God Bless America
God Bless America
Režie:
Bobcat GoldthwaitScénář:
Bobcat GoldthwaitKamera:
Bradley StonesiferHrají:
Joel Murray, Tara Lynne Barr, Mackenzie Brooke Smith, Melinda Page Hamilton, Tom Kenny, Bryce Johnson, Jamie Harris, Maddie Hasson, Larry Miller (více)Obsahy(2)
Smrtelně nemocný Frank je zároveň smrtelně unavený z americké konzumní kultury a rozhodne se zbavit společnost těch nejvíce otravných členů. K této misi si vybere neobvyklou spolupachatelku - šestnáctiletou Roxy. (JayZak)
Videa (2)
Recenze (354)
A já si myslel, že jim musím dát svolení, když o mně chtějí natočit film. Dobrá no, jsem přeci jen mladší generace, tudíž nejsem (až) tak radikální, ale Frankovo vnímání světa se od toho mého příliš neliší. Prvních cirka dvacet, dvacet pět minut je naprosto geniálních. Zoufalost, čišící z Frankova výrazu, je tak výmluvná, že jsem nevěděl, mám-li se (škodolibě) smát, nebo z dnešní doby zvracet. Následně už to není tak dobré, ale námět přesto zůstává skvělý. Vážené popové hvězdičky a jim podobné populární zrůdičky, nepřejte si, abych dostal rakovinu (což vzhledem k mému kouření může velice lehce nastat) a jako bonus revolver k tomu... 80% ()
Chvilku po té, co se mnou vyjebal tento filmík, tedy prozatím v postkoitální náladičce, pálím za pět. A to proto, že za 1. jsem si vždycky říkal, že budu-li to mít nevyhnutelně za pár, vezmu sebou pár dobytků. Za 2. byť uznávám, že momentální stav mezinárodních vztahů nahrává existenci jedné dominantní mocnosti, a musím-li si tedy volit, vybírám USA jako menší zlo než - doplňte si jiného libovolného dinosaura vlastnícího dostatečný ničivý potenciál - mě ti amíci nehorázně serou, a to především svými pokusy o kulturní hegemonii. Za 3. nějak mě poslední dobou pobolívá hlava. Thelma a Louise mají důstojné následovníky. A házím loď na veškeré debaty o tom, zda děj je logický, policie ospalá, nebo senil netoužící prohrábnout týnku impotent. Zde jde především o tu myšlenku, ne? A o ty pěkně rozcáknuté hlavičky. ()
Co nebo kdo je Darko Intertaiment? CITÁT - Já nenávidím své sousedy............ Začátek je brutus. Brek, střelba, klapka a Bůh žehnej Americe. Zajímavé je číslování dveří, kde žije hlavní hrdina tohoto příběhu Frank (Joel Murray). Ty vlevo nesou označení 5773 a ty na napravo maj číslo 5773 1/2. Ty krávo, z televize i z toho rádia by jeblo i mě. Naštěstí se tomuto vyhýbám a televize u nás je puštěšná jen jako doplněk k DVD. Rádio, to už vůbec neposlouchám. Neustále tam cpou reklamy, kdo to má poslouchat v době, kdy existují MP3 přehravače. Jenže Frank je na tento druh médii zcela odkázán a tím začíná trpět komplexem nasranosti. CITÁT - Mám toho dost. Je to kruté. Chci aby to skončilo........... Ve filmu zazní spousta zajímavých názorů, ale jeden je opravdu k zamyšlení. CITÁT - Proč máme "civilizaci", když už se civilizovaně nechováme?............. Poslat ženě kytici je romantika. V Americe to může být i sexuální obtěžování. Vyloženě jsem se klepal na to, aby už konečně vytáhnul nějakou tu bouchačku a začal jednat. Prvních půl hodiny to bylo psycho a tak byl divák přímo nažhavenej na nějakou tu akci.Například scéna okolo 31 minuty je úžasná. A to nepíšu o hudbě. Na světě běhá tolik lidí, který by měli být potrestáni a Frank nemá moc času. Film obsahuje scénu "střílení v kině", tak na ně, na šmejdy. CITÁT - Díky, že jste během filmu nemluvila a vypnula jste si svůj mobil......... Tak jsem si říkal, že komentář ukončím předcházejícím citátem, ale ještě to nejde. Nevím čím to je, ale já se z Frankem celkem schoduju. Jeho názory jsou prostě boží. Málokdy fandím zápornému hlavnímu hrdinovi. Povedená je i debata na téma "Co dal Alice Cooper světu". Nebo dialog mezi Frankem a Roxy (Tara Lynne Barr). DIALOG: ROXY - To je lidí, co? FRANK - Jo. Chtěl bych mít AK-47............ Někde okolo 80 minuty zjistil Frank - bacha SPOILER, že má víc času, než si myslel. KONEC SPOILERU. Ovšem vrcholem filmu jsou scény z Amerikan Stars. CITÁT - Jmenuju se Frank, ale to není důležité........... Ve filmu mimo jiné zazní Alice Cooper a to hned třikrát. 1 - School's Out. 2 - I Never Cry. 3 - Hello Hooray. Konec mohl být trošku jinak zpracovaný. Pěkný příběh, povedená hudba a spousta dobrých názorů. ()
