Lore
Lore
Lore
Režie:
Cate ShortlandKamera:
Adam ArkapawHudba:
Max RichterHrají:
Saskia Rosendahl, Nele Trebs, Ursina Lardi, Hans-Jochen Wagner, André Frid, Mika Seidel, Sven Pippig, Phillip Wiegratz, Katrin Pollitt, Hendrik Arnst (více)Obsahy(1)
Poté, co byli Lořini (Saskia Rosendhalová) nacističtí rodiče (Hans-Jochen Wagner a Ursina Lardiová) uvězněni americkými a sovětskými vojsky a ona byla ponechána svému osudu, přebírá dívka zodpovědnost za své čtyři mladší sourozence a vede je z Bavorska přes zničenou zemi na sever do bezpečí babiččina domu vzdáleného asi 900 km. Na své pouti děti musejí překonávat mnohé těžkosti, které s sebou přinášejí nelehké poválečné podmínky. Lore začíná chápat realitu – hrůzu Hitlerovy války i důsledky jednání svých nacistických rodičů, kteří znali a schvalovali zvěrstva holocaustu. Jak se ze dnů stávají týdny, potkají sourozenci záhadného a fascinujícího Thomase (Kai Malina), vyčerpaného židovského uprchlíka, o jehož minulosti nikdo nic neví. Thomas se skupinkou putuje přes lesy a pole a postupně si díky vytrvalé houževnatosti a znepokojující dobrotivosti přece jen získá jejich důvěru. Má však Lore Thomasovi důvěřovat? A pokud nebude, co se stane s jejími sourozenci? Přežijí? Lore nás žádá, abychom znovu zauvažovali nad podstatou lásky, viny a odpuštění ve válkami zjizveném světě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (187)
Sel jsem se na to podivat primarne kvuli hudbe Maxe Richtera, ktera nezklamala a k tomu i pomerne kvalitni realisticke povalecne drama. 6/10 ()
Pro mne je to působivý film o konci dětství v drsném příběhu, v kterém nejde o morálku, ale o přežití. Ten film má nějaké mouchy, na hrdinku je toho naloženo snad až mnoho - ztráta zakotvení a (falešných) ideálů, puberta, starost o sourozence a vlastně boj o život a sebe, ale třeba Jdi a dívej se je v tomto směru ještě extrémnější. A pak postava hodného židovského mládence mi připadá trochu šablonovitá. Ale ta depresivní nálada cesty, která tak vyniká na pozadí májové přírody, je působivá. ()
Působí to na mě jako přehled vzájemně na sebe nenavazujících scén, kdy hrdinové nejdou odnikud nikam, najednou se objeví někde a pak zase jinde, aniž by udělali krok...musím ale uznat, že potenciál tu byl opravdu velký, škoda! ()
Skvelá klubovka na tému WWII. Chlad a temnota z filmu priam vyžaruje, čo tomu ešte o to viac dáva na atmosfére. Nazdar ()
TOTO VŠETKO JE VAŠA VEĽKÁ VINA - napísali Američania pred oči nemeckým ženám, deťom a starcom, teda tým, čo sa dožili konca WWII. To isté si asi mysleli aj guľky a kamene, ktoré s obľubou trafili zopár preživších. A Lore netušiac, čo sa deje vysvetľuje svojim súrodencom: "Američania nám klamú, lebo majú radi Židov!" Artová nemecká depka, odohrávajúca sa v krásnej prírode, kde ľudia v hraničných situáciách kolabujú. aby tak mali dôvod uveriť, že všetko je ich vina. ()
Moc pěkné psychologické drama z konce druhé světové války z jiného pohledu, než jsme běžně zvyklí. Ženská ruka je tady viditelná. Nádherná hudba. Shlédnuto podruhé se silnějším prožitkem. Docela těžký otevřený konec, kterého si cením. DOTAZ: proč zde nejsou uvedena tato ocenění? 2012 MFF Stockholm Bronzový kůň za nejlepší film, 2012 MFF Locarno Cena diváků, 2012 MFF Stockholm nejlepší herečka, nejlepší kamera, nejlepší hudba, 2012 MFF Valladolid nejlepší nová režisérka. Všechna ocenění a nominace: http://www.imdb.com/title/tt1996310/awards?ref_=tt_ql_op_1 ()
