Na druhé straně

„Hrůza. Hrůza je strach, že se stane něco zlého.“ A malou Leenu čeká hodně hrůzy...Divák se může zpočátku jen zkusit uhádnout, jaká traumata si Leena ohledně své matky prožila. Postupné vnořování do nepříjemné minulosti, kterou se v sobě snažila mít bezpečně pohřbenou, odkrývá někdejší Leeninu hluboko zakořeněnou bolest a člověk má skoro chuť okřiknout jejího manžela, že některé dveře s kostlivci by bylo lepší prostě otevírat. Ale ve výsledku to může to být i jistý druh terapie, jakkoliv bolestivý…Nadprůměrné drama plně se opírající o herecké výkony mladší i starší představitelky hlavní postavy, obě byly velmi uvěřitelné. I samotný příběh má sílu a nemusí v něm ani docházet k těm největším zvěrstvům (alespoň dle mých diváckých zkušeností). Pernilla August, pro mě do teď známá pouze jako herečka, v mých očích každopádně obstála i na režisérské stoličce a já jejímu celovečernímu debutu dávám solidní 4*. „Nikdy nepřestaly růst. Slunečnice tvýho táty. Dal jim tolik lásky.“ - „To nebyla láska. Zalíval je chcankama.“ (14.08.2022)

Noomi Rapace je tady zase úžasná, ale film na ní nestojí ani zdaleka. Tahle švédsko / finská depresivní sonda přímo oplývá výbornými hereckými výkony. I ta nejmenší role je výborně obsazena a zahrána s obrovskou přirozeností a přehledem. Díky tomu ani nepoznáte že je příběh trochu tuctový a ne moc zajímavý. Silný určitě, tragický naprosto jistě, ale především v druhé půlce už lehce odhadnutelný a mírně nudící. Svinalängorna je typické dílo skandinávské produkce, je tím lepší čím víc času uplynulo od posledního podobného snímku, ale reálně vzato, při porovnání je to lehký nadprůměr. (20.09.2012)

Skandinávská depka o (ne)zodpovědnosti a o tom, že temné scénáře sociální předurčenosti se naštěstí nemusejí vždycky uskutečňovat. Nemůžu si ale pomoct, čím více jsem se dozvídal o minulosti hlavní hrdinky, tím méně mě zajímala; ve druhé polovině filmu se totiž jen naplňuje poměrně předvídatelné vyprávěcí schéma, které v úvodu tak dobře a stísněně působí jako zlo bublající pod povrchem. Podobný pocit jsem měl u Vinterbergova Submarina, ale tam mě to ve svojí vykonstruovanosti a chtěnosti rušilo mnohem víc. (27.03.2011)

Přestože kvalitu severských dramat nemám v úmyslu v žádném případě jakkoliv zpochybňovat, tak zrovna tento snímek tuto skutečnost minimálně za mě příliš nenaplňuje. A důvodem je především velice slabě zpracovaný příběh, který měl stát hlavně na opravdu silných a přesvědčivých emocích, nicméně jsou to právě emoce, které tu absolutně nefungují, a ať se mě laskavě nikdo nesnaží přesvědčovat, že správné severské emoce mají být chladné, jelikož to je prostě blbost. Chladné emoce jsou jednou provždy nefunkční emoce. Samotná zápletka, respektive příběh, odehrávající se ve dvou časových rovinách, pak trpí i přes kratší stopáž rozvláčností a značným nedostatkem dramatických scén, jednotlivé postavy, a to v obou časech, působí nezajímavě a nevýrazně, a závěrečné vyústění se mnou též ani trochu nehnulo, což už byl ale vlastně jen důsledek celkové odtažitosti snímku. Pozitivem tak v podstatě zůstává jen syrovější atmosféra, vyvolávající přesvědčivé pocity neklidu a zmaru, a samozřejmě herecké výkony většiny herců, v čele s mou oblíbenkyní Noomi Rapace. Jako celek mě toto drama ale zkrátka neoslovilo, nepřineslo mi ani trochu očekávaného silného emočního filmového zážitku, takže bohužel, za mě slabší žánrový kousek. (04.04.2021)

Leena svojich rodičov za tie všetky pekné chvíle milovala, ale zároveň nenávidela, za všetko to zlo čo si musela vytrpieť. Ten tiesnivý pocit v hrudi, keď prídete domov a neviete v akom stave nájdete rodičov a taký istý pocit, keď otec bije matku. A za tým všetkým je alkohol. Príbeh je to možno všedný, ktorý sme už tisíckrát videli, ale pre mňa film nemal jedinú chybu. Výborne natočené a ešte lepšie zahraté. Hudba tiež skvelá. (04.10.2015)