Vzpoura

,,To by naši politici neudělali ! '' ----- Odpovím, ale jo - udělali... obzvláště před prezidentskými volbami. Ono je to s těmi koloniemi těžké. Na jednu stranu je vám líto těch místních lidiček, mnohdy potomků lidožroutů a je jedno zda se bavíme o Jižní Americe, Africe nebo jako zde o Nové Kaledonii. Zlý bílý otrokář často ruku v ruce se zlým knězem či posléze misionářem vtrhli do těchto divokých bohem zapomenutých rájů aby zde začalo drancování a nastolování té pravé víry v Boha. Avšak ruku v ruce za nimi pomalu ale jistě přicházela civilizace a pokrok. Můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše co s tím můžeme dělat... Jistě, můžeme se hádat s etnografy zda např. pojídání albínů v černé Africe dnes naprosto běžné coby koouzlo s pro získání síly stojí za vymýcení tohoto zvyku či nikoliv. Třeba tím Afrika přichází o svoji jedinečnou kulturu a zvyky (a albíny pochopitelně: -) co já vím... Naštěstí nejsem albínem v tamních končinách, bohudík. Většina kolonií padla po druhé světové válce a získala nezávislost. Utlačované kmeny a národy si vydobily své právo na sebeurčení a vykročily ke světlým zítřkům. Třeba takový Izrael. Vznikl v roce 1948 a začal od nuly jako řada ostatních dekolonizovaných zemí. Kde je dnes on a kde jsou dnes ony? Hladomory, masakry, nemoci, genocida, přemnožení... A tak nějak náhle nevím zda nebylo lepší, když některé národy žily pod taktovkou mocnějšího správce či okupanta. Někdo prostě zajistit vládu a prosperitu neumí. Tak to je, nejsme stejní. U tohoto filmu jsem si to přesně uvědomil. Když si vůdce rebelů u ohníčku tam v džungli vyléval srdce kapitánu Legorjusovi. Rozumněl jsem jeho snu i ideálu. Byl ale v kontrastu s tím jak to po nezávislosti leckde dopadlo a jak to leckde vypadá dnes ... Film je spíše politickým thrillerem než akčním drama byť závěr byl hodně slušný. Mně se to ale líbilo celou dobu a ačkoliv jsem pozadí této skutečné události neznal, užíval jsem si Frantíky v tom tropickém ráji s jejich technikou a vybavením. Rozčarování kapitána Legorjuse chápu, holt vyjednávací metody v Paříži nelze použít tisíce kilometrů daleko kdesi v Pacifiku. A když už vám jdou domorodci na ruku, nesmí vám to zkurvit politici a volby... Dávám za 5 Gauloisessek. * * * * * (04.05.2019)

Kolonizovat bandu spuchlých kanibalů v Polynézii mohlo sice žabožroutům přinést pár vymazlených receptů, jak dochutit slimáky, nicméně když neandrtálské kmeny pohrdnou civilizací, která nepochopitelně prohlašuje homostejk za nehumánní, a rozhodnou se odtrhnout od Eiffelovky, zhořkne polenta v hubě i samotnému Mitterrandovi. Natočeno je to moc hezky a první hodinu to i docela slušně odsejpá, protože jste v očekávání, že se něco semele, pak však s hrůzou zjistíte, že to vyjednávání s lidoopy je příliš složité, jen tak neskončí, a pokud jste již viděli Gorily v mlze, začnete se pěkně otravovat a přát si, aby už je konečně ulovili, přivázali na klacek a odfrčeli s nimi do pařížského antropologického muzea. Na závěr se sice deseti minut nějakého toho "pif paf" dočkáte, to však ale zdaleka nevyváží ty dvě hodiny unylého žvanění a sledování, jak jde výkvětu francouzských ozbrojených složek plazení v džungli bez jakékoliv akce. (08.08.2013)

Vzpoura je především politický film, který ale po francouzsku spoléhá na omezené vyprávění a takřka vše líčí skrze hlavního hrdinu - vyjednavače. Už dopředu ale víme, že všechno skončí tragicky, takže si můžeme vytvářet hypotézy maximálně tak o tom, jak přesně k tomu dojde, a napětí se snímku příliš nedaří budovat ani dalšími způsoby. Z hlediska formy a stylu je to v podstatě opak Greengrassova Letu č. 93, který neměl jednoho ústředního protagonistu, paralelně sledoval dění snad na pěti různých místech najednou a používal navíc dynamickou ruční kameru a rychlý střih. Tady když potřebujeme znát stanovisko politků nebo vyšších armádních důstojníků, případně se podívat mezi separatisty, musí za nimi jet Kassovitz osobně (a my spolu s ním), přičemž záběry jsou obvykle řešené pomalejšími kamerovými jízdami. Není to ani chytře (pro diváka) frustrující, jako nepřekvapivé a utahané. (03.09.2012)

Velký bílý muž přivezl kdysi dávno kanackým opičkám kulturu, naučil je jíst příborem, rozšířil šatník, usnadnil získávání potravy a zmodernizoval a zefektivnil hospodářství. Místo vděku se dočkal osočování, únosů a vražd. A tak není divu, že tam Francouzi poslali trestnou výpravu. Bohužel místo aby je několikrát pokropili kulometem a zmasakrovali pár vesnic, snažili se je ukecat k smrti. A když už tedy konečně dojde na nože a pušky, mají z toho zasahující jednotky nečisté svědomí. Měli tam poslat legionáře. Čekal jsem tedy podstatně víc. 30% (20.11.2013)

Není pochyb o tom, komu Mathieu straní. Jelikož si jako režisér vždy uměl získat divákovy sympatie, není problém se k němu přidat. Navíc odsudek politiků patří ve francouzských filmech nejen k dobrému bontonu, ale už je i vypilován k naprosté dokonalosti. Nechejte vyjednavače jednat, o čem chce, my chceme vyhrát volby, takže pár životů je podružných. Vojenská akce je ve Vzpouře sice poměrně krátká, ale rozhodně je natočena tak bravurně, že předčí mnohé své rozpočtově mnohem opulentnější kolegyně. (25.11.2023)