Les Adoptés

Po celý film jsem věděla, jak to dopadne, i když jsem pořád doufala v opak. Tenhle francouzský doják má výbornou atmosféru, záběry a herce, ale bohužel se najdou i hluché momenty. Sto minut mi zabralo celé odpoledne. Každopádně obzvlášť Mélanie je výborná a na to,jak jsem byla skeptická se mi to líbilo. (15.07.2012)

V žádném případě ani náhodou. Mélanie zřejmě neudržela svůj režisérský chtíč na uzdě a do svého debutu naprala všechny nápady, které za léta nasbírala. Vytvořila tak něco, co působí jako sled videoklipů, přičemž každý je funkční sám o sobě, nikoli však dohromady. Les Adoptés je nesourodé a nefunkční něco, bohužel ale nelze poznat co, jen si asi člověk odvodí, že viděl pokus o pocitový super cool film, který sice pocitový je, ale super a cool rozhodně ne. 4/10 (21.05.2015)

Nemám takové komentáře ráda, ony o ničem totiž nesvědčí, ale u tohoto snímku prostě nevím moc co říci, ale zase si podle mě komentář zaslouží a tak píši jen: WOW, TO BYLA BOMBA!!! Ne vážně. Nádherné drama ponurého příběhu, ze kterého i přes všechny zlé věci vyleze něco dobrého. Co se týče herecké hlavní trojice, tak jsem opravdu speechless. Všichni do jednoho předvedli tak věrohodné výkony, že jsem nečekaně zase brečela (jsem hrozná cíťa co se filmů týče no...). A co teprve ten malý klučina, jakože jeho pokoj bych jako malá nechtěla, asi by mi ten tmavý přeplácaný pokojíček naháněl hrůzu (seriously dyť to byla tak kýčovitá tapeta, že mě z toho bolely oči), ale byl hrozně roztomilý a ten jeho nevinný kukuč. Z něj jednou možná vyroste nějaká ta dobrá francouzská herecká hvězda, ale těžko říct. 4,5* - k dokonalosti tomu přece jen něco chybělo. (20.10.2013)

Myslím si, že za ta léta dovedu rozpoznat dobrý a špatný film, a také že těch, které nepatří do žádné skupiny není mnoho. Samozřejmě - jako u všeho - musí přeskočit jiskra, hvězda nebo kobylka luční, a člověk se "dostane do filmu" anebo se nic nestane a člověk z něj "vypadne ven" do jakéhosi meziprostoru, a říká si, že se na nějaký filmy může vykašlat, i když to přesto neudělá. Tady žádná jiskra ani luční kobylka nepřeskočila, navíc jsem cítil určitou nepříjemnost či nechuť, která se během promítání uměrně zvětšovala, konec byl už jen obtížně snesitelný. Samozřejmě jsem si zde přečetl všechny příznivé kritiky a žasnu, jak je možno vidět svět/film v tak rozdílné podobě. Ostatně nesáhl bych po tomto filmu, kdybych v poslední době neviděl filmy jiné ženy, Kelly Reichardtové, které mě uchvátily svou (nikoli její) ženskou autenticitou. A mezi nimi také leží hranice mezi dobrým a špatným filmem. Dobrý film je ten, který si chci zapamatovat (i když se mi to málokdy podaří), špatný je ten, na který chci co možná nejdříve zapomenout (to už je bohudík snazší). O čem že tohle bylo? (29.11.2017)

Pár negatív by sa našlo. Decko tradične nevie hrať a občas je to až bolestivo umelecké. Ibaže čo na tom záleží, keď je príbeh jednoduchý a aj tak zaujme, herci sú výborní, kamera neskutočná a celé to má neodolateľne ľudskú atmosféru, z ktorej navyše každým záberom cítiť Paríž. Niektoré scény mi dokonca trochu pripomínali Tri farby, čo môžem povedať vážne iba o pár filmoch. A ešte k tomu ide o réžijný debut mojej najobľúbenejšej herečky - až na pár detailov vo vedení hercov (zas to decko) ako debut absolútne nepôsobiaci. Práca so strihom, s hudbou, časté snímanie celkov s dôrazom na každý detail a pritom neuberajúce pozornosť tomu dôležitému, šikovné narábanie s diváckymi očakávaniami a gradáciou deja ignorujúc zabehnuté klišé, ktoré sa miestami samé ponúkali (najradšej som asi SPOILER že sa vyhli romániku medzi Lisou a Alexom Koniec SPOILERU). To všetko hovorí o práci skúseného profesionála a nie o herečkomodelkospeváčke, na poli celovečerného filmu iba začínajúcej. Perfektné. Na jej ďalšie filmy sa teším zas o niečo viac. (07.03.2013)