Apflickorna
She Monkeys
Režie:
Lisa AschanKamera:
Linda WassbergHudba:
Sami SänpäkkiläHrají:
Mathilda Paradeiser, Linda Molin, Isabella Lindquist, Sergej Merkusjev, Adam Lundgren, Sigmund Hovind, Kevin Vega, Nasrin Pakkho, Maria Hedborg (více)Obsahy(1)
Jeden z nejpůsobivějších a nejkomplexnějších debutů, jaké se ve švédské kinematografii objevily od doby, kdy Lukas Moodysson představil svoji prvotinu Láska je láska. Režisérka Lisa Aschanová vzrušujícím způsobem podrývá tradiční schémata filmů o dospívání, pravidla politické korektnosti, představy o rozdělení genderových rolí - zkrátka všechny aspekty obvyklých reflexí na téma rozvíjející se sexuality. Protagonistkami filmu jsou sestry Emma, talentovaná dospívající gymnastka, a Sara, předčasně vyzrálá sedmiletá dívenka. Při vstupu do školy jezdecké akrobacie poznává Emma o něco starší Cassandru a mezi oběma dívkami se začne vyvíjet komplikovaný vztah, který se postupně proměňuje v nelítostný fyzický i psychický souboj. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (47)
Vynikajcí biják. Především se mě líbila jeho nepodbízivost v těch, řekněme erotičtějších scénkách, byly natačeny s naprostou přirozeností, ale přitom v nich zůstala filmovost. On ostatně celý film, byl ve stejným duchu. Práce s obrazem a herecké výkony zde hrály absolutní prim. Obě holky svoje role zahrály naprosto přesvědčivě. Vztah mezi nimi nebyl podpořen mrakem zbytečných dialogů, ale především pohledy, mimikou obličeje a to byl asi klíčovej moment proč jsem u TV netrpělivě očekával další a další záběr. Dospívání může bejt hajzl o tom žádná, ale v tomhle bijáku je vidět, čím vším může být ovlivněno a že ten přenos z dětství v tom může hrát taky poměrně podstanou roli, alespoň tak jsem vnímal vedlejší dějovou linii z malou sestřičkou. Hrozně se mě líbila ta vyprávěcí i dialogová nepodrobnost, která pomáhala celkovému soustředění na každý detail. ()
Na Cinemaxu se objevil po delší době opět skandinávský film, tentokrát ho má na triku Švédsko. Podle úvodního textu jsem zjistil, že se jedná o nějaký šokující kousek, který se nebojí ukázat to, co u jiných filmů ostatní tvůrci jen tak nedokážou. Jde o vztahy, o co jinýho taky. A určitě to stojí všecko za zamyšlení. A musím říct, že byly chvíle, u kterých jsem si byl jistý, že film jen tak nenabídne, ale nebylo to vysloveně nic, co bych zase vyhledával. Filmařina to byla podle mě průměrná a chvílemi i dost nudná. ()
Vše, co mi chybělo v Černé labuti, jsem našel v tomto uměřeném debutu o dívčím dospívání, zrání, sebedefinování. Důmyslná hra s principy westernu, dívčích románků i severské nedořečenosti ve vizuálně i myšlenkově zralém debutu, kterému k jedinečnosti do značné míry dopomáhá sžíravý zvukový podkres Sami Sänpäkkiläho. Až se Lisa Aschan ještě více odpoutá od jisté míry konvenčnosti, kterou u ní pořád ještě cítím, mohlo by se jednat o jednu z nejvýraznějších osobností filmového severu. ()
,,NIKDY NEDÁVEJ NAJEVO EMOCE. JEN SI TAK UBLÍŽÍŠ....“ /// Emma a Cassandra jsou spolu v bazénu. Skáčou, držej se za ruce…. Emma a Cassandra jdou spolu ven. Běží, držej se za ruce…. Emmy sedmiletá ségra Sára chce podprsenku…. půlhoďka v piči a já jsem zoufalej. Holky se sbližujou, tleměj se, chlastaj víno z flašky (to víš že jo, ublinkni si litřík…, chudinko. Pojď hajat, sundáme kalhoty…). ROMÁN PRO HOLKY? Proč na to čumím já? Tohle mě přece nemá šanci něčím zaujmout (lesby vole! Seru na ně…). Trvat to vo 5 minut dýl, tak mi naroste vagína! Malá Sára kouká na šukající koně a myslí si na bratránka. Já bych taky nejradši … šel někam na vejlet. Jako co? To má bejt ze života? Dobře, ale kurva, já taky necpu každýmu svoje trapacký historky (co kecáš, zrovna tuhle si vyprávěl….). Dyť to není ani psychologický nebo co. Pohled do nitra (podivný?) dívčí duše? Hovno, jen dva (tři) frackové. