Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Všichni znají jména jako Nicholas Winton či Oskar Schindler. Málokdo však zná Raoula Gustava Wallenberga. Muže, který během deportací Židů z Maďarska v roce 1944 jako švédský diplomat přímo pod rukami Adolfa Eichmanna zastavoval pochody smrti a bránil deportacím do nacistických vyhlazovacích táborů. Ač vyzbrojen jen švédskou vlajkou, diplomatickou imunitou občana neutrálního státu, obrovskou lidskostí a odvahou, podařilo se mu zachránit až 100 000 lidských životů. Konce války se i přes neustálé střety s Němci a Maďary dožil, byl ale 17. 1. 1945 zatčen Rusy. Ti jej obvinili ze špionáže a následně byl odvlečen do Ruska, kde "zmizel" jako miliony dalších. Raoulu Gustavu Wallenbergovi bylo v sedmdesátých letech uděleno Izraelem ocenění Spravedlivý mezi národy. Toto je jeho příběh... (Big Bear)

(více)

Recenze (2)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Filmů o holocaustu jsem již viděl hodně, ale nic odehrávající se ve válečném Maďarsku. Maďarská vláda ráda podporovala nacistické snažení o ,,vyčištění'' maďarského prostoru od Židů a tak tam celkem efektivně probíhaly transporty do míst ,,nového přesídlení'' což po šílené cestě ve vagonu pro dobytek znamenalo povětšinou plynovou komoru, nebo otrockou práci pro nacisty do posledního dechu... V té době už svět začínal tušit, že to s tím přesidlováním nějak neštymuje. Jednak pár lidí uprchlo z koncentráků i se seznamy vězňů, ale jejich vyprávění byla tak šílená, že jim nikdo nevěřil... To by civilizovaní, kulturní Němci, potomci Heineho, Schillera, Bacha a Beethowena přeci neudělali ty všechny popisované věci o masovém vraždění a mučení. Sem tam také někdo ještě nedeportovaný dostal lístek z koncentráku od příbuzných (vězni museli poslat po příjezdu příbuzným korespondenční lístek, že se mají dobře - aby další transporty probíhaly bez hladce a bez problémů). Jenže se tam občas podařilo propašovat podivný vzkaz typu: Máme se dobře, zdraví vás babička Rachel... Jenže babička zemřela ještě před válkou, deportovaná nebyla a tak bylo adresátovi jasné, že to tam nebude v pořádku... Kdo chtěl vědět věděl, málo bylo těch, co se situaci s deportacemi v okupovaných zemích snažilo nějak komplexněji řešit a transporty zastavit. Jedním z takových byl i pan Raoul Gustav Wallenberg . Je až neuvěřitelné, čeho dosáhl v podstatě jen lství, pomocí úplatků a své diplomatické imunity občana tehdy neutrálního Švédska. Je podivné, že Němci jej se skřípáním zubů v podstatě tolerovali a že jej neodstranili. Výdyť by to bylo tak snadné a nikdo takový by jej už nezastoupil, protože nikdo takový už nebyl. Mohli říci pak Švédsku omluvu třeba, že došlo k nešťastné události atd.. Co by Švédsko mohlo? Nezabilo jej však ani osvobozování Maďarska a s ním spjaté boje, ani bombardování Budapešti, ani často vyhrocené střety s maďarským vojsme a četnictvem či přímo s Němci. Je zvláštní, že jej zabili Rusové na jejichž příchod tak úpěnlivě s desetitisíci lidí čekal jako na záchranu. Tohle je další obžaloba ruské paranoi ze špionů a zločinů za Stalina. Je to o to smutnější, že tento člověk měl být po válce veleben jako hrdina a člověk s obrovským srdcem. Tento film je mu myslím důstojnou poctou a je smutné, že ani o tom filmu se moc neví a není pouštěn např. na ČT. Ke zpracování nemám výhrad, jen ta stopáž mohla být krapet kratší. Dávám za 4 potvrzení, že dotyčná osoba je občanem Švédska! * * * * ()

Reklama

Reklama