Inferno

Argento po Suspirii šel ještě více dopředu. Vylepšil gore, atmosféru a i hudbu, takže Inferno podle mého gusta je jeho nejlepší dílo, které vytvořil. Příběh jde sice stranou, ale o to tu tolik nejde. Po několika letech jsem si Inferno zase pustil a musím zvýšit hodnocení. Já si nemůžu pomoci, ale tohle je jeden z nejlepších hororů vůbec. Skvělá atmosféra plná tajemna a skvělého hudebního doprovodu. Škoda, že se něco takového mu už nikdy nepodařilo zopakovat. 90% (18.06.2012)

Ačkoliv bez výhrad sdílím názor Lucia Fulciho, že oč je Argento lepší komponista působivých scén, o to horší je scenárista, tady mi bezdějovost vůbec nevadila, protože Argento se konečně nepokoušel o nějakou šokující (čti: trapnou) pointu, které mu asi tradičně vymýšlel ten šimpanz z Phenomeny. Tady to je jenom o atmosféře a pěkné barevné paletě. I když, mezi náma, posledních zhruba 20 minut, od útoku krys, už je to i tady velmi strojený, nepřesvědčivý scenáristický zmar. To by se mi u již zmíněného Fulciho, Bavy, Lenziho a jiných režisérských matadorů nikdy nestalo. Argento není moje krevní skupina. (30.08.2020)

Dario Argento se ve svém nejdražším a nejodvázanějším filmu zcela odtrhl od reality a vytvořil si v něm vlastní fantasmagorický vesmír, ve kterém dal plný průchod svým hororovým fantaziím. Interiér hotelu, v němž se většina děje odehrává, je architektonicky nesmyslný a připomíná spíš divadelní jeviště, konstantně zalité křiklavě barevnými světly, vycházejícími neznámo odkud. Hlavní postavy, které se střídají každých dvacet minut, jsou jen bezmocné figurky v rukou zlovolných sil a umírají velmi nepravděpodobnými, zato vizuálně poutavými způsoby. Argento kvůli navození snové logiky hercům dokonce nařizoval, aby se před kamerou chovali tak, jak by se normálně nechovali. Inferno bývá mnohými kritizováno kvůli nesouvislému a absurdnímu ději, stupidním dialogům a příšerným hereckým výkonům. Jiní ho zase vnímají jako pozoruhodné autobiografické snové dílo ve Felliniho tradici. Podle Argenta jde o jeden z jeho nejupřímnějších a nejčistších filmů, na který ovšem nemá moc dobré vzpomínky. Kvůli vážné nemoci musel některé scény režírovat vleže a párkrát ho dokonce zastoupil proslulý Mario Bava, který měl na starosti druhý štáb (natočil např. známou scénu v zatopeném tanečním sále). Výsledek je ryzí hororová symfonie, jejíž síla spočívá v Argentově vizuální virtuozitě, surreálné výpravě a burácivém rockově-operním soundtracku. (07.09.2023)

Jak tak koukám na jednotlivá hodnocení, tak nejsem sám komu to přišlo roztěkané a na Argenta prostě podprůměrné. Pochválit můžu hru světel, relativně příjemný casting, interiéry, sem tam hezký obraz, ale jinak je to neuvěřitelně prázdné, nemá to hlavu ani patu, potenciál většiny scén vyznívá naprosto do vzduchoprázdna a celkově tomu schází Argentovská atmosféra i soustředěná režie. Tentokrát ne-e. (22.10.2014)

Prozatím můj první a zatím poslední Dario Argento, především z důvodu, že jedině tento snímek se podle mé zkušenosti zatím odvysílal v našem televizním vysílání. Celkový dojem je trošku rozpačitý, protože Inferno je značně nevyrovnaný snímek. Na jednu stranu se mu nedá upřít působivost, styl a atmosféra, na druhé straně působí v mnoha ohledech zmateným dojmem, a to tak zmateným, že pochybuju o režijním záměru - spíš zafungovalo kouzlo nahodilosti. Film připomíná zmatený sen, noční můru, která nás trápí krátce před probuzením. Pro příznivce hororu dobrá volba, zastánci jasné dějové linky a vysvětlujících konců nechť se Infernu zdaleka vyhnou. Celkový dojem: 60 %. (09.10.2009)