Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

Upozornění: nechoďte na tenhle film, pokud nevíte, na co jdete. Filmy Roye Anderssona totiž mají mnohem blíže k výtvarnému umění než k filmu. Jeho nejbližší souputníky (co se týče jazyka, jímž se vyjadřuje) nenajdete mezi filmaři - téměř statické obrazy (vizuálně, dějově, herecky) Anderssonových filmů mají blízko k pedantsky inscenovaným fotografiím Erwina Olafa nebo Gregory Crewdsona, určitou spojitost (hlavně v jakési melancholii, statičnosti a bezčasí) byste možná našli i v malbách Edwarda Hoppera. / Nečekejte, že uvidíte film, který má děj, vyvíjející se postavy, zápletku nebo jakoukoli akci. Andersson nabízí hypnotickou podívanou v dokonale komponovaných, absurdně laděných záběrech, které spolu někdy souvisí, někdy jen velmi volně, někdy vůbec - a s minimálními dějovými prostředky ukazuje na nenápadné zákonitosti lidského světa, na lidskou zpupnost, stupiditu, osamělost, na snahu najít své místo v životě. "Holub" je z trilogie možná nejslabší, přesto však nabídne řadu obrazů (laboratoř, "recitace", hudební "nástroj" a aristokraté, byznysman s revolverem, nekonečná kavalerie procházející kolem hospody na perferii), které se vám zaryjí pod kůži a dlouho na ně nezapomenete - jako ostatně na každou skvělou fotografii :-) / 90 % Zajímavý a přesný komentář: Marigold. (28.04.2015)

Nemuselo se mi to líbit, ale nemohl jsem nevidět, že to je dílo génia. Tím neříkám, že se mi to nelíbilo. Takovou směsici protichůdných emocí jsem při sledování filmu snad ještě nezažil. Jinak škála od nevolnosti, přes solidní depku, až po totální euforii. P.S.: Právě jsem dokoukal mnohem lépe hodnocené Písně z druhého patra. Holub se mi líbil víc. Je v něm zakomponována zpráva o stavu naší nemocné civilizace. Je tak trefná, že se nám ten film prostě nemůže líbit. (27.01.2017)

Satirické zobrazenie každodenných povinností a životných udalostí v rukách majstrov nórskej absurdnej komédie. Niekto by povedal ,, To je život ! A je to tak, do slova! Inšpirácia a absurdita gagov sa nezaprie s najslávnejšou humoristickou skupinou minulého storočia. Uniesli Pythonov a strčili ich do škatulky škandinávskych reálií, aby parodovali tunajšie obyvateľstvo ako nikto iný. Hlavné postavy sú výborne napísané, ale vo filme nedostávajú adekvátny priestor. Sústredenie sa na patálie dvoch obchodných cestujúcich mohlo priniesť viac úžitku ako filozofické tápanie a hľadanie toho ideálneho času, kedy by film mal skončiť a najmä ako. To čo fungovalo v kultovom filme Take Care of Your Scarf, Tatiana od legendy severskej kinematografie Akiho Kaurismäkiho o dvoch týpkoch na tripe , tu nedosahuje želaný výsledok. V histórii severského filmu bude Holub, ktorý premýšľal o živote zapísaný veľkými písmenami. Stojí pred nami jedna z najlepších komédií posledných rokov. (18.01.2015)

Tenhle film jsem dal hlavně proto, že započal Skandinávský festival v Mladé Boleslavi. Snad jenom škoda, že pořadatelé vybrali zrovna tenhle kousek jako první, protože věřím, že dokáže hrozně moc lidí odradit od dalších filmů, které už třeba tak abstraktní a absurdní nejsou, spíš naopak. Celkově bych řekl, že právě tenhle autor je hodně mimo v rámci všech dobře známých a zajetých pravidel v rámci filmů ze Skandinávie. Má osobitý humor, osobitý způsob vypravování a hlavně osobitý náhled o některé lidské vlastnosti, které by ve svých filmech rád zobrazil, ale které jsem v tomto filmu za boha nemohl najít. Přišlo mi to prostě naprosto příšerný. Nejenom ty nekonečné záběry, kde se nic nedělo, ale třeba i fakt, že snad skoro všechny věty, které ve filmu byly řečeny, byly řečeny dvakrát. Většinou proto, že ten druhej v tom dialogu (ať už v jakémkoliv) byl brutálně nahluchlej. Hospoda u Kulhavé Lotty nicméně způsobila, že jsem film udržel alespoň na jedné hvězdičce. Ta je ale hlavně za tu absurditu celýho filmu, u které jsem se občas zasmál, ale spíš se většinou hodně divil, na co jsem to vlastně vůbec koukal. Po druhý bych to už asi nedal a spíš si prostřelil mozek. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (09.04.2015)

Potřetí to samé a už to přestává být vtipné. A to doslova - oproti prvním dvěma dílům úplně vymizel humor, takže výsledek je k nepřežití. A to se mi předchozí filmy celkem líbily. Navíc Andersson asi moc koukal na filmy Michaela Baye, obrazů je tentokrát celých 39, takže kvůli kulometnému střihu jsem občas nestíhal sledovat, co se na obrazovce děje. (25.07.2015)