Jako opice

Já se přiznám, že z tohoto filmu mám rozporuplné pocity. Na jedné straně mně byla příjemná přirozenost, s kterou se děvčata vyrovnávala se svým vývinem a charakterovými vlastnostmi. Ale pokrýt tím celý film je přece jen málo. Nevím, proč vybrali zrovna jezdeckou akrobacii, asi má režisérka ke koňům vřelý vztah, nicméně děvčata to zahrála na svůj věk dokonale a nebylo třeba mnohomluvnosti. Je to zkrátka trochu jiný film o dospívání než jsme zvyklí. Pravdou je, že já jsem stále něco čekala a čekala....... (31.05.2016)

Lisa Aschan představila svůj první celovečerní film, plný osobních vzpomínek na pocity v dospívání. Jako opice je moderní western se severskou atmosférou, v kterém si účty s puškou v ruce vyřizují dospívající dívky. Bojují o místo na slunci, kalkulují, využívají svých předností a ve svém rajónu si chtějí udržet pořádek za každou cenu. Ženám je film věnovaný, klade důraz na ženské uvažovaní, přístup k sexualitě, objevování, hledání sebe. Skvělý scénář podpoří silné herecké výkony, které gradují především v intimních scénách beze slov. Režisérka přesně věděla co chce filmem říct a komu ho věnovat. Zvedám palec nahoru. (04.07.2011)

Důmyslná dekonstrukce westernu na samotnou podstatu žánru - střety, boj o moc a definování dobra a zla slouží zde jako půdorys pro film o dospívání, nebo lépe řečeno o podstatě člověka coby bytosti vědomě realizující své touhy. Co se zprvu tváří jako příběh o lesbické lásce se ukáže jako nevybíravé pojednání o krutosti a egocentričnosti dětí. Hlavní hrdinka pouze vypadá jako dospívající, ale právě svým chováním se ukazuje jako dítě; proto také zásadní význam ve filmu mají sekvence s její mladší sestrou, které tuto paralelu ozřejmují. Režisérka Lisa Aschan svým debutem prokázala výjimečnou míru přemýšlivosti, koncepčnosti a řemeslné zručnosti. A přispěvatel Variety, který film na MFFKV uváděl zase svými retardovanými dotazy působícími jak od jižanského burana z padesátých let (proč byly ve štábu ženy, film je přece mužské odvětví; váš film je vyprávěný jinak než filmy natáčené v Los Angeles, jak jste na ten styl přišla) potvrdil marnost a vypatlanost tohoto industry-plátku. (04.07.2011)

Vynikajcí biják. Především se mě líbila jeho nepodbízivost v těch, řekněme erotičtějších scénkách, byly natačeny s naprostou přirozeností, ale přitom v nich zůstala filmovost. On ostatně celý film, byl ve stejným duchu. Práce s obrazem a herecké výkony zde hrály absolutní prim. Obě holky svoje role zahrály naprosto přesvědčivě. Vztah mezi nimi nebyl podpořen mrakem zbytečných dialogů, ale především pohledy, mimikou obličeje a to byl asi klíčovej moment proč jsem u TV netrpělivě očekával další a další záběr. Dospívání může bejt hajzl o tom žádná, ale v tomhle bijáku je vidět, čím vším může být ovlivněno a že ten přenos z dětství v tom může hrát taky poměrně podstanou roli, alespoň tak jsem vnímal vedlejší dějovou linii z malou sestřičkou. Hrozně se mě líbila ta vyprávěcí i dialogová nepodrobnost, která pomáhala celkovému soustředění na každý detail. (06.04.2013)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Skutočne slušný debutový zárez, ktorý zjavne netrpí "daňou neohrabanosti" a rovno sa radí do triedy ambicióznych-obdivu zasluhujúcich prvotín. O mladíckom dospievaní, intímnom objavovaní či záujmovom zápolení sa dá točiť na stovky spôsobov, ale naozaj platným sa môže stať hlavne ten, ktorý si odpustí namachrované caviky, radšej sa podbrobne zaostrí na riadne zdôraznenie bazálnych bodov danej látky a taktiež ponechá priestor pre neskoršiu kontempláciu. Lisa Aschan sa touto taktikou pozorne riadi a dáva do obehu napínavý stret/boj dvoch (skoro) rovesníčok-"kamarátok" spojený s vypočítavým dosahovaním svojich vytýčených cieľov. Pracuje sa podľa principiálnych normatívov klasického westernu, prevláda egocentrizmus, úkladnosť, ale aj prejavovaná náklonnosť/priazeň, ktorá nabáda k viacerým výkladovým postojom. Potešia vierohodné prednesy mladých dievčat, rozochvievajúce experimentálne vlnobytie zo syntetizátoru Samiho Sänpäkkilä a temnisté filtre z objektívu Lindy Wassberg. "Apflickorna" zasa raz dokazuje, že severská škola stále válcuje a nezapiera ani svoj mrazivý, no nadmieru asertívny pôvod. Popustiť uzdu drzosti ešte o niečo viac a budú to hotové pochúťky. (03.07.2011)