkolepější dílo ve stylu Miyazakiho Mononoke Hime či Laputa, ale nedaří se to zcela, ač o pěkný příběh se rozhodně jedná, jen trochu nedotažený a snad i lehce chudý co se postav týče. Nicméně animace je tradičně velmi působivá, hudba zdařilá, "kočička" Mimi kouzelná a přes některé špatně zvládnuté momenty snímek zaujmout dokáže a v žádném případě nezklame ani neurazí. (05.10.2019)

I když toho ten japonský název moc neřekne, pořád mi přijde hezčí, než mezinárodně uváděný "Children Who Chase Lost Voices from Deep Below", což v překladu znamená "děti pronásledující ztracené hlasy z hlubin". Tento anglický název není přesným překladem, ten by bylo možné česky napsat asi jako "děti pronásledující hvězdy". Sám o sobě je tento název kouzelný a odkazuje na to, co nás čeká. Další jedinečná podívaná z japonské produkce. Jestli si myslíte, že příběhově jsou americké animované film silné, tak začněte koukat na ty japonské. I když jsou kresbou velmi klasické, příběh vás většinou ohromí. Je neskutečně epický, i když se soustředí jen na pár postav. Zůstává přesto silně emotivní, ale nikdy nemáte pocit, že vás někdo vydírá. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/03/hoshi-o-ou-kodomo-2011-70.html (10.04.2013)

Na jednu stranu Šinkaiův film před diváky rozprostírá úctyhodně komplexní fantaskní svět se spletitou mytologií. Jenže bohužel to všechno je zde zcela kontraproduktivní. Věčné konstatování jmen různých částí a prvků tohoto světa, permanentní ustavování vztahu fantasijní říše k realitě a konstruování rigidní mytologie paradoxně zaslepuje pravou podstatu snímku, kterou naopak představuje, či by mělo představovat vyprávění o překonávání zaslepené bolesti ze ztráty někoho blízkého. Fantaskno, které by mělo plnit symbolickou roli pro niterné pocity postav, zde svou zatvrzelou konkrétností a překombinovaností přestává plnit svou funkci, což vede k tomu, že emoce musejí být vyjadřovány v přímočarých monolozích. Stejně nevyvážený je film i v dílčích motivech, potažmo atrakcích, kterými se chce zalíbit svému cílovému publiku, teenagerům. Samoúčelná krvavost se potkává s křiklavou roztomilostí a pitoreskností, a také ústřední motiv nelehkého a bolestného hledání osobní cesty životem po zničující ztrátě je současně rozváděn do komplexních myšlenek, ale i ztvárněný s polopatičností a naivitou. Jako protipól Šinkaiova snímku se nabízí geniální Vital Šinji Cukamota či anime Dopis pro Momo, které také expresivně zpracovávají vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, ale téma a metafora v nich jsou v dokonalé rovnováze. (23.08.2014)

(Viděno bez titulků.) Tento krásný, byť očividně jinými místy inspirovaný svět by si zasloužil lepší příběh, když už se na něj Šinkai rozhodl dosud nejvíce soustředit. Především však zamrzí, že se kamsi vytratila většina šinkaiovských emocí a zastoupil je tovární produkt. Je sympatické, že se režisér již nechtěl opakovat, u mě by však nejspíše uspěl lépe, kdyby to udělal. 5+/10 (07.06.2011)