Post Tenebras Lux

Hra obrazů, které dominuje úchvatná mexická příroda. Lidský příběh by v ní trochu rušil, a tak je omezen na minimum nezbytné pro jakous takous srozumitelnost. V dlouhých záběrech taky trochu déjà vu loňského Tenkrát v Anatolii. Jenomže zatímco Turek Nuri Bilge Ceylan využíval motivů realismu, Mexičan Carlos Reygadas se nebrání fantazii ani neřestem, a v komentářích se tak objevují narážky na porno. kult pro Cinema Mundi, 2013. (28.02.2013)

Originálně koncipovaný poetický artový film, který pro svou bizarnost skutečně není pro každého. Vyniká sice brilantní kamerou s mimořádnou mizanscénou a vůbec tvorbou obrazové stránky, ale výsledný dojem je pro běžného diváka velmi rozpačitý až nudný a určitě pro mě není na víc než jedno zhlédnutí... 60 % (04.09.2017)

Konceptualistické, formalistické, poetické, pornografické, psychologické, surrealistické, elitářské, art-art-housové a hlavně BIBLICKÉ z kousků poskládané cosi, co ZARUČENĚ osloví členy jakékoliv evropské filmové poroty, zaryté intelektuály a citlivé duše, ale mne již podobné pokusy o vytvoření vysokého filmového umění jaksi neberou. Režisérovi bych poradila, aby si nehrál na Tarkovského a normálně a lidsky pověděl, co mu leží na srdci. Takto tu vidím jen zbytečně zkomplikovaný a naschvál zumělečtěný slepenec osobních vzpomínek za 500 000 EURO, a to mu prosím přispěla do rozpočtu půlka Evropy. Reygadasovi sice nelze upřít jednotlivé zajímavé nápady, scény a záběry, ale jako "celek" to je zoufale zastaralé a příliš to připomíná zašlé 20. století. Jednoduše Mexiko a zřejmě i celá latinská Amerika zaostává za vývojem, což je vidět i podle toho, že jejích elita ještě pořád cituje Dostojevského, kdežto západ již dávno vyznává praktickou upřímnost Gordona Gekka. Ne že by myšlenky Dostojevského nebyly nadčasové, ale kdo dnes ještě věří tomu, že krása spasí svět, a navíc takto se předvádět v dobře situované společnosti hodující u bohatě prostřeného stolu je věru snobské. (19.10.2013)

Po temnotě budiž světlo. Carlos Reygadas je výjimečný, jeho filmová optika se dotýká nebe, ať už vizuální optikou, tak duchovním obsahem a kruté výpovědi. Skutečně Reygadas posouvá optiku dál, než byla doposud. Připravte se na jedinečnost. V jeho dílech je to s odstupem času, čím déle se nacházíte po filmu, tím se k němu v myšlenkách vracíte a je pro vás stále důležitější a vtahující, tím i jedinečná opening scéna v Post Tenebras Lux - Reygadas vyčkává na bouřku a zachytává, jako v Tichém světle pomalý a jedinečný přesun přírody ke spánku. Doporučuji nejlepší zvukovou stopu. Zlo za hranicí temnoty, kde ostatní tvůrci se ani nepřiblíží. (16.02.2016)

Ach jaj... Po Tichém světle pro mě docela zklamání. Ale zase nemůžu říct, že by Post Tenbras Lux byl špatný film, to vůbec ne. On je pro mě tak nějak mezi Tichým světlem a Japonskem, má to momenty, kdy to je neskutečně zajímavé a má to momenty, kdy je to nudné a utahané. Dějově to úplně špatné není, poetické to je, ale není to silné. Když si vzpomenu na Tiché světlo, to mě úplně vtáhlo a má to nejednu skvělou scénu. Tady to má úžasnou úvodní scénu, pak ještě scénu hned potom, když je tam ten ďábel, ale pak už tu žádná opravdu silná není, dobrá jo, ale silná ne, což je škoda. Příroda krásná, herecké výkony opět dobré, i když tu vůbec nehrají herci (třeba ty malé děti jsou děti pana režiséra), což u Reygadase dost obdivuju, tohle málokdo dokáže (Seidl to třeba zvládne s hlavními postavami, ale na ty vedlejší kašle), bohužel silný dojem mi tady chybí. No nic, teď jsem zvědavý na Nuestro tiempo. 3* (01.03.2019)