Vlastně tady nejsem
As If I Am Not There
Akoby som tam nebola
Režie:
Juanita WilsonScénář:
Juanita WilsonKamera:
Tim FlemingHudba:
Kiril DzajkovskiHrají:
Natasa Petrovic, Fedja Štukan, Miraj Grbic, Stellan Skarsgård, Nikolina Kujaca, Sanja Buric, Sasko Kocev, Kristina Brändén Whitaker, Igor Angelov (více)Obsahy(1)
Jako bych tam nebyla je příběhem mladé ženy ze Sarajeva, jejíž život se ze dne na den změní. Zbavena všeho, co kdy měla, čelící neustálé hrozbě smrti a bojuje proti nenávisti, kterou vidí kolem sebe. V posledním kroku odvahy nebo šílenství se rozhodne učinit ještě jeden vzdor: být opět sama sebou. A tento jednoduchý akt jí zachrání život. Zjistí totiž, že přežít znamená více než zůstat na živu. Jako bych tam nebyla je moderní válečný příběh, který objevuje lásku, identitu a spojitosti mezi námi všemi. (Film Europe)
(více)Recenze (65)
Silný příběh, o tom žádná. Mladá žena jede do problematické země, aby zde učila. Není to země vzdálená, ale je to Bosna a Hercegovina. Žena zde strádá a její utrpení je podáno s neskutečným lidem kamery, což rozhodně má na diváky ten správný, nepříjemný efekt. Přesto si ale nemohu pomoct, ten film na mě neudělal až takový dojem. ()
Jugoslávská válka, do které je vtažena mladá učitelka, přijíždějící za Sarajeva. Co všechno je žena schopná udělat pro záchranu sebe i ostatních odvlečených žen.Rozčílilo mi to, znechutilo a dojalo. Ta krásná žena s očima a rty, která mi chvilkami silně připomínala mladinkou Sophii Lorenovou. Jen doufám, že až se machističtí blbci se zbraněmi trochu víc po světě vymlátí, nastoupí změna. Matriarchát. ()
Snímků o válce v Jugoslávii jsem moc neviděl, možná jich ani příliš nevzniklo, ale tenhle rozhodně beru jako podnětný a vypovídající a je úplně jedno, že ho natočili Irové. Nejedná se o klasický válečný film, soustředí se na méně sledované pozadí válečného konfliktu. Vypovídá o neblahém osudu žen za války a činí to způsobem poměrně zdrcujícím. Příjemný zážitek to není, režisérka Juanita Wilson ťala do živého a vsadila všechno na jednu kartu - na sílu příběhu. Podle mně tahle sázka vyšla. Líbilo se mi, že Natasa Petrovic neměla potřebu vůbec přehrávat a působila nesmírně přirozeně. ()
Občas bych se chtěl cítit jako bych to neviděl. Silný, ale citlivě zpracovaný film. ()
silná veľmi silná dráma s prvkami naturalizmu, o trpiacich ženách. Neverím, žeby toto srbi v rámci akejsi sebareflexie vedeli tak natočiť ako táto írka. Dej pomaly plynie, menej slov viacej výrazových prostriedkov, úžasný komparz. Za ten kríž vyrezaný na chrbáte malého moslimského dievčatka by mali odťať každému civilistovi ruku držiacu zbraň všade na svete, Neviem iné povedať iba že vojna je strašné zverstvo. ()
Velmi silný příběh, ale bohužel takové nemastné neslané zpracování. Jakoby režisér nechtěl, aby u toho divák byl. ()
Vždy když vidím nějaký takový film, tak si říkám proč to kurva lidi dělají? Proč zabíjí a mučí jiné, aby se po válce vrátili ke svým běžným životům? Byl bych něčeho takového schopný? Dělal bych to taky? Snažil bych se ostatním zabránit, aby to nedělali i za cenu toho, že by mě samotného zlikvidovali? Nevím. A snad to ani nikdy nezjistím. 85% ()
Divne explo. Ono si to totiz berie brutalne tazku temu a spracuje ju do divne nevyrazneho patosu. Pani auteurka si tak vlastne robi z divaka rukojemnika. A znasilni ho. Ak autorsky zamer, tak klobuk dole. Ak nie, tazke temy nechat tazkokalibrovym remeselnikom.. ()
