Suspiria

Barvy, hudba!, atmosféra, střih na jedničku, všechno ostatní, jako třeba herci a děj spíš WTF, ale kupodivu mi nečinilo problém přistoupit na pravidla hry. Škoda jakoby odfláknutého konce. A bylo mi tedy trochu líto, že Argento neměl dost soudnosti opatřit sobě použitelného scénáristu, neb tohle mohlo být klidně skoro tak kulervoucí jak píseň o Kullervovi [3,5* - jelikož mě giallo většinou příšerně nudí a zde se tak kupodivu nestalo, zaokrouhluji nahoru] (26.04.2017)

Na rozdíl od Tenebre se v Suspirii Argento maximálně zaměřil na hypnotickou atmosféru a senzuální expresionismus a vydařilo se. Co zůstává, je neochota či neschopnost nahnat strach. Argento věří v emoce jako takové. A přeškoda toho blboučkýho děje. Argentovi patrně v dětství někdo vtloukal do palice, že děj a forma jsou dva póly jednoho magnetu a nemůžou sdílet stejné lože. (03.11.2007)

Argentovo diskofilně surealistická a notně okultní podívaná Suspiria je klasickým příkladem italských hororů let 70tých. Perfektní atmosféra, jenž by se dala krájet a diváka otáčí kolem dokola s přetížením 5G. Dráždivá hudba Argetových Goblinů se zařezává stejně hluboko jako břitvy a další hororové inštrumenty do těl nebohých dívek. I přes pár chybiček v ději, které se nedaly přehlédnout a místy trochu hluchá místa, jenž přiškrcují slušné tempo je Suspiria opravdu prvotřídním hororovým kouskem. Jessica Harper, když zrovna není "zfetovaná" podává přesvědčivě svojí roli a narozdíl od dalších postav příliš neparanoidní. Co se týče vraždících scén, nemám výhrady, žel oproti současným vymoženostem jsou poměrně jednoduché. Ale zas v jednoduchosti tkví síla. Práce s kamerou je jako práce s bičem, práská do očí a rozklepává veškeré rosoloidní části vašich těl. Snová podobenství, depresivní momenty v nichž nebohé postavy ztrácejí své životy, to je hlavní deviza celého děje. Takže na čistých 5 to není, ovšem 4 a 1/2 hvězdičky zcela po právu a ještě půla za odkrvené ruce, za které jsem se zaťal do opěradla pohovky. [final rate: 90%] (21.08.2004)

Nezbývá mi než pošpinit hororovou klasiku. Argentova SUSPIRIA sází na hnusnou krásu německé baletní školy, prvoplánové děsy, světla a syté barvy, snovost, nudné mysteriózno a unylou hlavní hrdinku. Kde mnozí obdivují, já si klepu na čelo a s čím dál větším nezájmem čekám, až ten film konečně dospěje v závěrečné titulky. Zajímavý (alespoň než se okoukal) byl ale vizuál, asi dvě scény nebyly vůbec k zahození, a také se mi líbil hlavní hudební motiv - jednoduchá melodie podložená úchylně záhrobním hlasem. Jinak nic, takže tu nahrazuji J*A*S*Movy odvolané dvě hvězdy (ty moje ale zůstanou). (23.01.2011)

Pastelkovo sýte farby rozliate do znepokojivého sna, plného príznakov tajomnej hrôzy, s hudbou zvýrazňujúcou pocity úzkosti a paniky. Prehliadka vycibrenej kolorovanej bizarnosti stojí za zážitok z pozerania samotného aj v menej strašidelných scénach. Zvláštnym posunom oproti realite sa vyznačujú aj farby predmetov (sivobiele tapety, oranžová krv....). Kostra príbehu je archetypálne jednoduchá: vnímavosťou obdarená slečna sa oboznamuje s temnou stránkou života vstupom do domu poznačeného zlom. Ďaleko od domova sa stáva žiačkou tanečnej školy plnej podivuhodných, nepriateľsky pôsobiacich figúr (učiteľky s tvárami stiahnutými prísnosťou, zlovestná bárišňa so synom, rumunský pomocník s výrazom dementného zločinca). Škola ju má naučením správnych krokov pripraviť na cestu do dospelého života, namiesto toho sa však prepadá stále hlbšie do akejsi halucinačno-ospanlivej temnoty. Veru, ako hovorí psychiater vo filme: čarodejníc ktorým ide len o vlastný prospech a v jeho mene sú schopné páchať akékoľvek ničomnosti je v reálnom živote pomerne veľa. Pozn.: Zaujímavá je rezignácia na sexualitu utešene rozvinutých dievčat (drobné náznaky vzťahov pripomínajú skôr hovory o láske na základnej), čo je možno v dôsledku pôvodného režisérovho zámeru obsadiť tanečnú školu maximálne dvanásťročnými dievčatami. (15.12.2006)