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč do dneška jsem znal jen Emu co má mísu a tu, co si voholila nohy. 2.) Jsem (beznadějně) zamilovaná do kámošky. 3.) Je mi 6-8 let a jsem (beznadějně) zamilovaná do bratránka. 4.) Rád čumím na malý holky v plavkách. 5.) Thx za titule ,,U_S_O“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Důmyslná dekonstrukce westernu na samotnou podstatu žánru - střety, boj o moc a definování dobra a zla slouží zde jako půdorys pro film o dospívání, nebo lépe řečeno o podstatě člověka coby bytosti vědomě realizující své touhy. Co se zprvu tváří jako příběh o lesbické lásce se ukáže jako nevybíravé pojednání o krutosti a egocentričnosti dětí. Hlavní hrdinka pouze vypadá jako dospívající, ale právě svým chováním se ukazuje jako dítě; proto také zásadní význam ve filmu mají sekvence s její mladší sestrou, které tuto paralelu ozřejmují. Režisérka Lisa Aschan svým debutem prokázala výjimečnou míru přemýšlivosti, koncepčnosti a řemeslné zručnosti. A přispěvatel Variety, který film na MFFKV uváděl zase svými retardovanými dotazy působícími jak od jižanského burana z padesátých let (proč byly ve štábu ženy, film je přece mužské odvětví; váš film je vyprávěný jinak než filmy natáčené v Los Angeles, jak jste na ten styl přišla) potvrdil marnost a vypatlanost tohoto industry-plátku. ()
Já se přiznám, že z tohoto filmu mám rozporuplné pocity. Na jedné straně mně byla příjemná přirozenost, s kterou se děvčata vyrovnávala se svým vývinem a charakterovými vlastnostmi. Ale pokrýt tím celý film je přece jen málo. Nevím, proč vybrali zrovna jezdeckou akrobacii, asi má režisérka ke koňům vřelý vztah, nicméně děvčata to zahrála na svůj věk dokonale a nebylo třeba mnohomluvnosti. Je to zkrátka trochu jiný film o dospívání než jsme zvyklí. Pravdou je, že já jsem stále něco čekala a čekala....... ()
[MFF 2011, Karlovy Vary] Skutočne slušný debutový zárez, ktorý zjavne netrpí "daňou neohrabanosti" a rovno sa radí do triedy ambicióznych-obdivu zasluhujúcich prvotín. O mladíckom dospievaní, intímnom objavovaní či záujmovom zápolení sa dá točiť na stovky spôsobov, ale naozaj platným sa môže stať hlavne ten, ktorý si odpustí namachrované caviky, radšej sa podbrobne zaostrí na riadne zdôraznenie bazálnych bodov danej látky a taktiež ponechá priestor pre neskoršiu kontempláciu. Lisa Aschan sa touto taktikou pozorne riadi a dáva do obehu napínavý stret/boj dvoch (skoro) rovesníčok-"kamarátok" spojený s vypočítavým dosahovaním svojich vytýčených cieľov. Pracuje sa podľa principiálnych normatívov klasického westernu, prevláda egocentrizmus, úkladnosť, ale aj prejavovaná náklonnosť/priazeň, ktorá nabáda k viacerým výkladovým postojom. Potešia vierohodné prednesy mladých dievčat, rozochvievajúce experimentálne vlnobytie zo syntetizátoru Samiho Sänpäkkilä a temnisté filtre z objektívu Lindy Wassberg. "Apflickorna" zasa raz dokazuje, že severská škola stále válcuje a nezapiera ani svoj mrazivý, no nadmieru asertívny pôvod. Popustiť uzdu drzosti ešte o niečo viac a budú to hotové pochúťky. ()
Ti tři pánové, co tu též udělili po jedné hvězdě (Fr, pabulator, David S.) to vystihli perfektně :-) Některé filmy dokážou tááák unavit. Nechci pomýšlet, že by měla Apflickorna delší stopáž jak současných 75 minut... Asi bych už, jako opice, začala soustavně mlátit ovladačem (né-li rovnou hlavou) o zeď. ()
Švédové vždycky dovedou překvapit. Jeden z nepůsobivějších současných filmů na téma dívčí dospívání a objevování hranic sexuality. Něco podobného mi na letošním festivalu ve Varech zatím chybělo. ()
