Tenisky

tohohle filmu je tak nějak škoda... filmařské řemeslo bylo opravdu skvělé, ale scénář byl špatný minimálně od poloviny filmu dál. pořád jsem čekala, že se nějak vykreslí jednotliví hrodinové, že se o nich něco víc dozvíme, že se někam vyvinou. jenže kde, nic - tu nic. osobně mě to opravdu mrzí, protože začátek vypadal nadějně. prostě nemám ráda filmy, kde je příběh o ničem, aniž by to měl původně v plánu... (09.07.2011)

Tohle je tuším třetí bulharský film, který jsem viděl. Po třetí jsem si myslel, že mě Bulharsko překvapí, protože dva kousky předtím mě neuvěřitelně bavily. Jenže to je tak, když nevíte, do čeho jdete a hodnotíte jenom podle toho, z jaké země film pochází. Akční a dobrodružný? To bych okamžitě vyškrtl. Tenhle film je plážové drama, které je ještě k tomu šíleně dlouhý a je těžký u něj vydržet až do konce. Celou dobu se ve filmu vlastně nic nedělo a i když parta byla vcelku fajn, šíleně mě ta jejich volnost nudila. A nejhorší na tom byl samotný závěr. Tam se konečně začlo něco dít. Jenže tak debilní závěr jsem u filmu hodně dlouho neviděl a docela mě nasralo, že jsem u toho vydržel až do konce. (11.10.2012)

Autorský režisérský debut mladých Bulharských tvůrců je zasazen na současné sofijské předměstí, kde hrdinové prohrávají svůj boj s nepřízní osudu a společnosti. Mladá a silná Emi se snaží společně se svým kamarádem Sivým zachránit matku ze spárů násilnického milence, divadelní herec Ivo se rozchází s manželkou. Zpěvák Kos se těžce vyrovnává se smrtí otce a po hospodské rvačce utíká se svým mladým kamarádem do přírody svého dětství, na oblíbenou pláž jeho otce. Tam se také shodou okolností všichni aktéři potkají a nastává idyla spojená s bezstarostným koupáním se v moři a večerními táboráky s kytarou. Náhledy do nitra hrdinů jsou zprostředkovány ruční kamerou Iva, na kterou každý ze členů komunity odříkává své sny i strachy, skrze ni se rovněž tvůrci snaží o budování poetické atmosféry. Nabízí se srovnání se snímkem Dannyho Boylea Pláž – ať už přítomností písečného břehu, věkem hrdinů či počáteční bezstarostností spojenou s pobytem v lůně přírody. Zatímco ale v díle britského filmaře se malá společnost nakonec zničí sama zevnitř, v Teniskách je jediným černobílým zdrojem negativních emocí okolí – ať už se jedná o agresivní hlídače pláže nebo o vynořující se následky rvačky, které celý snímek ženou do dvakrát překvapivého finále. (Cinema Mundi 2013) (05.06.2013)

Po pro mě až příliš dlouhé expozici v Sofii (která ale taky byla k něčemu dobrá - a to že jsou na světě ošklivější města než některá česká) nastává velmi příjemná část, kde jsou všichni v pohodě, užívají si svobody a až na občasné eskapády dvou typických vypatlanců na čtyřkolkáchj jejich idylku nic neruší. O hrdinech se toho moc nedovíme, ale to zas až tak nevadí. Ke konci film nabírá grády a dramatizuje se a nebýt posledních cca 20-ti sekund, asi bych dal za 5. Radím, vypněte to hned po určitém místě policejní honičky - to místo určitě poznáte.... (13.06.2012)

Výborný příběh, postavy, které si oblíbíte hned od začátku, přátelství, léto, pláž, svoboda a bláznivé nápady... a kamera, na kterou točí odpovědi na stručné otázky - o čem sníš? čeho se bojíš? co teď děláš? co miluješ? co nenávidíš? Pro mě jeden z nejlepších filmů letošního karlovarského festivalu. (08.07.2011)