Obsahy(1)
Touha po penězích změní bankomat v myšlenkách na forbes. (oficiální text distributora)
Recenze (15)
Kolega alchac ve svém komentu zvládl vyjádřit podstatu demence i vesmíru, čili za sebe bych doplnil snad jen fakt, že se mi při pokusu o přehrání videa z diskuze zasekly celé osmičky, tudíž jsem musel svůj velice výkonný přístroj restartovat. Jen tak formálně bych na adresu tohoto opusu rád doplnil pár vulgárních slov, abych nebyl za úplně zkurveného kreténského vyližkokota: kurva, kretén, vyliž a kokot. ()
O tvorbě pánů Cejpka a Veselého píše dokonce už i Wikipedie. Zde výňatek z textu: Hloupost či stupidita je opak chytrosti či moudrosti. Hlupák je člověk, jenž má nedostatek inteligence, pochopení, rozumu, vědomostí, důvtipu i poznání. Hloupost je projevem omezenosti. Podle Immanuela Kanta je hloupost nedostatkem soudnosti. Hloupost je také dávána do souvislosti s nevědomostí a nedbalostí. ()
A příště se podíváme, jak si ten blbeček napouští vanu, zachraňuje gumovou kachničku před dravým proudem a představuje si, že je ledoborec Krasin. ()
Státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou má své hrdiny, což snad ani nečekal. Pitoreskní pokusy o grotesku dvojice Čuk a Gek jej proti jeho vůli nekompromisně vtahují na glóbus České republiky. Brání se, snaží se převléci za Červenou Řečici, nebo alespoň za kolečko suti, vše však marné. Blbečci si jej šoupli do záhlaví své filmařské společnosti, pročež je profláknutý a fpíči. Nyní je v obecném povědomí provždy spojen s krávovinami typu Forbes. Podobně smutný osud před lety přichystal jistý Adolf městečku s názvem Braunau am Inn. ()
tohle má od ostatních veleděl autorské dvojice velehovad alespoň náznak nápadu, ale to je pouze jediné, vše ostatní .... Píčoviny, píčoviny, píčoviny....... ()
Nutno říci, že si chovanci z Jaroměřic nad Kokotnou zaslouží minimálně pochvalu za brilantní, téměř transplantaci podprahové reklamy do lidského podvědomí, LEPIDLO Z HUŃATIC mi z hlavy jen tak nezmizí a v neposlední řadě za grafický skoro zlatý grál a myšlenkovou olympijskou medaili, kteréž společně způsobily, že se pajda objeví v názvu celovečeráku... taková idea se rodí jednou, maximálně dvakrát... ani nevim za jak dlouho. ()
Jedna hvězda za délku filmu... ()
Abych se odrazil od jediného zde zatím přítomného komentáře, ten náznak nápadu u Forbesu není, to je pičovina už v samém zárodku. ()
Občas také mívám při procházkách městem podobné nápady, ale nepíšu o nich povídky, ani netočím filmy, maximálně hodím na FB nebo Twitter, abych pobavil pár kamarádů, pokud jim to přijde veselé. Z tohoto úhlu pohledu mne filmeček vskutku pobavil. Jenže on je oficiálně na Vimeo, hodnotí se na ČSFD, a tak nutno mít na jeho kvality poněkud vyšší nároky, než rychlé pobavení. Protože nic jiného snímek nenabízí - a ostatně i ten vtip, že v bankomatu někdo vidí forbes, za a/ není nový, za b/ a ani není tak vtipný, abych o tom točil. Hvězdička za zámek a vzpomínku na léto na Vysočině. ()
Co začíná několikaminutovou černou obrazovkou a není to Vesmírná odysea ani Lawrence z Arábie? Cokoliv z dílny autorské dvojice Cejpek-Veselý. Tu hvězdičku opět uroním. Navíc autoři efektivně zapracovali i product placement, takže je vidět, že se mezi českou filmovou elitou neztratí. (938.) ()
Další hlubokomyslné umělecké dílo nedoceněného režisérského boha Jana Veselého. Jako jeho věrný fanda oceňuji jeho nápad, myšlenku a hlavně animaci, o které si Disney, Dreamworks a další studia mohou nechat jenom zdát. Za záběry Jaroměřic nad Rokytnou, kterými jsem v létě nejdnou projížděl, ode mě nějaké to bezvýznamné plus dostane, ale to je vše. ()