Ničím nejsem překvapen, ani zklamán. Je to spíše hra na jednu branku. Netradiční film na který nejsem zvyklý, ovšem není to nic extra. Pro mě je to něco, na co si za měsíc už asi nevzpomenu. ()
Trochu jsem cítila jako svou povinnost zhlédnout tohle dílo, neb bylo jedno z hlavních, kvůli kterým jsem v Hradišti vítala sekci s nacistickou tematikou. Bohužel, za zvuku hlučné produkce od vedle jsem venkovní promítání vzdala a snímek neviděla, neb jsem tušila, že by to nebylo tak úplně ono. Po dlouhé době jsem si jej sehnala. Dramatická výstavba celého snímku se dá hodnotit na jedničku, vskutku dopracované dialogy, samozřejmost herců a vykreslení poválečných skutečností se tvůrcům zadařilo. Méně už se ovšem zadařil celkový náboj filmu. Pořád vás to žene kupředu, čekáte na nějakou sekvenci, která vás položí, ale nedostanete se k ní. Závěr pak vlastně odkazuje k tomu, že z bláta do louže je to prostě na pytel v jakékoli době. Velice kladně hodnotím opětovnou myšlenku z VFR, kdy dnes můžete být hrdinou a zítra psancem. ()
Pro mě je to tak na 70%. Ale za tu atmosféru, kterou se tvůrcům podařilo vytvořit, to dám výše. ()
Drama Lore vypráví příběh čtyř sourozenců a jednoho žida, kteří putují do Hamburku. Je květen 1945 a země je po proběhlé válce zničená jak materialisticky, tak morálně. Snímek, jenž je jistě kvalitním filmovým řemeslem, jsem nedokázal plně pochopit a tedy i vžít se do hlavních postav. Proč vysvětlím dále. Příběh je vyprávěn pohledem tajemné Lory. Její motivy pro různé konání (hlavně od setkání s Thomasem) nejsou ve snímku plně vysvětleny a musíte jej přijmout s tím, že vám prostě zůstanou skryty. Příběh se snaží mapovat putování ústředních postav a zachycuje těžký život (cestování) ve světě, který zničila válka. Bohužel, díky tomu jsou postavy upozaděné a kolikrát jsem měl problém si určit, kolik vlastně sourozenců do Hamburku cestuje. Mrzutost z nerozvinutí charakterů postav a vztahů mezi nimi trochu napravuje vztah mezi Lorou a Thomasem. Tedy napravil by ho, kdyby opět ony důvody vztahu, který se nějak vyvíjí byly vysvětleny a ne rovnou podávány jako fakta u nichž si motivy sami domyslete. Takto jsem se prostě v hlavních postavách nemohl vyznat (respektive v jejich nitru) a z toho důvodu tento jinak opravdu pěkný film musím hodnotit níže. 70% ()
Téma hodně silné a některé scény odpovídajícím způsobem tvrdé, ale celkově to bylo příšerně utahané, v mnoha situacích nerealistické a často přitažené za vlasy. Navíc jsem se nějak nedokázal přinutit ty skopčáky pochopit, případně si k nim najít cestu, takže dohromady žádná sláva. 40% ()
Dokonale sugestivni a Rosendhalova je naprosto presna. Super imprese. ()
Pro me trochu zklamani. Namet, ackoliv nicim originalni me zajimal a byl jsem na samotny film dost zvedavy. Lore je hezky, az poeticky natocena zalezitost. Z hercu vyrazneji dokaze zaujmout jen Saskia Rosendahl. Co vsak filmu nejvice vytykam jsou postavy, ktere pres nelehky osud, jsou zcela bez emoci a nerozhaze je ani smrt sourozence. Stejne tak setkani s babickou mi prislo mimo. Pointa take nevyrazna a jen potvrdi prumernost celeho snimku. ()
Absolútne úžasná kamera...atmosférický skvost! ()
