Kon-Tiki

Film, kterýmu by slušela delší stopáž, hlavně kvůli legendární plavbě, která nedostala potřebnej prostor, přestože o ní šlo ve filmu nejvíc a v reálu musela být naprosto úmorná, psychicky ubíjející a nudná, kór bez mobilu, pc nebo telky. Takhle jsem si prostě nemohl závěr pořádně emočně vychutnat, když to bylo vykreslený jak výprava z chorvatskýho Splitu do italskejch Benátek. Ale vousy jim rostly, to zase jo. (01.08.2019)

Přes všechna pozitiva tohoto filmu je mnohem větší zážitek přečíst si knihu Ve znamení Kon-Tiki. Ta je mimo jiné nacpaná černobílými fotografiemi, které jsou samy o sobě svou autenticitou mnohem působivější, než sebelepší filmová rekonstrukce. A kromě toho, tohle bylo nominováno na Oscara, ačkoliv dokument režírovaný Heyerdahlem už Oscara vyhrál? Proč tenhle "NEW KON-TIKI MOVIE" vůbec vznikal? To bych býval ty dvě hodiny radši věnoval Heyerdahlově dokumentu, než tomuhle. Je mi proti srsti hodnotit dobře film, který je ze své podstaty naprosto zbytečný, ale musím uznat, že je relativně podařený. (11.03.2013)

Po všech stránkách parádní dobrodružná podívaná, jež je inspirována skutečným příběhem, což už samo o sobě zvedá jeho výpovědní hodnotu. Děj je sám o sobě pozoruhodný a poutavý, není nouze o napětí a tvůrci si velmi dobře poradili s jeho podáním. Pochválit je nutno kameru, jež svými záběry opravdu lahodí zraku a skvělému dojmu napomáhá též hudba. Herecké seskupení rovněž potěší, postavy jsou sympatické a divák s nimi sympatizuje. Jelikož nemám nic, co bych vytkl, dávám s potěšením plný počet. (06.01.2014)

Na jedné straně překrásné scenérie (což bylo vlastně to jediné) a na druhé v podstatě dobrodružné family drama na nedělní odpoledne. Až neuvěřitelně předpověditelný snímek s poselstvím o silné víře, kterou nezlomí nic. Přeskočíme pár desetiletí, budeme chvíli tápat a přijímat nedůvěru ostatních, postavíme, vyplujeme, vyřešíme pár nepříjemností, aby se ve filmu vůbec něco dělo a nakonec...co asi? Thorův vnitřní boj s vlastním rozhodnutím je zde prezentován jako rutinní, každodenní záležitost, o jeho náhodných společnících ani nemluvím, jsou tu skutečně jen do počtu. Když vidím tu početnou koprodukci, marně tápu po jejím důvodu. (Challenge Tour 2015) (20.04.2015)

Zásadní problém Kon-Tiki vidím v tom, že to je hraný, a nikoli dokumentární. Tvůrci tím udělali hned trojí chybu: ____ (i) Za prvé se tak dopustili asi největšího prohřešku, jakého se vůbec dopustit lze, neboť nenalezli pro zvolený obsah odpovídající formu. Je zcela nepřijatelný, aby si někdo vybral natolik zásadní téma, jakým je legendární expedice napříč Tichým oceánem, a namísto odpovídající formy tomu dal schématickou a lineární podobu jak z toho nejlevnějšího bistra. Přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak točit schématické a lineární příběhy, aniž by si toho kdokoli všiml – točit je dokumentárně. Když není filmař příliš talentovaný, nebo nemá moc co říct, může svůj materiál ozvláštnit dokumentárním stylem. Diváci většinou na nic nepřijdou a to, že sledují vlastně jen nějaký stokrát omletý příběh, jim během sledování málokdy přijde na mysl. Přesně po vzoru slavného citátu „the medium is the message“, který říká, že obsah je dán formou. ____ (ii) Za druhý mě znavovala ta neustálá přehlednost a nekomplikovanost veškerého dění. Opět přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak může méně talentovaný filmař ozvláštnit svůj film a ke kterému tvůrci tohohle filmu rovněž nepřikročili, a to vyhnout se master shotům, což je takový ten ustavující záběr pokrývající celou situaci na začátku scény, ve kterým jsou vidět všechny důležité informace. Poté se pouze přestřihává mezi jednotlivými prvky scény. V Kon-Tiki začíná master shotem snad každá scéna, zejména na začátku. Vyhnout se master shotům (známý je tím třeba Spielberg) znamená ovšem diváky znejistit a uvrhnout je do napětí, neboť jim nedáte hned na začátek veškerý dostupný informace. To je ale jen dobře. Neboť divák zorientovaný a dobře informovaný je zpravidla nudící se divák. ____ (iii) Za třetí hraná forma způsobila, že se takový film těžko prožívá, jelikož to je evidentní fikční konstrukt. Což je zrovna zde, kde se vyloženě nabízelo zprostředkovat bytostný prožitek lidské existence na nebezpečné výpravě otřesený mezními situacemi a prožívaný jako jedinečnou a racionálně nepoznatelnou bezprostřednost, dvojnásobné faux pa. Osobně jsem se dávno vzdal naděje, že by nám dokumenty mohly podávat nějaké relevantní informace, jelikož většina dokumentů není než ryzí entertainment (epocha postmoderní a postdemokratická je tak současně epochou postinformační), ale ten žánr má pořád svou velkou sílu ve schopnosti zprostředkovat nějakou autentickou zkušenost. Je vůbec poněkud kuriózní, že zatímco většina filmařů se snaží udělat ze schématu něco věrohodného, tady vzali filmaři věrohodnou událost a udělali z toho schéma. Vezměme si třeba Mannův Heat. Důvod, proč je ten film tak uznávaný, je vlastně zcela triviální – Mann vzal rutinní kriminálku o policajtovi a zločinci, ovšem naplnil ji zcela věrohodným obsahem. Tvůrci Kon-Tiki vzali na druhou stranu věrohodný obsah a naplnili ho něčím, co je takový hezky hezký, takový trochu šmoulovatý, ale současně dost mimo. (13.01.2013)