O málo slovech a zároveň mnoho vypovídající, to já ráda. Z takovýchto záležitostí by se v Hollywoodu mohli učit (ano, narážim na nějakou tu Angelinu, jelikož to se přímo vnucuje). Hodně intenzivní, nezapomenutelný filmový zážitek, který budete dlouho a marně vstřebávat, nicméně na pět hvězd mi k tomu chyběla větší propracovanost charakteru hlavní hrdinky, protože takhle mi dost dlouhou dobu trvalo, než jsem si k ní jako divačka vytvořila ono důležité pouto, které vás má přesvědčit, že se jedná o onu hrdinku zasluhující si vaše fandění. Právě nedostatečné vykreslení života Samiry mě osobně docela dlouho bránilo pocitu větší spjatosti s jejím osudem, s jejím jednání a zejména pak s její případnou proměnou. Je škoda, že se film, nezaměřuje i na část jejího života před odjezdem do hor, ze kterých je navíc ihned po příjezdu deportována. Mohlo se tak jednat o ještě možná silnější filmový zážitek, neboť takhle je divák hozen do situace a ani vlastně neví, s kým má tu čest další bez mála dvě hodiny prožívat ten brutální, zvrácený osud. Ale i tak, mě se to tady kritizuje, když nehledě na pidimouchy snímku, které vadí možná jen mě, věčné pesimistce, zase jednou hledám dolní čelist za neustálého připomínání vlastního svědomí: "hlavně tam napiš, že tohle by měl vidět každý!", a svědomí nekecá, tohle byste měli vidět. ()
"Uděláš všechno, jen abys zůstala naživu." ...V bezvýchodné situaci si zvolila jedinou dostupnou vstupenku na přežití - ještě jednou být sama sebou. ()
Sileny pribeh,sileny utrpeni. ()
Deklaroval už viac krát že na vojnu doplácajú najviac nevinní. Tento film je však ukážkou hyenizmu a mainstreamu „západnej“ kinematografie. Opäť si Ustašovci a potomkovia muslimských divízií SS z BaH kopli do Srbov, tentokrát pod réžiou Írky. tento veselý a priateľský národ vychutnávačov dieslu Guinness ani nevie kde to je a o čom to je.Žeby sa už minula téma terorizmu IRA ? Scenár napísala režisérka Juanita Wilson. Neviem koľko kníh o histórii Balkánu táto dáma prečítala, ale zjavne históriu v tomto filme vymazala. Podkladom pre scenár bola kniha Chorvátskej novelistky a feministky Slavenky Drakulic´ Kao da me nema. V roku 1992 bola vplyvnými Chorvátskymi médiami anonymne označená za čarodejnicu (a iné, možno aj synonymum Drakula padlo) pretože nezastávala názor Chorvátskej intelektuálnej väčšiny v tom zmysle, že znásilňovanie žien Bosanskými Srbmi nie je cielenou súčasťou vojenskej taktiky, ale len „nedefinovanými mužmi“. Tlak nevydržala a tak radšej zmizla do Švédska. Ale domov to ťahá, a tak v roku 1999 svoj názor poopravila a ešte pritvrdila v uvedenej knihe. Prečítal som si jej zaujímavý článok (Spiegel, 2009) s názvom „Prečo sa nemôžem vrátiť do Belehradu“ kde pokračuje v šírení protisrbskej propagandy a nezmyslov . Mimo iné, nevidela to tam od začiatku r. 1991... a kto by ju tam tak asi aj chcel vidieť ? Záver: pravá ukážka ODPADU charakteru a mienkotvorného mainstreamu. Ja som na Balkáne ako doma a možno v Srbsku najradšej. Len to treba vidieť na vlastné oči a presvedčiť sa, že Srbi nie sú žiadny vyvrhelovia Európy ako sa ich takýto a im podobní snažia predstavovať a zakryť vlastné vojnové zločiny vrátane Jasenovackej genocídy. Косово је Србија a Крым русский ()