tí Nemci ... obyčajní Nemci fakt verili Adolfovi ... a žrali ho dlho ... do samého konca (mnohí ešte aj potom) . A tí ktorí mu neverili boli ticho, lebo keď neboli ticho skončili v lágroch. A v takej atmosfére putovala Lore odchovaná prísnou nemeckou rodinou a organizáciami s geneticky vštepeným zmyslom pre povinnosť a disciplínu putovala so svojimi súrodencami naprieč nemeckom k starej mame a pri tom sa jej vnútorné presvedčenie búralo .. rozpadalo rozbíjalo ako nakoniec tie rozdupané porcelánové sošky srniek ktoré akoby mali poukazovať na "zmysel pre krasu a pohodu v rodine a vo svete". Mimochodom hlavná predstaviteľka to zahrala excelentne , a keď k tomu pridáte dobrú kameru + scenár nemôže to byť menej ako 4 body. ()
Hezký lidi, barvy, svícení a stíny, hezká němčina, hezký hadry, krajinky, kompozice. Hezký no. Jasně, osudy dětí a jejich vhled na věc vyvolá vždy o něco tíživější pocity a fatálnější vyznění situace, přesto, jakkoliv cynicky to může znít, filmů o cestě (protože hlavním tématem je tato skromná, leč napínavá odyssea skupinky sourozenců, nikoliv zprostředkování zkušenosti války) je kopa a kopa jich je lepších a kopa jich vyvolává otázky mnohem směrodatnější než klasické "čí je to vina" "jaká je síla lásky" či o něco méně banální "jak se vypořádat s válečnou zkušeností." ()
Režisér chtěl natočit velký příběh, jenže zároveň chtěl být taky velkým umělcem. A tak se stalo, že se utápíme v obrazovém materiálu a prokousáváme se neskutečnou nudou. Mnozí to budou zřejmě vidět jako strhující podívanou, já už po hodině opravdu nemohl. Je to běs, je to běs! Každý záběr třikrát delší než se sluší...40% Zbytek přesně popsal hromino... ()
Pokud pominu decentní nesrovnalosti ( v noci svítí slunce, cestovatelé nic nenosí a stále vytahují nějaké "zbytečnosti" ze zavazadel, malému capartovi niko nemění plenky., natož aby je prali..) tak se jedná o neskutečně živý film. Úžasná barevnost, fantastický způsob ostření, výborné pohledy s kamerou a výtečné zpracování střihu ... prostě celková ucelenost. Jedná se o dobře zpracované vyprávění příběhu, jednoduše jako ze života. ()
Inu, jsem celkem spokojený. Vždycky mě zajímaly i okolnosti po Konci války, o době, o které se ve škole neučí, protože přece stačí, že jsme vyhráli :-) Jedná se o pěkně zpracovanou konfrontaci dvou světů těsně po tom co byly znovuspojeny, a kdy se všichni začínali tvářit jakože se nic nestalo (jak je to v jistém ohledu dodnes)... Zvláštní komorní film, kde hlavní problém mám asi s tím, že mladý žid ve filmu působí, že se zrovna vrací z profesionálního pětiboje, a ne z koncentráku (plus je to německý žid, takže v lágrech jistě strávil pár let a ne pár měsíců). To je n takový detail u autentičnosti. Trochu mě mrzí, že jsem moc nepochopil závěr filmu. ()
Související novinky
Black Widow se hýbe kupředu
Zdá se, že Marvel konečně vyslechne přání fanoušků, kteří roky prosili o samostatný film o Black Widow s tváří Scarlett Johansson (Ztraceno v překladu, Don Jon), a snímek přece jen vznikne.… (více)
IMPRESIONISTICKÁ lahoda od režisérky neméně úchvatného Somersault, jež jedinečným způsobem zachycuje proměnu vnímání světa mladé dívky, vychované nacistickými rodiči, její procitnutí a opuštění zrůdné Hitlerovy ideologie pod tíhou vlastní zkušenosti a kontaktu se zdrcující hnilobnou realitou. Adaptace části novely The Dark Room z roku 2001 britské spisovatelky Rachel Seiffert. Dialogy jsou přirozeně v němčině, byť autorka předlohy i režisérka pocházejí z anglosaského prostředí. ~ HanneLORE Dressler (skvělá Saskia Rosendahl) musí na sklonku druhé světové války podstoupit