Pocta osamělému vytrženému muži, který zapomenutému věnoval svou pozornost, a poskytoval mu tak odraz věčnosti. Film mu oplácí týmž. Cenné je zobrazení nálezu nového domova ač existujícího uprostřed lidí, zároveň liduprostého, světa skrývajícího se v sutinách za zatlučenými dveřmi. V závěru zasazená temně ironická rána znemožňující případným nástupcům nalezení nevědomé kontinuity palčivě bolí…(9.10.2011)
