Nic proti ničemu

taková mírná, česká, realisticky přesvědčivě zahrána vztahová trapárna o pokusu založit občanské združení "kdysi bezprizorních" v mezích zákona, přičemž jeho zakladatelé chtějí jen užít výhod sponzorem darovaných peněz. Keď divadlo STOKA svojho času parodicko-sarkasticky v jednej zo scén akejsi svojej hry popisovalo vznik komunity bolo to výstižnejšie a hlavne oveľa stručnejšie než toto. A čo je u mňa najdôležitejšie: bolo to vtipnejšie. (02.03.2012)

Dokonale hořká a ukrutně syrová komedie přecházející až v sociologický horor, při kterém se chvílemi ježí mnohá ochlupení na těle. Jen na ten domácko-dokumentární look si budu ještě chvíli zvykat. Každopádně se Marek z plných plic snaží o závan něčeho nového a opravdového v českém filmu. Držím palec ať to fičí .. (10.08.2011)

Jako Forman ne, raný Fassbinder snad, trochu (Proč posedl amok pana R. ), ale jen co do té tezovitosti tématu - proti Fassbinderovi je to jako črta vodovkou nebo malinovou limonádou na umakartu v kuchyni, herecké soustředění, natočení přípravky před filmem (kdežto Forman i takový Konkurz natočil dobrodružně). ** Když snímá nudu a trapno Fassbinder, předvádí až obsesivní propracovanost, maligní posedlost detaily, minucióznost, z níž čiší vlastní tísnivá atmosféra. Petr Marek tu žádnou vlastní vynalézavou pozici, z níž by na své téma ukazoval, nebuduje a trapno a omezenost se mu tak rozlézají z postav a příběhu i do samotného vyprávění, natáčení, hraní - a i pokud by to byl záměr, je nenosný. Proč se plácat po ramenou za neumětelský střih, kameru a scénář, jak pěkně domácky a trapně se to povedlo, naschvál, když to stejně tak dobře může být opravdu odfláklé? Připadá-li mi, že se tu uměleckým záměrem omlouvá nechuť dotáhnout něco do konce pořádně, nezůstat u levného zachycení nápadu, není o co opřít protitvrzení. (To, že jindy Marek umí být vynalézavý a rafinovaně krutý, nestačí, aby tenhle film bezvýhradně fungoval. Nedotaženost je také významnou proměnnou Markových projektů.) Pokud je sdělením trapno samo a nic víc, pak nelze rozpoznat, kde končí. Komičnost trapna ještě není ironií nadhledu. Ošíváme se tu nad postavami a děním, nebo i nad dějem a filmem samotným? ** Proto právě nesedí srovnávat Nic proti ničemu s Formanem, Forman předvádí trapno a omezenost ostrovtipně, promyšleně a s bezmeznou grácií, nechává ho gradovat a vynikat o to víc, oč zřejmější je hranice - že bezradnost a nenápaditost, nekomplikovanost, lenost a rozbředlá prázdnota minimálně z jedné strany (k tvůrcům, nikoli k divákům) končí přesně na plátně. ** A také by se mělo mít na paměti, že existuje film Kurz negativního myšlení, kterým je tento snímek v mnohém mechanicky ovlivněn, aniž by to bylo přiznané, aniž by mu dostál či ho nově zúročil. ** (29.08.2011)

Nejdřív jsem byla opravdu na vážkách - chci se té šílené kameře a deseti střihům do jednoho záběru smát a užít si je, nebo se mi z nich dělá nehorázně zle? Přistoupila jsem na tu první možnost a udělala jsem dobře - snímek jsem si neskutečně užila, příběh nebyl nic míň než dokonalý, dialogy perfektně rozehráté, postavy bavily i vzbuzovaly obrovské emoce a věnování? To už byla jenom ta pověstná třešnička na dortu. Petr Marek mě přesvědčil o tom, že experimentovat se dá ve filmu jakkoliv a že i herci ne tak slavných jmen dokáží podat jedny z nejzajímavějších hereckých výkonů! (01.08.2011)

Ne a ne a ne. Uznávám estetiku trapnosti, uznávám syrovost Dogme 95, uznávám sociální kritiku, ale neuznávám Marka, který všechno tohle používá jen jako laciné alibi. Ten film mi přišel prvoplánový po všech stránkách - nevěřil jsem figurám, i ty nejlepší situace mi přišly zabité nějakým přepjatým a umělým teatrálním gestem, iritoval mě afektovaný barokní doprovod scén, které by bez něj neříkaly nic nebo jen málo... Navíc jsem pořád bojoval s pachutí zaumnosti, která to celé ničí. Ten film mi přišel jako pečlivě inscenovaný "verismus" a v důsledku mě tak zoufale míjel a rozčiloval, že mě to až zaráželo. Nikomu nepřipadá zarážející, že smích vzbuzují především postavy typicky "česky" chcípácké a zjevně mentálně vyšinuté - tedy krutě snadné terče? (chlap, který trpí patologickou utkvělou představou - nejspíš i ošklivým oidipákem - a chlap, který má tak nízkou sociální inteligenci, že když je omylem nařčený z pedofilie, brání se tím, že pedofila dál předstírá). Teoreticky je Nic proti ničemu přesně to, co mi v české kinematografii chybí - ale o to horší je deziluze. Prostě věřím víc zahořklému glosátorovi Sedláčkovi, než Markovi, který se podle mého rošťácky schovává za úmyslný diletantismus a přitom neříká nic víc, než to známé - že demokracie krachuje na egoismu, sobectví a omezenosti. Mávat v případě tohoto kempingového divadla jmény klasiků mi přijde trochu unáhlené. (03.10.2011)