Švédský film je v poslední době vnímán hlavně skrze tragikomedie, nicméně Apflickorna v sobě nemá nic veselého – je to zlé drama, které je kruté hlavně (anti)hrdinkami. Zamlklá Emma se chce kvalifikovat do týmu voltyže, zatímco Cassandra už v něm je. Film je o dospívání v různých etapách, hledání identity, sexuálních experimentech, utváření vlastního prostoru a hlavně o moci. Nádherný je styl s občas netradičním rámováním a takřka geniální zvukovou stránkou. Pro mě nejlepší film Berlinale 2011 (Generation14) a zatím i nejlepší film roku. Pokud je film prezentován jako film pro dospívající publikum, tak právem nutí obrátit svou pozornost i k „podceňovaným dětským filmům“. Daleko progresivnější než „velké filmy“ řešící závažná témata. Prohnilé do posledního záběru. ()
Film, ktorý vám môže spôsobiť vyplavenie sa vlastnej špiny a zvrhlosti na povrch! Také zrkadlo do duše. Odraz toho skrytého, čo je furt vo vnútri vás a iba čaká na prebudenie a ani sami o tom možno neviete, že čo to vo vás spí. A pritom o nič vlastne nejde. Všetko sú len namotávky a kto sa na čo ako díva. Ale ako tak čítam, film z časti hodnotili fanúškovia Siedmych statočných! ()
Ne, že by to bylo špatný, ale nějak mi ušlo, co tím chtěl básník říci. Leda "účel světí prostředky", ale kvůli tomu jsem si film nepustil. Čekal jsem něco hlubšího než poněkud povrchní uraženou puberťačku, která si jde za svým, a její malou trhlou sestru, která by chtěla sbalit staršího bratrance. Jinak podání fajn, ukázka toho, že není třeba mnoha dialogů, aby divák pochopil. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba - | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 ()
46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - VARIETY´S TEN EURO DIRECTORS TO WATCH - Deset evropských režisérů očima Variety (Apflickorna / SHE MONKEYS / Jako opice) - Bohužel všechny takovéto podobné filmy vždy srovnávám s nepřekonatelým Láska je láska / Fucking Åmål a v konfrontaci s tím vše ostatní (zatím) propadá na plné čáře... - 4. 7. 2011 - kino Drahomíra - Karlovy Vary - 75% ()
Pro mě ničím zajímavé švédské drama o nitru a komplikovaném dospívání dvou dívek. Vyjma výborných výkonů a zajímavě vykreslených postav, nemá film co nabídnout a spíše nudí. ()
Předčasné průniky do tajů sexuality a krutost soupeření o nadvládu s cílem uplatnění vlastních priorit, s atmosférou mlčenlivé náznakovosti a lesbickým podtextem - pohled na tragiku dospívání podle Lisy Aschan, který mě naprosto neoslovil a místy bylo až nepříjemné ho sledovat. ()
Lisa Aschan představila svůj první celovečerní film, plný osobních vzpomínek na pocity v dospívání. Jako opice je moderní western se severskou atmosférou, v kterém si účty s puškou v ruce vyřizují dospívající dívky. Bojují o místo na slunci, kalkulují, využívají svých předností a ve svém rajónu si chtějí udržet pořádek za každou cenu. Ženám je film věnovaný, klade důraz na ženské uvažovaní, přístup k sexualitě, objevování, hledání sebe. Skvělý scénář podpoří silné herecké výkony, které gradují především v intimních scénách beze slov. Režisérka přesně věděla co chce filmem říct a komu ho věnovat. Zvedám palec nahoru. ()
Tak nějak mi unikla pointa. ()
Neobyčejně zajímavý film, který vyzývá, ba co dím, přímo nutí, k přemýšlení. Bedlivě jsem si přečetl komentáře dostupné k 08.08.2012 a nabyl jsem dojmu, že pouze ti, kteří film hodnotili plným počtem bodů (pěti hvězdičkami), film pozorně sledovali, nad filmem se zamysleli a správně jeho děj pochopili. Jsou to zejména: Toj, JFL, Kmotr a hygienik. Myslím, že by se mi jen těžko podařilo k filmu napsat víc, než ve svých komentářích napsali právě oni. Velmi trefná a výstižná jsou prostá slova uživatele Toj, když píše, že film obsahuje okamžiky, kdy děj zradí divákovo očekávání a vyvíjí se zcela odlišně. Také Tojovo označení filmu jako „rafinovaný“ je zcela na místě. ()
