Režie:
Juraj LihositScénář:
Dušan DušekKamera:
Vincent RosinecHrají:
Braňo Mišík, Elena Podzámska, Stanislav Dančiak, Jitka Zelenohorská, Viliam Polónyi, Miroslav Noga, Dagmar Sanitrová, Bohumil MlsnaObsahy(1)
Děti na prahu puberty bývají citlivější i vznětlivější, objevují se první milostná okouzlení i zklamání v lásce. Jsou jim protivné rodičovské rady, zejména pak otcovo očekávání, že půjdou v jejich stopách. V tomto případě se mladičký chlapec marně snaží otce přesvědčit, že vysněný fotbalista z něho nebude. Zaujme stylizace do lyrické polohy, která do příběhu vnáší ozvláštnění, chce se tak přiblížit dětskému vnímání. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Myslím si, že v rámci socialistických tvorivých mantinelov pre rodinné filmy, sú Sojky v hlave nadpriemerným počinom, pretože do nich nezasiahla ideologizácia ani schematizácia. Dušekove prózy bývajú náznakovo erotické. Prekvapivo sa toho režisér nezľakol, čo bola v roku 1983 skutočná odvaha. Réžia má tiež náznaky experimentu až som občas mal pocit, že to režíruje Jakubisko. ()
Sojky v hlave sú prekvapivo filmársky vyzretý film. Obsahujú odvážne dvojzmyselné fóriky, ako napríklad "dáte si stehienko, alebo prsia?" Nesmie chýbať odhryznutie z jablka, čo je síce metafora značne otrepaná, ale v slovenskom filme pre väčšie deti je to ospravedlniteľné, ak nie chvályhodné. Striekajúca susedova hadica, hra na lekárov, kde už nikto vlastne nič nepredstiera. Je to ale celé family friendly, nič špeciálne, okrem prvých lások sa nerieši. To, čo si mohol dovoliť Plichta s mládežou v 60. rokoch je preč. Ale to nie je chyba, Lihosit s Dušekom natočili a napísali fajn film pre deti a mládež. Ako bonus žonglujúci Dančiak, ktorému to príliš s loptou nejde.... ()
Pre mňa úžasné prekvapenie. Dušan Dušek je pán spisovateľ a jeho podieľ na filmoch v 70 a 80 rokoch je podstatne výraznejší ako u rovnako dobrého spisovateľa Rudolfa Slobodu. Jeho tandém s Hanákom dopomohol k vzniknutiu Rúžovým snom a filmu Ja milujem, ty miluješ, ktoré považujem za najlepšie filmy najhoršieho obdobia v slovenskom filme. Sojky v hlave sú film o dospievaný, prvých láskach - Elena Podzámska bola nádherná ako dievčatko(nie pedofilným spôsobom) - a o problémoch s ktorými sa musia vysporiadať hlavný hrdinovia. Samozrejme, že to nemá žiadny dramatický vrchol, ale je to rovnako ľudský pohľad aký mal Solan so svojim A pobežím až na kraj sveta. A obsahuje to omnoho viacej úprimnejších nuáns ako Štefankovičovej Čarbanice. Pre mňa príjemné prekvapenie, ku ktorému sa vždy rád vrátim a ktorému v mnohom dopomáha aj krátka minutáž a otec v podobe Stana Dančiaka. Na obdobie jasný nadpriemer. ()
Nedivil bych se, kdyby se ten Dančiakův otec za pár let probudil s kudlou v zádech, kterou mu tam zapíchl jeho syn... Protože takovýmhle způsobem podlamovat sebevědomí svým potomkům a ničit jejich důstojnost, to se jen tak nevidí. (např. králík, fotbal) Zejména mi připadá neuvěřitelná scéna, kdy říká staršímu synovi, aby napráskal tomu mladšímu, protože přišel pozdě domů - by ho mohli okamžitě vzít do koncentráku - jako strážného. Zajímavá je natočena také scéna rozčesávání Eleniných vlasů a pak to, jak se starší bratr přizná ke vztahu... to tak nějak kapánek pedofilií zavání. PS: U Nogy fakt platí nomen omen, má účes jak noha! ()
Sojky v hlave, prvé lásky... Poměrně slušně natočený vhled do duše dospívajícího chlapce, jehož Achillovou patou je dobový schematismus diktující nuceně bezkonfliktní pohled na choulostivou životní etapu a umělecký koncept, který jakoby chtěl nahradit emocionální plochost normalizovaného filmu hudbou Miro Žbirky a Petera Nagyho, což (zvláště dnes po letech) tak strašně nefunguje... ()
Zajímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo v Bratislave, Pezinku a Starej Turej. (dyfur)
Reklama