Tenkrát v Anatolii

,,V SEVERNÍ ČÁSTI OBVODU SE NACHÁZEJÍCÍ LOKALITA KIZILČULLU. VELITELI, CO ŘÍKÁTE? JE TO TADY KIZILČULLU?“ ... ,,NO, PANE PROKURÁTORE, JE TO TAK, ŽE PRAMEN HAYRAT JE PŘÍMO NA HRANICI. NA TUHLE STRANU OD PRAMENE JE SARIČULLU, NA TAMTU KIZILČULLU.“... ,,- TAKŽE?“ ... ,,- TAKŽE JE TO VLASTNĚ ÚPLNĚ PROSTÉ, PANE. KDYBYCHOM SI PŘEDSTAVILI, ŽE OD PRAMENE SEM K NÁM JSME NAKRESLILI TAKHLE ČÁRU...PAK TAHLE STRANA, TEDY SEVERNÍ, BUDE KIZILČULLU, A JIŽNÍ STRANA SARIČULLU.“... ,,- NO, TAKŽE...?“ ... ,,NO, KDYBYCHOM SE PODÍVALI DO KATASTRÁLNÍ MAPY, TAK TO, JESTLI JE TO TADY KIZILČULLU NEBO NE.....KDYŽ SE NA TO PODÍVÁME DO MAPY OBVODU...“ ... ,,- DOBŘE, DOBŘE, VELITELI.“ ... ,,-JE TO JASNÉ VLASTNĚ.“ ... ,,- DOBRÁ. LOKALITA SARIČULLU...“...... /// Ty kráávo, CO TO MÁ BEJT ??? ¾ hodiny sleduju policajty jak jezděj se dvěma obviněnejma (a ještě s prokurátorem a doktorem) po turecký měsíční krajině a hledaj místo činu. Je noc, prej bude pršet a melou strašný hadry (o prostatě – tedy chcaní atd, atd...). A TADY TO TAKY NENÍ! Jedeme dál – vlastně ne. Nejde nastartovat (auto). Musí se to roztlačit (můžem si vydechnout, dobrá věc se podařila). TAK TADY? A kurva, ponožka v háji (bylo tam mokro...). TAK SE NÁM TO PROTAHUJE.... (co vám...mě !!! A omlouvám se za vyspoilerování třetiny filmu.) Nadži ztrácí nervy (tak to jsme chlape dva! Ale tys za to dostal zaplaceno!!!) Jablíčko se kutálí... (pozor! možný spoiler!)..tak znova – Jablíčko se kutálí, kutálí,... šťopka, ,,bubák“, celá strana... jejda – teď poskočilo a žbluňk – je v potůčku...plave, plave a teď se zašprajclo. Škoda, taková to byla akční pasáž! (pozor! konec možnýho spoileru!) DÁME SI PAUZU! (pičo souhlas. Na nic jinýho nečekám... co kdybyste pak začali beze mě?) Zastávka ve vesnici a hlavní slovo má starosta (toho naštěstí prostata netrápí, ale je třeba opravit hřbitovní zeď...). Seděj, žerou a mlaskaj jak dobytci (možná právě tady vyniká ona ,,vášeň tvůrce pro fotografii a provokuje pozornost vnímavého diváka řadou zdánlivě bezvýznamných detailů...“. Což se mu daří, jsem totiž vyprovokovanej jako kráva! Noha mi podivně škube a v ksichtě mám zrůdnej výraz). HLAVNĚ AŤ NÁM DÁ BŮH ZDRAVÍ. VODA A ELEKTRIKA PŘIJDOU.... a přichází dramatická chvilka, páč starostova dcera mlčky 5 minut servíruje čaj. Tohle je vážně umělecký dílo! To snad natočili bez jedinýho střihu za 2a půl hodiny (a druhej den to šlo do kin!). Modlím se za 30ti minutový závěrečný titulky... zbytečně. Patolog chce novou márnici (praktickej chlap!) a věřte či ne – NIKDO JEN TAK ZNIČEHO NIC NEUMŘE! Tak tohle je pro silný nátury! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem blázen do extenzivního prologu „metafyzické road movie“. 2.) Potřebuju slyšet historku o ženě, která umřela přesně jak řekla. (Cože? Jestli je srovnatelelná s historkou O vodníkovi od inženýra Radima Zvona? Nemyslím, že bych ji chtěl slyšet ještě jednou.... ). 3.) Thx za titule ,,martjin / fullscreen“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH * HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.04.2012)

