Režie:
Evan GlodellScénář:
Evan GlodellKamera:
Joel HodgeHudba:
Jonathan KeevilHrají:
Evan Glodell, Jessie Wiseman, Tyler Dawson, Rebekah Brandes, Vincent Grashaw, Joel Hodge, Alexandra Boylan, Chris SnyderVOD (1)
Obsahy(1)
Dvaja priatelia strávia všetok svoj voľný čas budovaním plameňometov a zbraní hromadného ničenia v nádeji, že nastane globálna apokalypsa a otvorí cestu pre ich imaginárny gang "Mother Medusa". (Black3R)
Videa (4)
Recenze (116)
Dobrej vizual ... a to je vše. Obsah nula. Běžná love story, běžná tragédie, ženská týpkovi ublíží, on se trápí, chce se pomstít, dramatický zdlouhavý pasáže o ničem, negeradující, nevypovídající ... Film co vede téměř od nikud nikam. Film bez obsahu, s milionem vět, který lidi říkaj všude kolem nás v reálu. Proč mám poslouchat kecy o ničem ještě ve filmu, když jich mám za všední den až po krk. Kluk se trápí ... no klasika, kdo by se netrápil. Stejně mu to na začátku říkala. Prostě bezobsahová slátanina, která bohužel nezaujme ani ničím jiným (tady totiž nic není ...). Smutný? ... Spíš realistický. Trochu mi to připomínalo klasickýho Repo Mana (1984), kterýho nikdo nepochopil, přitom to byla ta pravá pecka "o ničem". Ale tohle? ... Strašná nuda, špatný ... ()
Magor se zamiluje a když mu dotyčná zlomí srdce, stane se z něj ještě větší magor. A má doma plamenomet. Utahaná sračka s mizernými herci plná bezduchého plkání. Vlastně jsem u toho vydržel jen kvůli konci, protože jsem předpokládal, že si tam kluci pořádně pohrajou s ohníčkem, ale i závěrem jsem se dokonale pronudil. Slušný vizuál je asi jediné pozitivum, co tenhle film má, ale kvůli němu se na Bellflower rozhodně dívat nevyplatí. 10% ()
Ja jsem spokojenej. Co jsem ocekaval, to se splnilo. Jeden z dalsich nezavislych filmu, ktery ma (jak ja rikam) telo i dusi. Telo - je dobre napsanej scenar, kamera, rezie, super hudba. Duse - je pribeh, ktery v kazdym z nas neco zanecha, nebo ve kterem obcas clovek najde sam sebe. Evan Glodell ma u me urcite body! Jen tak dal! btw: fuuuuuuuj kdo by sezral ty cvrcky?? :) ()
"Fucking hipsters" už mají i svůj film. Sochoking poznamenal, že ty "chujové" tam nechodí do roboty. Chodit do práce? "Too much mainstream!" Jasně hipsteři nepracují a dělají jenom samý COOL věci, tak schválně není hustý vyrobit si vlastní plamenomet? Nebo se zamilovat do potvory, která je vynikající v pojídání cvrčků? Co na tom, že se hipsteři neumějí prát, když přijde na konflikt rozbijou vám o hlavu flašku. To už je undergroš jako hovado. Scénář je prostě slabý (jestli jsem se o tom ještě nezmínil). Absence scénáře však nemusí nutně znamenat, že se mi film nebude líbit... Tady jde především o vizuál a hned na první pohled to je na filmu znát. Je evidentní jak se režisér Evan Glodell snažil být za každou cenu děsně "kůl", a ta okatost mi na tom vadí. Jednotlivé záběry jsou jako nezávislé části zajímavé, ale jako celek u mě nezabraly, tento film prostě nemá atmosféru. Má to jenom styl, což je vnější charakteristika, ta nejdůležitější vnitřní charakteristika tomu jaksi chybí - je to film, který nemá duši - což je v této kategorii filmů neodpustitelné. Někdo z toho možná bude hotový, ale já jsem na to neskočil. Velkým kladem je vyobrazení přátelství mezi hlavními protagonisty, to se mi dost líbilo. Dívky totiž přicházejí a odcházejí, ale přátelé s Tebou zůstanou. Je děsně sympatický, že si svůj režisěrský debut zacáloval režisér sám, ale co jako?! ()
Galerie (14)
Photo © Oscilloscope Pictures
Zajímavosti (7)
- Tylera Dawsona (Aiden) potkal režisér filmu Evan Glodell v roce 2003 během malého divadelního představení. Poté mu v návaznosti na jeho herecký výkon nabídl roli ve filmu, tehdy ještě ve verzi nasnímané ruční videokamerou, která se z větší či menší části odehrávala v Evanově bytě. (Conspi)
