Lore

Lore je Němka a spolu se svými mladšími sourozenci se ocitá ve velmi nepříjemné situaci, neboť Vůdce umírá a budoucnost celého Německa je velmi nejistá... Putování Lore a dětí poválečným Německem v celé jeho hrůze (nemilá překvapení na statcích, válečné fotografie, všudypřítomní vojáci osvobozeneckých armád a celá řada místních) je brzy doplněno o nový prvek, o tajemného Thomase. Film Lore se mi líbil - svým barevným pojetím, svou syrovostí a dramatičností (např. vítání Thomase v lese) a hlavně množstvím figurek, které se filmu objevují. Lore je taková německo-australská road movie poválečným Německem, ve kterém ještě nestačila zaschnout krev... (14.02.2014)

Film plný neustálého přeostřování, zaostřování a švenkování. Na každém pak je, zda-li to na něj zapůsobí umělecky nebo spíš rušivě. Já jsem především od začátku patřil do druhé kategorie, až s blížícím se koncem jsem našel v některých záběrech trochu poezie namísto zbytečných pokusů o zaostřené a rozostřené rostliny, které se samotným příběhem měly pramálo společného. Tím nechci kritizovat tento způsob točení. Osobně ho za umělecký považuji, jen záleží na tom, zda se mi k filmu hodí nebo nehodí. Příběh snímku je sice zajímavý, ale hlavní postava Lore mi byla po celou dobu hodně nesympatická a občasné podivné chování postav, které se vymykalo logice, také nepřidalo na příjemném zážitku. Lore je rozhodně odvážný pokus zpracovat často zpracovávané téma netradičně a umělecky. Záleží pak už na každém, jak na něj zapůsobí. 6/10 (30.06.2013)

Bez akéhokoľvek preháňania atmosferický skvost v ktorom sa ide takmer až na dreň. Hapruje len pár nedotiahnutých partií, inak dychberúca, miestami Lubezki style kamera Adama Arkapawa, strhujúce predstavenie neherečky Saskie Rosendahl (a kolektívu) a príbehová originálnosť vystužená myšlienkovou bohatosťou._______Už len trefný plagát v duchu razantnej propagandy Leni Riefenstahl, skromný trailer a lapidárne zvolený podtitulok "when your life is a lie, who can you trust?" napovedá, že nepôjde o suchopárny pokus rekonštruovať napáchané zločiny počas druhej svetovej vojny. "Lore" čo by adaptácia jednej epizódy z novely Rachel Seiffert "The Dark Room" je mrazivým dokladom toho, že správne zosúladená demagógia si - aj napriek vonkajším impulzom - vyberá ukrutnú daň, nevedomosť/nedôveru, ktorú síce dokáže nahlodať letmá pochybnosť či neistota, ale nie je to (hlavne čo sa týka detí) len príznak prechodného stavu mysle?_______Zmena prostredia C.S. jednoznačne prospieva, jej konzekventný ponor do problematiky ženskej percepcie duševného zmätku sa tu rozpína ešte do rozsiahlejších kontúr než pri zahrievacom kole v "Sommersault" a nadobúda tak plnohodnotnejšej katarzie. V pozadí naliehavo znie orchestrálny doprovod od Maxa Richtera a metaforická protichodnosť prírodnej nádhery a ľudského stesku sa vďaka senzitívnemu nasnímaniu stáva v rámci rozprávania intímnou, a pre konečné uchopenie aj priezračne čistou záležitosťou. 4+ (28.09.2012)

Sledovat tenhle film, to bylo jak pít fernet, vyjímečně hořký, vyjímečně dobrý. To, jakým způsobem film ovlád moje emoce a dělal si s nima co chtěl, to jsem ještě neviděl. V jednu chvíli jsem Lore za ten její zatemnělej nacistickej mozeček nesnášel a hned ve druhý scéně mě jí bylo líto, cítil jsem tu beznadějnost situace ve který se ocitla a chtěl jí nějak pomoc. Tohle je geniálně odvyprávěný, takovýmhle způsobem zpracováný téma, kterého se dotýká válka jsem ještě nikdy neviděl a ani neuvidím. Jde o to, že ač v hlavě pořád funguje nacismus = zlo největší, najednou se zjišťuje, že osvobození ne pro každýho znamenalo začátek štěstí, protože upřimně, za co asi tak může pětiletý dítě a jak má svět vnímat mladistvá holka, která měla plnou hlavu propagandy a najednou se musela rvát se životem nejen sama ze sebe, ale i za svoje mladší sourozence. Pořád mám ten příběh v hlavě, lepší vizitky film už prostě dosáhnout nemůže. (21.06.2014)

Pro mne je to působivý film o konci dětství v drsném příběhu, v kterém nejde o morálku, ale o přežití. Ten film má nějaké mouchy, na hrdinku je toho naloženo snad až mnoho - ztráta zakotvení a (falešných) ideálů, puberta, starost o sourozence a vlastně boj o život a sebe, ale třeba Jdi a dívej se je v tomto směru ještě extrémnější. A pak postava hodného židovského mládence mi připadá trochu šablonovitá. Ale ta depresivní nálada cesty, která tak vyniká na pozadí májové přírody, je působivá. (30.06.2013)