Na stupních vítězů

Na stupních vítězů je dokument, který skvěle ukazuje na zkutečnost, že "čekárna smrt" existuje jen v našich hlavách a že se do ní lidé ubírají z rezignace na život příliš brzy zatímco mohou nadále sklízet plody života, zdolávat překážky a bojovat stále vidouc své sny. Podzim života jakoby existoval jen když si ho připouštíme. Zajisté velmi potřebný film, naplněný sluncem stáří jakožto krásnou etapou života, hrdě hlásá, že lze nad časem zvítězit. (28.03.2012)

Už před zahájením festivalu Jeden svět 2011 jsem si takříkajíc "naslepo" :) koupil vstupenku na nejoblíbenější snímek brněnských diváků. Nakonec to vyhrál právě tento dokument a já myslím, že právem... Není ani tak o sportu samém jako spíš o způsobu života seniorských atletů a o jejich jiném stylu uvažování než najdete u většiny jejich vrstevníků - touha nepoddávat se nástrahám stárnutí a naopak proti nim aktivně bojovat. Zkrátka platí staré okřídlené úsloví o tom, že člověku je tolik, na kolik se cítí a ne tolik, kolik ukazuje datum narození v občance. Spousta velmi vtipných momentů a hlášek, které jsou jednoznačně odrazem pozitivního přístupu k životu samotných aktérů, je v kontrastu s jejich zdravotními komplikacemi, které ale dokáží překonávat právě díky svému nezměrnému odhodlání a zápalu pro věc... (30.03.2011)

243. První dokumentární film předvedený dnes v rámci pravidelných filmových nedělí z postupně narůstající řady úspěšné tvorby představené na některém z patnácti ročníků festivalu Jeden svět, tentokrát dílo z roku 2011, film s rozsáhlým diváckým ohlasem i odměněné cenou diváků, jednotlivé příběhy pěti Evropanů, tří mužů a dvou žen, s věkem výrazně přesahujícím naše běžné představy o sportujících lidech, Alfred Proksch, Gabre Gabric, Herbert Liedke, Ilse Pleuger a Jiří Soukup, pět statečných připravujících se a následně i úspěšně se účastnících soutěží na 18. Atletickém mistrovství světa veteránů ve finském městě Lahti 2009, nádherné, motivující a povzbudivé dílo, jen potvrzující stále platné, že odhodlání a vůle člověka je jedinou vážnou překážkou pro naplnění jeho vlastního života, okolnosti se mohou vždy jevit nepříznivými a omezujícími, když se jim nevzepřeme. Určitě mohu jen doporučit. (04.01.2015)

Projekce Vinohradský film/// Obsazení 10/10 Děj 9/10 Hudba 7/10 Kamera 8/10/// PLUS: téma, způsob natočení, mikropříběhy a osudy postav MÍNUS: hádám že to u nás bylo v kinech jen v rámci festivalu, což je škoda /// Shrnutí: Tentokrát bylo na promítání rekordně málo diváků (6 vs. Masaryk 52), což je celkem škoda, protože tento dokument je klenot mezi dokumenty. Člověk (divák) si uvědomí, že věk je jenom číslo a taky si najednou nepřipadá tak starý :-) a nebo si uvědomí, jaký má problém, když se mu na rozdíl od aktérů ani nedaří ráno vstát. Rozhodně doporučuji, je to citliví film, vnímavý, občas neplánovaně vtipný. Pro mě zatím nejlepší z promítaných filmů./// Celkem 86%/// (05.01.2018)

Asi jsem pro sebe našel další srdcovku :-) Víc než jindy budu hodnotit subjektivně. Sportování mi je od mala blízké a nedokáži si bez něj představit život. Navíc posledních několik let jsem neměl jako své idoly ty nejlepší sportovce na světě, ale právě ty starší (nechce se mi použít slovo staré) sportovce, kteří se pohybovali kolem mě. Vždy jsem po závodě nejraději potřásl rukou vytrvalci ve věku 70+ let, který doběhl závod s úsměvem a ještě si neodpustil rýpnout to padesátiletých "chlapců", kteří si stěžovali, kde je co bolí. :-) Mimo sportovní stránku je film plný životních pravd o stáří. Naprosto otevřeně a bez patosů a sentimentu se hovoří o sexu, samotě, stáří, umírání, ... Všichni "herci" mají (i díky sportu) všechno krásně srovnáno v hlavě. Vše si uvědomují a dokáží si ze sebe udělat legraci. Zkrátka vedou spokojený život už přes 80, 90 a dokonce 100 let. Přeji těmto velkým lidem, abych ještě spoustu let dokázali sportovat a radovat se ze života. My ostatní se máme hodně co učit. (22.09.2014)