The Lost Valentine
Režie:
Darnell MartinKamera:
Frank PrinziHudba:
Mark AdlerHrají:
Jennifer Love Hewitt, Sean Faris, Betty White, Billy Magnussen, Gil Gerard, Steve Warren, Michael L. Covington, Robert Pralgo, Justin Wheelon, Tom Nowicki (více)Obsahy(1)
Měla to být perfektní love story, jež naprosto dojme diváky GNTV a reportérce Susan Allison (Jennifer Love Hewitt) z pořadu The American Diary značně vylepší její profesní portfolio. Žena (Betty White), která každý rok přesně na Valentýna přichází do velké nádražní haly Union Station, kde se za druhé světové války loučila se svým manželem, odcházejícím na frontu. Neil Thomas se tehdy už narození svého syna nedočkal, brzy byl stejně jako desetitisíce dalších prohlášen za pohřešovaného v boji, čímž jeho případ a de facto i život pro americké úřady skončil. Ne tak pro Caroline, která už 65 let ve stejný den přichází manžela na nádraží vyhlížet. Susan nezačíná svou reportáž právě šťastně, když nevědomky urazí vnuka Caroline, mladého fyzioterapeuta Lucase (Sean Faris). (dopitak)
(více)Videa (1)
Recenze (23)
A po tom slavnostním pohřbu se státními poctami žili všichni šťastně až do smrti... Obrovskej doják na způsob nízkorozpočtového Pearl Harbor, který svou atmosférou v počátku vyprávění připomene i Titanik. Docela příjemná je retro část s dobovou hudbou, u které se zasníte nad krásnými ale těžkými časy amerických třicátých, jako celek je ovšem tento televizní film naprosto konvenční záležitost bez jakéhokoliv vlastního nápadu se spoustou náhod s nápisem "příběhové klišé", neposkytující dostatečnou velikost hereckým partům (mezi námi, o JLH se šušká, že vůbec hrát neumí, jenže já jí už od časů Tajemství loňského léta a Příběhu Audrey Hepburn fakt žeru), tak trochu reklama na americké vlastenectví. Sean Faris mi hrozně připomíná jednoho spolužáka, docela známého plážového volejbalistu Jindru Weisse. ()
Urážlivý snímek, který z druhé světové dělá selanku v pastelových barvách, o které jsem si myslela, že ji dokážou natočit jen Němci, když se jim dostane do rukou román od Rosamunde Pilcher. Jak jinak brát snímek, kde žena nekonečně dlouho čeká na návrat svého muže z fronty, zatímco ten radši dobrovolně a opakovaně zůstane v zajetí, než by se vrátil k ní? ()
Veľmi príjemný romantický film, kde mala prednosť prežívať svoju lásku práve Betty White - Caroline. Jennifer sa ušla len jedna pusa od pekného Seana Farisa, čo ma dosť sklamalo :) (práve tu chýba tá jedna hviezda) nie že by tej romantiky bolo málo, práve naopak. Film je dosť „srdcedrásajúci“ chvíľami som sa už na seba hnevala, keď som si uvedomila, že mi už zase tečú slzy – pomalé scény s ťažkopádnou hudbou, ktoré mali vyvolať práve tento emocionálny efekt u diváka (napríklad, keď sa manžel Caroline „vracal“ domov a pod.) - a na mňa to zabralo, bohužiaľ alebo našťastie..? Ako pre koho. To je vlastne jedno, podstatné je, že pre mňa bol tento film veľmi, veľmi pekný. ()
No s tím cukrem to tvůrci docela přehnali, několikrát jsem si říkala, že tohle už je vážně trochu moc. Je to tím celé děsně nereálné... celý film koukáte na celou rodinu neskutečně hodných lidí, kteří upřednostňují před sebou pořád někoho jiného, a ještě je to činí šťastnými. Všechny hlavní postavy jsou prostě hotoví andělé a nikdo z nich není byť jen neutrální. To je sice moc hezké, ale tak nereálné, že je to celé vážně jen pohádka se spoustou cukru... ()
Už dlouho jsem neviděla žádný Hallmark film, ale v době české mutace jejich televize jsem jejich tvorbu znala možná až moc dobře. Dnes je to příjemné shledání s kvalitou, která v televizi není úplně běžná. Překrásně vyprávěný příběh s něžnou Betty White a rozkošnou JLH. Nelze odolat romanci, která hravě strčí do kapsy i Zápisník jedné lásky. ()
Reklama