Jiroovy vysněné sushi

Dokument ukazuje tajemství úspěchu vyhlášené japonské restaurace nabízející suši. Současně je ale i ukázkovým dokladem pro Japonce tolik charakteristické pracovitosti a úcty ke starším. Právě pracovitost, snaha neustále se zlepšovat a úcta k rodinné tradici stojí v tomto případě za úspěchem japonských kuchařů. Starší syn respektuje svoji roli, každý den vybírá ty nejlepší suroviny, připravuje suši a trpělivě čeká na svoji chvíli, zatímco podnik stále vede jeho otec, který by u nás byl již dvacet let v důchodu. Pro milovníky suši určitě dokument, který by neměli minout z hlediska tématu, z hlediska filmařiny ale lze doporučit komukoliv. (31.08.2014)

Po ochutnání sushi jsem se i já stal příznivcem tohoto pokrmu. Nebylo tedy od věci směrovat další kroky k výrobě domácího. Mein taktik zkusit súšn vyšla a pochutnal jsem si. Od té doby jej sem a tam vyhledávám. Pří jedné z rutinních návštěv svého profilu mě náhodně napadlo zadat do vyhledávače výraz sushi a ejhle narazil jsem na Jiro Dreams of Sushi, soudě dle popisku a kladných kritik jsem si nemohl odpustit film čubnout na Pirátské zátoce.Nyní krátce po výletu do Tokia mohu říci, že jsem pravé sushi asi ještě nejedl a o to více se těším na nějakou honosnější degustaci. Dokument vyniká ve svém minimalistickém pojetí, je odrazem práce týmu pana Jiro. Jejich osobitý styl a píle jsou více než obdivuhodné. Sám však nevím jestli bych chtěl utratit tolik peněz za něco tak malého. Pominu-li finační stránku je pěkné, že někdo vzdá poctu takovému muži, který celý život zasvětil gastronomii a nehodlá se toho vzdát. Pro svou formu jakou je dokument natočen je vhodný i pro nesušenky, poté vaše další chutě můžete ukojit u deddo-sushi . (03.06.2014)

Mám pocit, že jsem se dívala na něco významného, co mě svým způsobem obohatilo. Krásně natočený dokument, který by si neměl nechat ujít žádný milovník sushi. Smyslné rozhovory, příjemná hudba, zajímavý obsah. Nepůsobí to nijak komerčně, nevnucuje to žádné názory, jen se to rozplývá nad krásou chuti. (21.07.2012)

Jeden z nejlepších dokumentů, co jsem kdy viděl. Krásná, jemná a citlivá kamera, zároveň ale nic stylizovaného a vše točeno v podstatě z ruky nebo steadicamu. Umění tvorby sushi a přístupu Jira k zákazníkům a gastronomii celkově jsou úplně někde jinde a nic podobného v ČR ani vzdáleně nelze zažít, i když i u nás je spousta skvělých restaurací. Není to ani tak o Jirově přístupu k vaření, jako spíš k životu. Ve snímku slyšíme spoustu moudrých slov, Jiro vede lidi kolem sebe pevnou rukou a nesnese kompromisy. Své práci obětoval celý život. A ani nevadí, že jde svým způsobem o povrchní dílo, jelikož není prostor pro detailnější analýzu Jirova charakteru a života, co ho formovalo atd. Spoustu zákonitostí si lze odvodit i bez zbytečně doslovného výkladu. Skutečnost téměř nezachytitelného mistrovství tohoto kuchaře, filozofa a životního guru je v dokumentu krásně vidět a to stačí. (23.11.2014)

Půlku filmu přemýšlím, že je to vlastně takový obyčejný "gen" dokument - výjimečný člověk, ale zachycený celkem standardně. Jenom ten povýšeně znějící soundtrack si mě od začátku získal. A pak se to najednou něco zlomilo, všechno do sebe začalo zapadat a z Jira upřímnost a láska k sushi jenom více a více filmem prokvétala. Je to oddanost, kterou se mohou chlubit pouze Japonci, je to skromnost, která je vlastní jenom starší generaci. Dokument Davida Gelba není ani zdaleka jenom o jídle. Většína hudby není původní, ale co více se může hodit ke kulinářské symfonii než Čajkovský, Richter či Philip Glass. 80 % (27.01.2014)