9 Wat
Obsahy(1)
Poon (Siraphan Wattanajinda) a Nat (James Alexander Mackie) jsou mladí a energičtí lidé, kteří si rádi užívají života a nedělají si zbytečné starosti. Seznámili se zhruba před rokem. A i když Nat jejich vztah bere poměrně vážně, Poon si není úplně jistá tím, jestli je právě on ten pravý. Proto, když zjistí, že je těhotná, rozhodne se o tom Natovi neříct a raději v tichosti podstoupit potrat. Jenže ještě před tím, než k tomu může dojít, jsou pozváni na jednu akci v Chiang Mai – zhruba 700 km vzdálené lokaci od Bangkoku, známé pro vysoký počet chrámů. Poon a Nat se na místo určení rozhodnou dopravit po vlastní ose, přičemž Poon navrhne, že by se mohli zastavit u Natovi matky, aby se s ní mohla konečně seznámit. Jenže jeho matka je velmi zbožná žena, trpící nepříjemnými sny o Natově budoucnosti. Proto, během jejich návštěvy, syna úporně prosí, aby se po cestě zastavil v několika chrámech a vzdal úctu vyšší moci, a tím tak očistil svoji špatnou karmu. Jenže Nat na podobné věci nevěří a chrámům se vyhýbá, jako čert kříži. (EMIA)
(více)Recenze (6)
Opäť som narazil na slušný kúsok z Ázie, ktorý ma len utvrdil v tom, že ázijské horory sú v súčasnosti určite lepšie ako tie americké. Tentokrát sú hlavnými postavami architekt Nat, jeho priateľka a mladý mních. Nat totiž musí na žiadosť svojej matky navštíviť 9 budhistických chrámov, aby očistil svoju zlú karmu. Samozrejme ich po ceste čaká nejedno nepríjemné prekvapenie (pre nás, hororových nadšencov, samozrejme príjemné). Nat sa chrámom vyhýba ako svätenej vode, ale rad nešťastných udalostí ich napokon prinúti do jedného vkročiť, aby sa vysporiadali s hriechmi minulého života. Veľmi originálny film, v ktorom nevystupuje žiadna otrepaná bledá vlasatica leziaca po strope, ale prízrak znetvoreného dieťaťa, ktorý je dostatočne odporný a desivý. Ľakačiek je dosť, príbeh a scenár taktiež bravúrny, takže nevidím dôvod, prečo to neodporučiť. Prekvapilo ma len podivné “wtf?” rozuzlenie, ale to pri ázijskom horore nie je prvý ani posledný prípad. ()
Nebylo to špatný,avšak délka a přílišná roztahanost filmu velmi škodí. Vzhled ducha je bezpochyby úžasný, znetvořené malé dítě,které když je na scéně, tak husí kůže je na místě, ale zde ho kupodivu ukázali za celý film snad jen 3x, což mi příjde za 110 minut velmi málo. Potenciál zde byl, škoda, že zůstal nevyužit. 60% ()
V podstatě menší road movie v červeném Jeepu po thajských chrámech doplněný krotkou spirituální duchařinou s pár fajn lekačkami a flashbacky, bez kterých se málokterý příslušník tohoto asijského horrorového subžánru obejde, a ozvláštněný atraktivní odbarvenou Thajkou. Spíše mysteriózně relaxačního vyznění díky použité příjemné hudbě a množství denních průjezdů prosluněnou thajskou krajinou. Letmá vzpomínka na doby, kdy byly asijské duchařiny v plné síle. 7/10 ()
Upřímě už jsem unaven touhle Thajskou tvorbou která vypadá uplně stejně, pokusy o duchařský horor který není ani jednou strašidelný a každej film vypadá pomalu stejně. 9 Wat je uplně to samé. Film postrádá jakkékoliv napětí a jediný co mě donutilo dokoukat do konce je sem tam povedená atmosféra. Co mě vytáčelo byla zbytečná roztahanost, některé scény byly fakt masakrózně dlouhé a při tom neměly moc významu. Fakticky jediný plus k tomuhle filmu je atmosféra těch klášterů a lesů či co to bylo. ()
Proč já si pouštím pořád další thajské horrory? Když vím, že jim prostě zřejmě nejsem schopen přijít na chuť? Snad proto, že bych se rád dožil příjemného překvapení? Tohle bylo dost utrpení, s lacinými digitálními triky (a digitální hmyz je zpravidla vždycky tragický), ještě lacinějšími lekačkami a hlavní hrdinkou, u níž jsem celou dobu přemýšlel, zda jsem se konečně nedočkal obsazení Ladyboye do seriózního filmu (ne, že by vypadala škaredě, to vůbec ne, jen trošku nejednoznačně). Jinak prostě jedna velká šmíra. Ani nevím, jak dlouho před koncem jsem to vypl. Řekl bych, že jsem zvládl tak dvě třetiny filmu a to jsem tu druhou prospal. Mé filmové přání je tedy jasné - vidět zase po dlouhé době nějaký thajský horror, který by mě bavil. A já vím, že to umí. Tak proč to nedělají... ()
Tak já bych se asi zdráhal označit tenhle film za horor, protože to je spíše takový art, i když asijský, takže dojde i na ty duchařiny. Jenomže ty v tom filmu nejsou hlavní. Gró celého příběhu se točí kolem karmy, minulých životů a nemožnosti oblafnout vlastní osud. Zvolený způsob vyprávění není vůbec špatný, kdy je to vlastně road trip po malebném Thajsku a hlavní příběh se dávkuje po malých útržcích z děsivých vizí odbarvené Thajky, která je jen tak btw děsně nesympatická. To strašidelné ve filmu obstarává malý znetvořený chlapec, který se tu a tam někde objeví a trochu pocuchá nervy, ale pohříchu působí dost neškodně a celkově tenhle film nijak zvlášť děsivý není. Samotný konec sice přinese poměrně překvapivé vrcholení, které se přiznám, že si nejsem úplně jist, zda jsem ho správně pochopil (měl jsem pouze anglické titulky). Celkově to ale úplně špatné není, i když že bych se na to v dohledné době musel podívat znovu, to asi ne. ()