Jako bych tam nebyla

Vždy když vidím nějaký takový film, tak si říkám proč to kurva lidi dělají? Proč zabíjí a mučí jiné, aby se po válce vrátili ke svým běžným životům? Byl bych něčeho takového schopný? Dělal bych to taky? Snažil bych se ostatním zabránit, aby to nedělali i za cenu toho, že by mě samotného zlikvidovali? Nevím. A snad to ani nikdy nezjistím. 85% (02.06.2017)

Som v rozpakoch a uvažujem čo napísať. Film som práve dopozerala a predychávam to. Mám pocit, že môjmu žalúdku to potrvá, kým sa upokojí. Pri žiadnom filme mi nebolo tak fyzicky zle ako pri tomto. Minimum slov a drsné živočíšne, či naturalistické scény sú silným atakom na emócie. Zvláštny film. Aj keď má niektoré nedostatky (napr. dosť nepresvedčivý ženský komparz) je to silné svedectvo a obrovský výkričník proti vojne a proti zhmotnenej Zlobe v ľudskej koži. Záverečná nádej je odzbrojujúca, liečiť zlo láskou nie je jednoduché ...... (04.11.2011)

As If I Didn't See It. Podívejte se na plakát a udržte se v této činnosti po 40 minut. Gratuluji, máte za sebou skoro polovinu filmu. Bosensko-Srbský konflikt se bohužel začíná stávat mojí filmovou nemesis, protože po strašném Venuto al Mondo je tohle další ufňukaná tryzna apatických žen ve stejných kulisách, na které jde ještě bez problému odpozorovat nejistá ruka nepříliš nadané debutantky, která není schopna potýrat herce i štáb natolik, aby dosáhla syrovosti a autentičnosti zobrazovaných scén. To vše zde namísto toho simuluje stodola v poli a výraz hlavní hrdinky, který akorát vzbuzuje podezření, že by mohla být gumová. Ve výsledku nejhorší je ale rozhodnutí režisérky, že k politickému pozadí konfliktu se nebude film jakkoli vyjadřovat a pokud se tomuto období nějak nevěnujete, tak ani nepoznáte v čím područí trpí. Tím pádem se z toho nestává výpověď o hrůzách války, páchaných na ženách, ale čistá ideologická válka slabých žen proti neurvalým a hloupým mužům. (29.08.2014)

Deklaroval už viac krát že na vojnu doplácajú najviac nevinní. Tento film je však ukážkou hyenizmu a mainstreamu „západnej“ kinematografie. Opäť si Ustašovci a potomkovia muslimských divízií SS z BaH kopli do Srbov, tentokrát pod réžiou Írky. tento veselý a priateľský národ vychutnávačov dieslu Guinness ani nevie kde to je a o čom to je.Žeby sa už minula téma terorizmu IRA ? Scenár napísala režisérka Juanita Wilson. Neviem koľko kníh o histórii Balkánu táto dáma prečítala, ale zjavne históriu v tomto filme vymazala. Podkladom pre scenár bola kniha Chorvátskej novelistky a feministky Slavenky Drakulic´ Kao da me nema. V roku 1992 bola vplyvnými Chorvátskymi médiami anonymne označená za čarodejnicu (a iné, možno aj synonymum Drakula padlo) pretože nezastávala názor Chorvátskej intelektuálnej väčšiny v tom zmysle, že znásilňovanie žien Bosanskými Srbmi nie je cielenou súčasťou vojenskej taktiky, ale len „nedefinovanými mužmi“. Tlak nevydržala a tak radšej zmizla do Švédska. Ale domov to ťahá, a tak v roku 1999 svoj názor poopravila a ešte pritvrdila v uvedenej knihe. Prečítal som si jej zaujímavý článok (Spiegel, 2009) s názvom „Prečo sa nemôžem vrátiť do Belehradu“ kde pokračuje v šírení protisrbskej propagandy a nezmyslov . Mimo iné, nevidela to tam od začiatku r. 1991... a kto by ju tam tak asi aj chcel vidieť ? Záver: pravá ukážka ODPADU charakteru a mienkotvorného mainstreamu. Ja som na Balkáne ako doma a možno v Srbsku najradšej. Len to treba vidieť na vlastné oči a presvedčiť sa, že Srbi nie sú žiadny vyvrhelovia Európy ako sa ich takýto a im podobní snažia predstavovať a zakryť vlastné vojnové zločiny vrátane Jasenovackej genocídy. Косово је Србија a Крым русский (15.02.2019)

Ano, u velmi působivého debutu Juanity Wilson se mi nabízí srovnání s dramatem V zemi krve a medu Angeliny Jolie, tím spíše, že jsem je viděla s odstupem dvou dní: je zajímavé, jak se emancipované ženy ze západního světa snaží do svědectví o holocaustu šroubovat romantizující podtón, který v konečném důsledku dopad výpovědi rozmělní. (14.03.2012)