Poslední recenze (2 298)
Leopardí žena (1938)
Leopardí žena je doporučována knihou 1000+1 filmů, které musíte vidět, než umřete. Prý má úžasné tempo a vtipné odzbrojující dialogy. Nevím, kde na to autoři knihy přišli? Čekal jsem vtipnou a svěží komedii a dostal jsem ukřičené a nezábavné dialogy, pronášené topornou ústřední dvojicí. Katharine Hepburnová v mladších letech mě vůbec nebere a milou roztržitost jsem jí teda nevěřil ani omylem… byla to ukřičená protivnost. Ona alespoň s vyšším věkem vyzrála a v pozdějších letech a filmech (Lev v Zimě, Hádej, kdo přijde na večeři, Africká královna) podává mnohem lepší výkony. To Gary Grant snad hrát neumí vůbec. Viděl jsem s ním už šest filmů a stále hraje prakticky jen jednu figuru… a ne moc dobře. Možná to funguje na ženy, mě jeho projev spíš otravoval. Starší herci, i když dostali mnohem méně prostoru, mě aspoň občas rozesmáli. Film mi připomenul naši československou černobílou komedii Eva tropí hlouposti, která byla mnohem lepší. Nataša Gólová se pro tu roli hodila mnohem více a Oldřich Nový svým vystupováním, herectvím i komediálním talentem strčí Garyho Granta hravě do kapsy. Druhou hvězdu dávám tvůrcům za odvážné scény s gepardy. Mimochodem bylo docela poznat, že Katharine byla mnohem odvážnější než Gary, ten se raději nechal v těch scénách zaskakovat. :-)
Opravdová kuráž (2010)
Coheni mi nesedí, což jsem si vyzkoušel už několikrát. Přesto jim stále dávám šanci, protože na jejich filmech se alespoň něco zajímavého dá najít vždy. Opravdová kuráž slibovala neotřelý námět, pohled na Divoký západ očima mladé holky, což není tak časté. Z námětu tvůrci udělali klasický šablonovitý příběh. To ale není jako výtka, u Cohenů spíš naopak. :-) Místo jejich tradičních pokusů o humor je to tradiční western. Mladá hrdinka dostala jako parťáky Jeffa Bridgese a Matta Damona, ti ale předvedli spíš průměrný výkon a mě vlastně nezbývá než dát průměrné hodnocení tří hvězd, v rámci filmů od Cohenů jde ovšem o nadprůměr.
Tahle země není pro starý (2007)
Knihu Tahle země není pro starý jsem četl ještě před filmem a moc mě nezaujala (Cesta byla mnohem zajímavější), přesto jsem filmu šanci dal. Lákalo mě zejména obsazení. To se povedlo a zkušení herci (Tommy Lee Jones, Javier Bardem a Josh Broslin) odvedli svou práci velmi dobře. Také se mi líbila temná atmosféra. Tím ale výčet hlavních plusů končí, protože jinam mě to moc nezaujalo. Z mého pohledu šlo drsnou, krvavou a průměrnou kriminálku z prostředí drog. S bratry Coenovými se nějak nejsem schopný naladit na stejnou vlnu. Tohle byl sedmý film, který jsem od nich viděl a mimo skvělé Fargo, to nikdy nebylo za víc než tři hvězdy a ty dám i nyní.
Poslední deníček (10)
TOP 2023
Letos mi to nějak dlouho trvalo. Ne, že bych neviděl nic zajímavého, ale nedokázal jsem si udělat čas pro klidné zamyšlení a rekapitulaci… tak konečně. :-) Za rok 2023 jsem ohodnotil celkem 143 věcí, což je od roku 2016 prakticky můj průměr. Po dokumentech o osobnostech (2021) a seriálech (2022) bych se letos zaměřil na tři různé oblasti.
První je Virtuální RETRO KINO
Uživatel Willy Kufalt mě zhruba před rokem pozval do soukromé diskuze, kde se každý týden virtuálně promítá jeden jím vybraný film. Viz hlavička diskuze.
Zdravím pozvané členy, vytvořil jsem tuto diskuzi s cílem trochu rozšířit povědomí o různých zapomenutých, méně sledovaných či v tuzemském prostředí "neobjevených" filmech, které stojí za pozornost a zhlédnutí.
Také tímto mu děkuji za pozvání. Jsem si jistý, že kdyby měl někdo další zájem, může se mu ozvat a on jej rád také pozve.
Jde opravdu o zajímavé a pozoruhodné snímky, které jsou ve většině prakticky neznámé a hodně dokáží rozšířit divákům filmové obzory. Bohužel nemám zdaleka čas sledovat vše, ale za celý rok jsem viděl celkem třináct zařazených filmů. Ty nejzajímavější pro mě byly:
Grand Prix – jeden z nejlépe hodnocených filmů z prostředí závodů F1 a bude se líbit i nefanouškům motosportu.
Stovky bobrů – moderní pocta starým groteskám a krásný gejzír originality a tvůrčí imaginace.
Den, kdy země vzplanula – sci-fi staré školy, které sází více na atmosféru a dialogy, než na efekty a je možná aktuálnější dnes, než dříve.
Druhou oblastí je polská kinematografie
Polská kinematografie se mi líbí čím dál více a jen v minulém roce jsem viděl deset filmů z Polska. Pozoruhodné byly všechny. Na pomyslném vrcholu stála „trilogie“ Andrzeja Wajdy Člověk z mramoru, Člověk ze železa a Walesa: člověk naděje. Polsko je náš soused, jeho dějiny jsou v mnohém podobné a v mnohém velmi odlišné. Tahle trilogie je výbornou sondou do moderních polských dějin. Navíc je to i filmařsky brilantní. Pátrání po fiktivní postavě za účelem stvoření dokumentu, změna ve vnímání budovatelského a dělnického nadšení, zobrazení Lecha Walesy jako normálního člověka… všechny tři filmy jsou skvělé. Občas jsou na diváka náročné, ale za setkání určitě stojí. Variantou je pak rovněž dobrý snímek Jack Strong o polském špionovi z období Studené války. Je divácky přístupnější, má tradiční filmovou dramatizaci, dobré obsazení a také silné vyznění.
Nakonec přidám několik pozoruhodných dokumentů
Pozemšťané – Pozemšťané mají sílu diváka rozsekat na malé kousky a ty pak ještě zašlapat do podlahy. Dával jsem to natřikrát během jednoho týdne… Na začátku je to přirovnáno k nacizmu a k Holocaustu, myslel jsem si, že to tvůrci zbytečně přehánějí. Nepřehání to, jen je to ještě ve větším měřítku a ke všemu živému bez rozdílu… asi nejsilnější emocionální zážitek za celý rok… - (celý komentář zde)
Sociální dilema – Mnohonásobně zvýšené počty sebevražd mladistvých, proměna uživatelů na obyčejné produkty, rostoucí polarizace společnosti, sociální nepokoje, ztráta schopnosti komunikovat na živo, ztráta schopnosti přijmout opačný argument, totální závislost na technologiích… i tohle všechno přináší nové online technologie - (celý komentář zde)
Švéd v žigulíku – Západoevropské řízení a management na ruskou fabriku a kapitalistické myšlení na ruské dělníky… ne, to není námět absurdní komedie, ale realita, která se před pár lety skutečně stala :-) - (celý komentář zde)