Je pochopitelné, že film s titulem Jako bych tam nebyla to nebude s navozováním iluze angažovanosti hrdinky v událostech přehánět. Na druhou stranu není dobře, když film nakazí podobným dojem i diváka opouštějícího kino. Abychom si rozuměli, nečekal jsem a ani nechtěl Shindlerův seznam nebo Pianistu v jugo vydání a třeba úvod filmu ilustruje vypravěčským odstupem asi přesně, jak nenápadně se obyčejní civilisté ocitají ve válce resp. v masovém hrobě, ztvárnění lhostejnosti a navozování lhostejnosti by asi neměla být ta samá věc. Kde je chyba? Bezpochyby na straně režie, která se příliš spoléhá na dopad hrůzné obsahové stránky filmu. Postavy, které hledají ve strategii odstupu záchranu, mi byly díky tomu srdečně fuk, což platí i pro tu hlavní, na níž mně asi nejvíc zajímaly kozy. To ve filmu o pravidelném znásilňování asi není úplně v pořádku. Svou diváckou otupělost viním jen zčásti. Jediný zajímavý vztah naváže hlavní hrdinka krátce před opuštěním tábora [Želja, oprez...?], ale tvůrcům nepřipadalo záhodné na něm stavět a nechává jej marnotratně vyšumět. Téma, které si zasloužilo pevnější ruku a více filmařské invence. ()
silný příběh a je otázné komu a proč ta válka posloužila.Myslím ,že Balkánci by si to natočili jinak,syrověji. Tragedie je VŽDY o to větší,že oběti válek jsou vždy na obou stranách! ()
Film líčí příběh mladé učitelky vězněné behem války v Bosně a Herzegovině. Není to jen hrůzné svědectví hrůzných událostí, ale hlavně strohé konstatování skutečnosti, že se tyto věci dějí v současné době vedle nás, a my se o ně zajímáme jen chvíli, než přepneme na jiný televizní program. Je to také film o tom, jak i něco nepopsatelně hrozného může dát vzniknout něčemu nepopsatelně krásnému. ()
Samira přijede do malé vesničky jako učitelka, ale jednoho dne to tam přepadnou vojáci , oddělí muže od žen a ty autobusy odvezou někam na statek, kde si s nima dělají co chtějí, protože je zrovna válka v Bosně 1993-95. Ikdyž skromný tak silný, syrový film, který se sice vyhýbá nějakým drastickým věcem na první pohled, ale atmosféra a psychologie funguje. Nevím zda tohle přiblíží divákovi válku v bývalé Jugoslávii ( v tom je asi nepřekonatelný Warriors (1999) ), ale já dám čtyři hvězdy i za výkon skvělé krásky Natasy Petrovic. PS: Viděl někdo někdy menší roli ( cca 15s ) Stellana Skarsgårda? Pokud ano, tak vyhrává dva bludišťáky. ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Irsko / Makedonie / Švédsko. ()
Ohromně dobře nafilmované drama o tragédii bosenských žen během občanské války v Bosně a Hercegovině. Zdaliž ten román byl vydán i u nás? Mám moc rád dramata z prostředí Balkánu, ačkoliv film je prezentován jako irský, lze v něm najít jasnou stopu moderní kinematografie zemí bývalé Jugoslávie, jejichž současnou tvorbu zbožňuji. Výborný výkon Natasi Petrovićové, nádherná mladá žena, výborní stážisté, spíše tedy stážistky, které vypadaly jako skutečné babky z té země, kam jsme v minulosti tak rádi zajížděli. Hluboký otřes tragédie té malé holčičky, která zemřela po nelidském mučení... Ale i rozporuplné chování kapitána (zřejmě srbskobosenské bojůvky). Byla to hrůza, ale měl by to vidět každý. Kam se na to hrabou hollywoodské horory. Tohle byla skutečnost! ()
_CINEMA MUNDI_ Film, kde většina emocí je zprostředkována neverbálně, je založený na hereckých výkonech. Ty jsou bohužel velmi nepřesvědčivé a tak prázdné pohledy žen vyznívají na prázdno. Film nemá pořádnou zápletku, plyne, nakousne několik témat, ale žádné uspokojivě neukončí. Tady asi zaúřadovala přílišná snaha držet se epizodické knižní předlohy (jak jsem vyrozuměl z diskuze po projekci, jedná se o rozhovory s ženami z těchto lágrů). Jednu hvězdičku za občas zajímavou kameru a krásné exteriéry, druhou za odvahu nezkušené tvůrkyně natočit film v cizí zemi, v cizím jazyce, o silné dějinné epizodě této země. ()
Proč se dívat na film, kde je jen utrpení? Proč tam jsou scény, které stačilo si jen domyslet? Proč tam jsou tyto scény opakovaně? Proč mám strávit 2 hodiny tím, že se budu dívat na krutost, zlé lidi, násilí a beznaděj? Proč tam není nic víc? ()