Holčičí western, ne-western funguje skvěle. Zatímco Lollipop monster dospívání zlehčoval a stylizoval, tenhle film se pokouší jít opravdu do hloubky. Režisérka napadá žánr naprosto senzačně - Nejlépe fungují právě ty okamžiky, kdy film zradí naše očekávání vypěstované na žánrových filmech (což dělá neustále), vyvíjí se zcela odlišně a divák tím pronikne o něco dál. Velmi rafinovaný film a zajímavý vhled do ženského světa. ()
SPOILERY „To je výchova.“ Píle, vůle, odhodlání. Přísnost, soustředěnost. Žádné emoce. Přesto potřeba citů. Jak asi dopadne tahle cesta z dětství na švédský způsob? Požadavky společnosti nutí obě dívky, z nichž starší nahrazuje té mladší chybějící mateřský vzor, volit při hledání vstupenky do (mužského) světa velkých ambicí a vlastního sebe-uvědomění krajní řešení. Ohroženým druhem přitom v celém filmu nejsou ženy, ale právě muži, jimž může jediné neopatrné gesto vynést obvinění ze sexuálního obtěžování a „jejichž“ symboly chlapáctví (kůň, puška) rovněž ovládají, nebo se učí ovládat ženy (závěrečná scéna krásně naplňuje úsloví „být na koni“). ___ Svou frustraci z nedostatku kontroly, z nutnosti poslouchat příkazy, které pro ni zosobňuje Emma (proto také své sestře říká, že ji nenávidí), Sara příznačně ventiluje rozmlácením plastového koníka. Zatím nemá tolik síly, aby osedlala toho skutečného. Motiv ovládání a pocitu moci se objevuje s úvodní scénou, ve které se zatím podřizuje jenom pes. Stejně poslušný se ale později ukáže být také otec (spíše okrajově přítomný, jako všechny mužské postavy), který dcerám raději ve všem vyhoví. ___ Snaha nenechat si vzít svou nově nabytou a sotva poznanou moc je nakonec důvodem rozpadu vztahu Emmy a Casandry. Jsme nicméně ponecháni na pochybách, zda je to, co se zrodilo z jejich mlčení, skutečně upřímným přátelstvím, nebo jen vypočítavým krokem k získání výhodnější pozice. Emma své nové kamarádce/přítelkyni sice důvěřuje, jak ukazuje scéna se zavázanýma očima, ale zároveň jejich vztah vnímá jako formu experimentu, po jehož krachu si bere zpět svou finanční zálohu. I když se Emma vztahu nebrání, přijímá jej víceméně trpně, cítí, že oslabuje její mimořádně pevnou vůli a činí ji zranitelnější. (Tou skutečně zraněnou je v závěru nepřekvapivě emoce více vystavující Cassandra.) Strach ze ztráty kontroly u ní vytváří potřebu návratu ke starému, chladnokrevnému já, kdy měla city dokonale pod kontrolou. ___ Informace jsou nám dávkovány velmi pozvolna a se skandinávskou skoupostí na zbytečné řeči a emoce. Až téměř po hodině filmu poprvé slyšíme jméno Cassandry. Její identita se tím alespoň pro nás stává důležitější a v závěru ji můžeme snáz litovat coby oběť. Do té doby zkrátka nebylo třeba, abychom její jméno znali. Díky velkému prostoru pro divákovo domýšlení souvislostí neslouží film k hanění jednoho konkrétního typu výchovy/rodinného modelu (co se stalo s matkou?). Něco se dozvíme dostatečně pozdě, aby nás toto odhalení přimělo k přehodnocení dosavadního chování postav (kdo je vlastně Sebastian). Styl režie je stejně „neuvolněný“ jako samotná Emma. Statická kamera, opakující se uvozovací a ukončovací záběry a o to silněji působící kulminace nastřádaného napětí ve finále, kdy musí nevyhnutelně dojít k westernovému duelu (nechybí ani obligátní záběr s větrem hnaným trsem slámy), z něhož se ale nepřekvapivě vyklube dokonalá antiteze velkolepých kovbojských přestřelek. Holky tyhle věci prostě řeší po svém. Zvlášť ve Švédsku. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, JFL, Brygmi, FlyBoy () (méně) (více)