31 konců/31 začátků

Užívateľ paanka tu o umeleckej skupine Rafani napísal: "Proslavila se například vykálením v Národní galerii na protest proti jejímu vedení či přemalováním Lennonovy zdi na militantně zelenou. Rafani mají drápky, pevně se drží a škrábou." Súhlasím. Sú to výtvarníci, ich akcie sú silné, zapamätateľné performancie, no do podoby, keď by mali niečo zmysluplné povedať slovom, zatiaľ nedorástli. Slovná vata z úvodu i konca je za hranicou znesiteľného patetizmu, ide o poetizujúco bľabotajúci monológ o periférii z pohľadu vizualistu, ktorý sa rozhodol prehovoriť. Au! Presahy umelcov z druhého brehu bolia temer vždy a tento film mi len potvrdil tézu, že výtvarníci stoja vo väčšine prípadov kvalitatívne i výpoveďou o stupienok nižšie za umelcami, ktorých hlavnou devízou je slovo (spisovatelia, básnici, scénaristi...). Os tvoria monológy balancujúce na hrane nudy a egomaniactva vyššej kategórie. S výnimkou Slačálka a Viewegha nič zaznamenaniahodné, len otrepané frázy. Kde aké filozofujúce myšlienky? Užívateľ mi_X_o o filme napísal, že ide o "neobyčajný undergroudovo-intelektuálny zážitok." No, ak je zvyšných 29, či koľko naozaj intelektuálny underground dnešných dní, tak ja dlhodobo, hrdo a rád kráčam v masovom strednom prúde. (26.06.2012)

Rok 1921 bol míľnikom pre vznik novej odrody dokumentárneho filmu, žánru nazvaného „mestská symfónia“. Prvým reprezentantom populárnych „filmov o meste“ bol Manhatta (1921). Mestská symfónia by sa dala definovať ako filmová báseň oslavujúca mesto, čomu zodpovedala aj forma spracovania. O niečo podobné sa snaží aj český film 31 konců/31 natočený umeleckou skupinou Rafani, ktorá pracuje ako kolektívny autor. Ak sa Manhatta snažil o zachytenie mesta ako celku plného budov a ľudí, tak jeho český súputnik rozkladá a odkrýva jednotlivé umelecké a iné alternatívne (rozumej v umení či inde v kultúre pôsobiace) existencie. Bez titulkov oboznamujúcich diváka s menami respondentov, predkladá filozofické úvahy, politické postoje či konštatovania o vývoji pražskej umeleckej sféry. Fragmentárna forma a s ňou spojená číselná symbolika, ktorú Rafani zvolili vystihuje rôznorodosť a množstvo ponúkaných názorov týchto menšín, zároveň tým kontrastuje s jednoliatosťou väčšiny. Nonkoformnosť, s ktorou reflektujú transformácie pražskej enklávy, názorová pluralita a tomu zodpovedajúca naratívna interesantnosť robia z tohto filmu neobyčajný undergroudovo-intelektuálny zážitok. .Anotácia z katalogu AFO. (29.04.2012)

Film se snaží říct mnoho, ale neřekne nic. Tvůrčí záměr formální stránky, ač jsem o ní přemýšlel sebevíc, mi zůstal skryt. Určitě v tom bude mnoho lidí hledat něco, co v tom vůbec neni. Spíš bych pánům doporučil, aby si někde dali pár lekcí o stříhání a filmové skladbě. Pseudoumělecká agitka s všeobecným podtoném "hele co kdyby jsme udělali film". (02.08.2012)

Fakt, že ho nenatočili školení filmaři (ale "jen" umělci) se stalo výhodou a vzikl tak velmi "nečeský" film, který působí víc než jen příjemný průvan. Dokument, kde se musíte zvlášť soustředit na zvuk (slova) a zvlášť pak na obraz... A zásadní je střih. Zároveň je to dokument poněkud insiderský, ale komu to nevadí nebo se orientuje nabídne pozoruhodnou procházku Prahou a současnou kulturou (nejen "alternativní") přes periferie do středu a zase ven... (22.11.2011)

má recenzička pro AFO 2012: 31 konců / 31 začátků - Collect them all! Nálady, zákoutí, myšlenky, osobnosti. Protřepat, nemíchat, vstřebat. I tak by mohl vypadat návod na sledování dokumentu provokativní umělecké skupiny Rafani. Ta vznikla roku 2000 v okruhu studentů AVU. Proslavila se například vykálením v Národní galerii na protest proti jejímu vedení či přemalováním Lennonovy zdi na militantně zelenou. Rafani mají drápky, pevně se drží a škrábou. Podobně jako Praha zachycená ve filmu 31 konců / 31 začátků. Statické záběry okrajových zón města střídají centra uměleckých snažení. Hledání cest. Odpovědi na nevyslovené otázky prostřednictvím fragmentárních výpovědí jednadvaceti českých osobností (mj. Vladimira 518 či Martina Kohouta). Konce očekávají spolupráci diváka, znalost umělecké scény. Hrají s ním hru. Začátky mnohé odhalují, přesto stále ne tolik, aby se staly dostupnými komukoliv. Skupina prochází periférií všeobecného úspěchu, místy v patetickém, místy dekadentním rozpoložení. 31 zcizení / 31 sebereflexí. Posbírejte je všechny! (01.06.2012)