Zatímco klasické tituly turecké kinematografie výrazně cílí na příběh a jeho dějové zvraty, filmy jednoho z proslulých současných autorů Nuri Bilge Ceylana, jehož tvorbu si hlídá a opakovaně oceňuje canneský festival, nabízejí odlišný druh "zábavy", v němž mizí falešný tón a dění je podřízeno atmosférickému vykreslení samotného trvání. Příběh je minimalizován i v tomto, zatím posledním Ceylanově snímku – vhodněji řečeno velkolepém metafyzickém, až apokalypticky vyčerpávajícím průniku do peripetií jedné noci, rozednívání a dopolední sychravosti ve společnosti skupiny vyšetřovatelů, kteří se ve ztemnělém zahaleném okolí anatolského města Keskin (v němž obdobný případ sám jakožto doktor prožil jeden ze spoluscenáristů) pokoušejí dopátrat pohřbené oběti, jejíž vrah účastnící se jízdy mlží a vědomě zaměňuje či jen nedokáže skrz noc identifikovat místo, kde čin v opilosti dokonal. V průběhu trmácení a zdlouhavých (jako tyto věty), odbíhajících rozhovorů v automobilech se výprava rozhodne navštívit venkovské hostitele a občerstvit se, než konečně ráno vyjmou tělo z půdy, registrují okolnosti a pořizují protokolové formality, přičemž na nezkráceném podání realistických detailů se nic nemění a zachvácený divák doputuje spolu se ztrhaným prokurátorem Nusretem, komisařem Nacim, doktorem a společníky až zpět na stanici a své vyprahlé, ztěžklé pocity únavy stěží dovede oddělit od zadumaně nehybného stavu Nusreta, sledujícího během pitvy všední dětský povyk na školním hřišti. Exkurze za zvolněnými odstíny krimi či road-movie hasne v prázdném, nezvučném (ne)uzavření. (09.01.2014)

Drama, které má svůj vlastní čas i optiku a zatímco odposloucháváme bezvýznamné dialogy o jogurtech, rdousí nás tureckým medem. Mnoho nezapomenutelných a o současném Turecku vypovídajících scén (pasáž ve starostově domě je geniální, stejně jako celé ohledávání a odvoz mrtvoly), krásné záběry na přírodu a kutálející se jablka, uvěřitelné postavy s ještě uvěřitelnějšími břemeny a krutý závěr v márnici. Takových filmů moc není. (30.06.2014)

Jo tenkrát v Anatolii, kde světlomety aut spojené s prachem cest vytvořily zvláštní úkaz v noční krajině? A tenkrát v Anatolii, jak si vichr pohrával s harampádím na dvorku a dozrálé jablko dokonalo svou kopcovitou pouť ve vodní zátočině? Bylo to tenkrát, kdy se v Anatolii stala vražda a taková nesourodá skupinka chlapů různých profesí vodila vrahy po jejích magických místech, za účelem nálezu oběti? Přesně - vzpomenu si jistě i po letech na drobná odhalení osobních zákulisí uprostřed mezipracovních hovorů unavených mužů, na atmosféru letmých setkání s lidmi, které už možná nikdy nepotkáte, na jediný pokus o vtip i na jeden hrůzostrašný pohled přímo do kamery... Ten film žije svým životem, nepřetržitými zvuky přítomnosti a velkým citem pro přírodu a vše, co nás obklopuje, takže všímavým jedincům dokáže evokovat okamžiky, které sám zažil a dokázal vnímat jejich krásu, jedinečnost, neopakovatelnost... a taky dává sakra najevo, jak všechna ošklivost pochází od člověka. Ceylanova tvorba něčím připomíná styl Sama Peckinpaha, jen je daleko realističtější, tím pádem málo překvapující, někdo by řekl o ničem, já jsem však po jeho "Městečku" zhruba tušila, do čeho jdu, takže nemohu být zklamaná, naopak... Jen být já tenkrát v Anatolii, seženu si urychleně turecko-německý slovník ... :-) (22.08.2014)

1.) Ceylanova novinka je v porovnání s jeho staršími díly přístupnější, což ovšem v žádném případě neznamená, že by se turecký auteur zpronevěřil vlastnímu rukopisu a natočil něco banálního nebo explikativního - Tenkrát v Anatolii lze naopak považovat za jeho nejpropracovanější a nejpůsobivější film. _______________ 2.) Značná část divácké potěchy, které Tenkrát v Anatolii nabízí nemalé množství, plyne právě z postupného seznamování se s postavami a odhalování jejich pohnutek i životních příběhů. Základním vodítkem jsou v tomto spíše jejich reakce na určité situace a drobné mimické signály, nežli explicitní promluvy a činy. Ceylan se drží daleko od doslovnosti a žádá po divákovi soustředěnou pozornost. _______________ 3.) S přibývající stopáží lze ocenit také promyšlenou koncepci snímku, účinně slaďující všechny jeho stavební prvky. Ceylanova cesta Anatolií vede od mlhavého ke konkrétnímu, od polocelků k detailům, z noci do dne, z nedozírných plání do stísněných prostor pitevny a od snícího prokurátora k chladně analytickému doktorovi. A nezůstává jen u hlavní dějové linky a jejích protagonistů – před divákem se rozprostírá příběh celé Anatolie a jejich společenských reálií. _______________ 4.) Jde o dílo, které není mistrovské tím, že by bylo nějak složitě natočeno či přinášelo významné inovace; jeho síla spočívá v dovednosti všední příběh důkladně protkat podnětnými motivy a symboly, jejichž množství a komplexnost vyloženě vyzývá k několikanásobnému zhlédnutí. Jsem si jistý, že i po mnoha opakovaných cestách do hloubi Anatolie a její duše bude stále co objevovat. (24.02.2012)