Rozchod Nadera a Simin

Vrchol varského festivalu režiséra Asghara Farhadiho se dokáže dotknout lidského srdce. V příběhu hraje hlavní roli víra v pravdu, náboženské přesvědčení, tradice a vnímání hodnot po íránsku. Drama sleduje dva odlišné páry, které spojuje stejný problém. Páry, jenž se liší svou stabilitou a rovností mezi mužem a ženou. Tragická situace graduje, aniž by se autor odklonil od objektivního hlediska. Režisér nemoralizuje, nepředkládá východisko, nehodnotí, pouze sleduje život a jeho problémy z povzdálí. Zlatý medvěd byl v Berlíně udělen do těch pravých rukou, jen škoda, že velký sál v Thermalu byl poloprázdný. (09.07.2011)

Nejvíc mě překvapilo, že o rozchodu to nebylo skoro vůbec. Spíše šlo o takové "soudní" drama a nefalšovaně detektivní porovnávání výpovědí. Samozřejmě že se najde místo i na náboženské skopičiny, ale velice střídmě. Řešily se tam běžné problémy běžných lidí a Nader byl fakt frajer se železnejma nervama. (15.04.2013)

Nádherné smutné drama o spravedlnosti, odpovědnosti partnerů vůči sobě, rodičů vůči dětem i vůči víře v Boha a vlastní důstojnosti. Příběh je promyšleně vystavěný tak, že každá jeho část i v těch nejspodnějších plánech sleduje přesně myšlenky a názory, které autoři zamýšlejí sdělit. Je zřejmé, že ve scénáři nemá místo náhoda, a přesto výsledek působí zcela životně a přirozeně. (21.10.2012)

Majstrovsky napísaná a zrežírovaná konverzačka. Domino nepredvídateľnych udalostí, ktoré z naoko banálnych situácií každodenného života vyústia v drámu, ktorá môže zničiť životy rodín. Napínavé, dusné, emocionálne vyčerpávajúce. Filmárska úroveň najlepších drám Woodyho Allena či Mika Nicholsa, v exotickejšom prostredí Iránu a jeho kultúry. Úchvatné je tu sledovať, že ľudí, ktorých duše a mysle sú uzamknuté zákonmi tak radikálnej viery, zužujú vo výsledku rovnaké osobné a rodinné problémy, ako kohokoľvek iného kdekoľvek na svete. A ten záver je K.O. (06.04.2012)

Prekvapujúco zaujímavý a poctivý film. Bol som rád, že sledujem film, na ktorom sa nevybláznili trikári, pyrotechnici, ktorý nerieši závažné problémy prostitútok, feťákov alebo pupušov. Bol som tiež rád, že film až na náboženské a spoločenské odlišnosti nevnímam ako iránsky, ale ako film so všeobecnejšou platnosťou. Myslím, že najväčšiu zásluhu na výslednej kvalite tohto filmu má scenár. Scenár, ktorý od úvodnej scény, ktorá naznačila charakter konfliktu začína splietať a komplikovať osudy účastníkov príbehu, odkrývať ich postoje, morálne hodnoty a to, ako do nich vstupuje náboženstvo, aby v závere iba naznačil pokračovanie. A iba tak mimochodom, tento film bol pre mňa zaujímavý aj tým, že ukázal akou hrozbou sa stáva starostlivosť o rastúci počet pacientov s demenciou Alzheimerovského typu. (06.02.2015)