Dost mě nalákal oficiální text distributora, ďlouho jsem dumal, co znamená "bankomat v myšlenkách", připadalo mi to jako výborný a neotřelý nápad. Ukázat, nad čím takový bankomat přemýšlí, jaké má sny, jak se vidí... Bohužel film pak obsahoval trošku něco jiného. Nezbývá než si povzdechnout, škoda, že při natáčení Veselý nepovažoval kameru dejme tomu za těžítko, mohlo to dopadnout líp.. nebo zase naopak těžítko za kameru. ()
Kdyby to bylo tak veselý, jako autorovo jméno, tak je to fajn, ale tohle je spíš smutný. Zhlédnuto zde: https://vimeo.com/22023974 ()
TOHLE MÁ POCTIVÝCH 5% ()
Graciézní, vtipné a přitom citlivé a srozumitelné zpracovaní jednoho ze vskutku ožehavých témat dnešních dnů, které je navíc okořeněno o vpravdě dechberoucí protagonistův herecký výkon! Úvodní vteřiny dávají vzpomenout na klasickou němou grotesku v nejlepší Chaplinovské tradici, kterýžto dojem zvýrazňuje právě vynikající hercova mimika a řeč těla. Již před polovinou snímku však nastává nečekaný zvrat zprostředkovaný razantním odhalením rozervaného nitra hrdiny potýkajícího se hned s dvojí drogovou závislostí. Od tohoto okamžiku tak lze – i díky jemným náznakům realizovaným prostřednictvím rafinovaných prostřihů – chápat další děj rovněž jako záchvat hrdinova deliria tremens. Nelze si v této souvislosti nepovšimnout zjevného odkazu autorské dvojice na Vávrův Krakatit, kterýmž zprostředkují hrdinovu počínání další rozměr, neboť paralela s Ing. Prokopem umožňuje poskytnout náhled na totožné morální dilema ze soudobého úhlu. Je nicméně třeba podotknout, že autoři nenechají diváka jako tolik současných rádobyumělců zřítit se v samoúčelné psychedelické spirále do propasti nepochopení, protože v nejlepším von Trierovském duchu jimi zvolené narativum zároveň neponechává prostor k alternativní interpretaci. Je třeba na rovinu říci, že kritika stávající západní postindustirálněneokapitalistickofašistickopostkoloniální společnosti, vyřazující hrdinu na svou periferii, ač tento je vlastně jen jí znásilněnou a odvrženou obětí (čímž autorská dvojice úmyslně vytváří s ohledem na výše naznačený význam hrdiny jako téměř všemocné, až „čapkovsky“ božské postavy neotřelý paradox, poskytující látku na daleko hlubší zamyšlení, kteréžto však není cílem této stručné recenze), zde působí obzvláště naléhavě a tísnivě (žánrově se tak nejen proto, ale zejména díky brilantní práci kameramana, citlivému využití digitálních efektů a v neposlední řadě výbornému zvuku, dostáváme během několika sekund od grotesky k psychologickému horroru!), nicméně happyend spojený s hrdinovou a zprostředkovaně divákovou katarzí nakonec přece jen přináší kýženou úlevu a vnitřní smíření se sebou i okolním světem. Jde tak po všech stránkách o geniální a nadčasové dílo, které zásadním způsobem obohacuje fond světové kinematografie a neváhám již krátce po jeho prvním (avšak jistě ne posledním) zhlédnutí předpovědět, že se jistě stane v blízké budoucnosti fetišem mnoha epigonů a plagiátorů z řad méně talentovaných umělců, což však mimo jiné může vést k (autory absolutně nezaviněné a nechtěné!) určité jeho devalvaci. Zde si dovolím trochu odbočit, nicméně bylo by dlužno nezdůraznit, že tvůrci Veselý a Cejpek koneckonců nejsou žádnými začátečníky a své filmařské dětské krůčky mají již dávno za sebou, pročež zdůrazňuji, že nesporná vysoká umělecká kvalita tohoto díla není v žádném případě náhodná a žádného diváka alespoň částečně zorientovaného v současné kinematografii nemůže ani v nejmenším překvapit. Je ovšem třeba také s lítostí poznamenat, že, jak se obávám, s ohledem na svou mnohavrstevnost, která je však pro autorský tandem symptomatická resp. plně korelující s jejich předchozí tvorbou, se tento snímek nedočká pochopení u mainstreamového publika, jemuž nakonec nastavuje nemilosrdně upřímné zrcadlo. Odvažuji se však přesto doufat, že se autoři nenechají případným komerčním neúspěchem odradit, protože nakonec in patria natus non est propheta vocatus. () (méně) (více)