Svým způsobem pokračování Volného pádu, ale doba se posunula a tak konzumní způsob života a společenské neduhy mají jinou podobu, než před 20ti lety. Ovšem stejně jako jsem dokázal pochopit Douglase, tak jsem sympatizoval s Frankem a Roxy. Nesčetněkrát jsem měl chuť vystřílet všechny ty Vyvolený, Petry Novotný a Babicu z obrazovky a God Bless America mi tak trošku splnilo můj sen. Pravda - něco tomu maličko chybělo, něco, co nedokážu pojmenovat, ale přesto je to v záplavě romantických komedií víc než příjemný svěží vítr. 85% ()
Galerie (13)
Zajímavosti (5)
- Kniha, kterou Frank (Joel Murray) půjčuje recepční, je "Pride and Prejudice and Zombies" od Jane Austenové a Setha Grahama-Smitha. (DJDVD)
- V televizi na motelovém pokoji běží film Attack of the Giant Leeches (1959). (DJDVD)
- Monolog prodavače zbraní o AK-47 byl převzat z filmu Jackie Brown (1997), kde ho původně říkal postava Samuela L. Jacksona. (DJDVD)
Před takřka dvaceti lety vyšel hrdina filmu "Volný pád" se zbraní do ulic, aby publiku ukázal svět, který ve své sociální, konzumní a kapitalistické rovině dospěl až do absurdity, z níž zdánlivě nevede jiné východisko než radikální odmítnutí. Jeho hněv a násilí směřovaly proti každodenním paradoxům konzumně a konzumentsky orientované společnosti a vyjadřovaly frustraci důvěrně známou každému člověku, jenž je součástí soukolí společnosti západního světa. Husarským kouskem filmu, ale byl fakt, že publikum se s hrdinou maximálně identifikuje, ale ve výsledku se ukáže, že hrdinova cesta za osobní spravedlností byla v zásadě jen extrémním projevem přesně toho, proti čemu bojoval. Paradoxně či vlastně příznačně, bývá poslední zmíněná rovina filmu většinou diváků, kteří "Volný pád" adorují, přehlížena či přímo tvůrcům vyčítána. Důmyslná kritika se tak navzdory svým významům obrací proti sobě a bývá obdivována právě jako ventil frustrací publika, ačkoli právě tuto touhu vykročit z řady a stát se zvěstovatelem pravdy demytizuje. Nyní zde máme sžíravě nazvaný snímek "God Bless America", jenž působí jako by ho natočil právě fanoušek "Volného pádu" pro další konformní rebely vůči konformitě. Bobcat Goldthwait se ukazuje jako sofistikovanější a sebereflexivnější osobnost než jeho známá kreace velkohubého rádoby drsňáckého pošuka Zeda z "Policejní akademie", ale současně se z filmu nelze ubránit pocitu prvoplánovosti a nedotaženosti. Na jedné straně tu tak máme zcela přesné popsání americké každodenní popkultury a jejího vlivu na tamní společnost, jenže to se odbude v podobě několikaminutového úvodu filmu a občas se připomene zase skrze hrdinovo glosování. Ve výsledku se ale film stává přesně tím, co sám kritizuje - povrchní adorací povrchních ikon přinášených popkulturou a masovými médii (jako náznak sebereflexe pak lze vnímat finále, kde postavy stvrdí svou nevyhraněnost tím, že se stanou tím, co kritizovali – on starým úředníkem s lolita komplexem a ona zpovykanou holkou toužící stanout na pódiu před televizními kamerami). Počínaje samotným vyčpělým kultem násilné revolty, který je dnes tolik zprofanovaný v popových hudebních videoklipech, a konče směšnou potřebou stvrzovat artificiální hodnoty svého cílového publika (viz sekvence dialogů o Star Treku a Alice Cooperovi, aneb hlavně, že hrdina o pár desítek minut stopáže dříve tesknil nad tím, jak si dnes už lidé nepovídají o opravdových věcech, ale jen o něčem, co viděli v bedně nebo na netu), ocitá se snímek v začarovaném kruhu. Jako had, který se kouše do ocasu, i "God Bless America" křičí proti něčemu, čím samo je: produktem povrchní kultury, kde lidé utíkají k virtuálním idolům a snům převzatým z audiovize. Zatímco u "Volného pádu" je řeč o nepochopení na straně diváků, v případě "God Bless America" se jedná o nepochopení svého protivníka a vlastní nevyhraněnost. Snímek pak vyznívá jako prvoplánová exploatace (ve smyslu filmu stvrzujícího předsudky svého cílového publika) pro elitářské publikum, jež je samozvaným arbitrem dobrého vkusu – prostě zaručený hit pro ČSFD. Jednoznačný přínos "God Bless America" nicméně spočívá v tom, že nepřímo ukazuje, jak se proměnily hodnoty oproti časům "Volného pádu". Zatímco tehdy frustrace lidí vycházela z reálných konfliktů a tlaků společnosti, dnes se vše váže na virtuální svět popkultury a multimédií. Co lidem zbývá, když i prostor eskapismu se stal nepřítelem? () (méně) (více)