nejednoduchou anabázi troskami Třetí říše, musí projít několik set kilometrů skrz jednotlivé okupační zóny až do Hamburku – k babičce, k poznání, k pravdě, k smrti (?). Lore je po uvěznění svých rodičů ponechána napospas osudu, navíc přebírá zodpovědnost i za své čtyři mladší sourozence. Sledujeme JEJÍ příběh, sledujeme, kterak se musí vyrovnat s předčasným dospíváním v jednom z nejkrutějších období moderních dějin. ~ /dále možné spoilery/ Největší drama se odehrává v jejím nitru. Sledujeme křehkou dívku v období utváření si ideálů a hodnot, navíc za takto pohnutých událostí. Lore zjišťuje, že vše okolo ní je nasáklé lží, že všechny jistoty se sesypávají jak domeček z karet. Nic není důvěryhodné, nic není, tak jak by mělo být. Lore pod vlivem vnější reality ztrácí veškeré jistoty / iluze / vlastní identitu i společenské zařazení… Je nucena přehodnotit veškeré své dosavadní vědění a ideologismus, který byl do ní od malička vtloukáván. Sledujeme bolestný, traumatický přerod ze zfanatizované árijské blonďaté dívky v člověka zbaveného krunýře propagandy a prohitlerovské výchovy. ~ Jedná se o komplexní pohled na jedince a soudobou společnost, na jedince ovlivněného sociálně-historickými skutečnostmi. Vzpomeňme na jednu z nejdůležitějších scén ve filmu, kdy protagonisté chtějí na loďce překročit řeku. V tomto kritickém momentě, kdy zabíjí muže, Lore vykřikne: "Co jsme to udělali!?". Toto jedno zvolání přitom odráží též kolektivní zodpovědnost celého Německa. ~ Onen již zmíněný myšlenkový přerod i nevratné psychické změny jsou zachyceny tolik intenzivně proto, že na děj – který však není v tomto smyslu nejdůležitější – je nazíráno z perspektivy hlavní hrdinky. Děj je pouze prostředkem k expozici niterných stavů lidské mysli, psychických proměn uvnitř lidské bytosti stižené tímto neomluvitelným lidským zvěrstvem. Právě zvolená umělecká forma, impresionismus, jenž dokáže vnitřní stavy mysli, dojmy, emoce,… BEZESLOVNĚ postihnout nejzdařileji, přidává snímku na výjimečnosti. Dopad na diváka je obrovsky silný. Zdevastované není jen Německo, krajina, ale duše protagonistky. Její křehkost, zranitelnost, nemožnost navrácení do původního stavu je odhalena zdrcujícím způsobem, kdy i pouhé cinknutí porcelánových postaviček představuje neskutečnou bolest (a co naplat, že motiv rozbíjení keramických figurek se objevil už v Dogville …). ~ Pozornosti nesmí ujít ani kamera (snové detaily, celky), která senzitivně snímá okolní přírodu, krajinu i výrazy tváří. Tyto obrazy (květena, ráz krajiny apod.) korespondují s vnitřním rozpoložením hrdinky, zároveň jsou i znepokojujícím kontrastem ke konání lidské rasy. Režisérčino časté používání metafor či barevných palet odpovídajících pocitům dává vyprávění zase jiný rozměr, sílí intimnost i intenzita jednotlivých výjevů. ~ Ač o tomto období lidských dějin bylo napsáno mnoho knih i natočeno mnoho filmů, Lore na něj nahlíží z jiné perspektivy, senzitivněji, intimněji, používá jiné umělecké prostředky i postupy... Lore jde k samotné podstatě lásky, je o (ne)možnosti odpuštění / zacelení otevřených ran v duši člověka, o dívce, jež musela předčasně dospět a vzít na svá bedra zodpovědnost nejen za sebe, ale i za své sourozence… Lore zobrazuje mladou generaci ovlivněnou HJ a BDM, generaci tápající ve světě, generaci, která najednou ničemu nerozumí a nikam nepatří, generaci se zhroucenými ideály… () (méně) (více)