- Natáčení probíhalo tzv. "guerilla" stylem. Štáb totiž neměl oficiálně povolené natáčení v městské zástavbě, kde se film částečně odehrává. (Itar)
- Většina rekvizit použitých ve filmu byla vytvořena samotnými autory, kteří jsou zapálenými kutily. Film byl natáčen pomocí podomácky upravené kamery, herci používali podomácku vytvořený plamenomet a i automobil je plně funkční přesně tak, jak ho ve filmu lze vidět. (Itar)
Bejt chlapem v postmoderní době není jednoduchý. Všechno se najednou relativizuje, a to včetně tradiční patriarchální společnosti, jejíž hardcore zbytky můžeme najít snad jen v těch nejzaostalejších oblastech západního světa. Nepomáhá tomu ani, že je většina vyspělých ekonomik jednoznačně orientovaná na služby a výroba se přesouvá na ultralevnou pracovní sílu v asijských továrnách. Mizí tak tradiční řemesla, manuální práce, která mužům po staletí pomáhala definovat se fyzicky i psychicky. Navíc dnes nikdo ani nemusí na vojnu. Výkvětem pánské části populace jsou metrosexuální manažeři nadnárodních korporací a starost o tělo se obecně přesunuje do estetické polohy ("chci dobře vypadat", ne "chci mít sílu"). Maskulinita dnes často znamená buď arogantní machovskou přetvářku, nebo se místo ní objevuje hipsterácká zženštilost, pasivní agrese geeků a nerdů neschopných se s kýmkoli přímo konfrontovat, případně pohodlnost maminčiných mazánků žijících i po třicítce u rodičů, "protože se to vyplatí." Má dnešní generace vůbec nějaké přirozené vzory, nebo se vše přesouvá do světa fikce? Budeme-li sledovat vývoj pouze v rámci kinematografie, uvidíme poměrně znatelný posun v tom, co to znamená být hrdinou. Jistě by podrobná studie zabrala mnohem víc místa, než je zde povoleno v komentáři, ale stačí se podívat třeba do 40. a 50. let, kdy v Hollywoodu dominovali přirození alfa samci jako Cary Grant nebo James Stewart. Také Conneryho James Bond se značně liší od toho nového Craigova, jehož postava podléhá objektivizování, tedy něčemu, co bylo vždy vyhrazeno spíše bond girl - dochází k průniku genderových rolí, k nejistotě. (To je možná důvod, proč někteří označovali nového Bonda za zženštilého - nejde tady o nějakou změnu charakteru, ale o změnu způsobu nazírání.) Dnes se dokonce zpochybňují i superhrdinové a ještě se tahle vlna "psychologického realismu", kterou představuje např. Nolan se svými Batmany, oslavuje. Tady se jednak odráží určité společenské tendence, ale zároveň se nadbíhá dnešnímu majoritnímu publiku - nerdům, kteří o sobě pochybují dennodenně, a lépe se proto s takovými hrdiny dokáží identifikovat. Případně se rovnou tematizuje i fyzická ochablost, jako např. v Captain America, a tyhle "power fantasies" jsou pak kompletní. Letos se objevily hned tři výjimečné filmy, které se touto mužskou krizí a únikem do světa filmů nebo videoher (=pohádek) každý po svém zabývaly. Sucker Punch byl velkým diváckým podvodem, který své (převážně nevědomě) misogynní publikum konfrontoval s vlastními návyky a stereotypy, Drive zobrazoval deziluzi "skutečného hrdiny", neschopného žít normální život, a nakonec Bellflower - intimní a drsná osobní zpověď. Film se chlubí svými záměrnými kazy a vystavuje na odiv svoji ušmudlanou, do-it-yourself estetiku, ale tahle rádoby cool (ale uvědomělá!) namachrovanost zcela smysluplně prochází všemi vrstvami Bellfloweru a největšího účinku dosahuje v uhrančivých halucinačních sekvencích. Ono zhlédnutí se ve filmových hrdinech je tady totiž o to tragičtější, protože do značné míry zůstává pouze imaginární. Jeden z filmů roku. () (méně) (více)