Můj král

Příběh jednoho vztahu, co začal až příliš krásně na to, aby mohl být trvalý. Ač je to celé bráno z pohledu ženy, neubráním se dojmu, že jsem sledovala herecký koncert Vincenta Cassela. Jak zvládl přerod z okouzlujícího a vtipem sršícího muže v manipulativního egoistu, to bere dech. Nevzpomenu si, že by někde hrál pozitivnější roli, i když je to tady vlastně on, kdo primárně může za rozpad vztahu a za psychickou labilitu své partnerky. Ovšem ani Emmanuelle Bercot herecky nezaostává, z jejích záchvatů hysterie doslova mrazí. Film dále zdobí zejména brilantní dialogy. Zajímavé je také sledovat střídání šťastných až euforických stavů Emmanuelle a její vyjádření zmaru či deprese. Na konci zůstane nepříjemná pachuť, že realita bývá často dost podobná. (85%) (06.03.2020)

Jako kazuistika do učebnice psychopatologie (kapitola narcistní porucha osobnosti a závislé vztahy) geniální! Není divu, že snímek působí autenticky, je-li založen na osobních vztahových prožitcích samotné režisérky, která se již může (stejně jako hlavní postava Tony) na odžitý vztah podívat s nadhledem. Scénář filmu je velmi rafinovaný – obzvlášť výstižně působí scéna, ve které bratr Tony odhadne v několika málo slovech Georgiovu osobnost při zběžné návštěvě jeho bytu. Zdlouhavost a repetitivnost mnohých scén je dle mého názoru záměrná a má diváka vyčerpat a znechutit, protože přesně takhle se v takovém vztahu cítíte (jako, když se točíte na řetízkovém kolotoči bez obsluhy, nebo jedete nonstop na horské dráze). Proto je také ve finále i největším přáním Tony „to konečně nějak zastavit“. Georgio (narcis jak vyšitý) však žije z energie Tony, tudíž ji vlastně potřebuje – překračuje její hranice, donekonečna s ní manipuluje – je přímo mistrem manipulace (sám to vlastně „ve vtipu“ naznačuje, když se označí za krále pitomců). Díky tomu, že Tony ve finále demaskovala Georgia a pochopila, na čem byla její závislost na něm založená, dává jí toto poznání nejen zmíněný nadhled, ale především sílu a svobodu rozhodovat o sobě (nebýt jeho loutkou, mít vlastní vůli). Je to však ona, která musí sama sebe vyvést z labyrintu, ve kterém bloudila deset let. ** Jen pořád nějak nechápu, proč je tento film o destruktivním závislostním vztahu zařazen do žánru romantický. *** K prohloubení znalostí o narcistní poruše osobnosti bych doporučila poutavé čtení „O Pavlovi“ (vzpomínky na život Dani Horákové s režisérem Pavlem Juráčkem). (26.07.2022)

Verím, že niektoré páry si prechádzajú podobnými eskapádami lásky ako Tony a Georgio, ale nemôžem to rovnako pochopiť ako brat Tony. Realistický film o láske s klasickými prísadami, ktoré k tomu patria. Do niekoho sa šialene zamilujete, potom sa hádate, podvázdate, zistíte, že svojho partenra nepoznáte, odlúčenie, opäť sa schádzate, psychicky a fyzicky si ubližujete a to za vidinou, že ste si súdení a vaša lásku toto práve posilní a nie ste jeden z tých slabochov, ktorý sa rozídu pri prvej prekážke, ale budete vnúčatam dávať rady, prečo vám vzťah vydržal aj keď ste boli poväčšinou nešťastný. A to celé sa opakuje niekoľkokrát s flashbackmi z nemocnice, kde si Tony lieči pretrhané väzy v kolene a uvažuje o svojej láske k Georgiovi. Pre fanúšikov Vincenta Cassella povinnosť a nebyť prepálanej stopáže, dal by som možno aj nadpriemerné hodnotenie, ale ku koncu filmu sa to zacyklilo a ja som tak častejšie pozeral na hodinky ako na plátno. 6/10 (16.03.2016)

No tak nevím. Tony byla divná. Právnička po lyžařském úraze a z její rehabilitace nás prostřihy zavádějí do vzpomínek na předchozí život. Z pohledu mého jako ženy byla dost hrozná francouzka. Neupravená, řasenku viděla z japonského rychlíku, povahou trošku mimo. S tímhle chtít bohémského majitele restaurace, jemuž i modelky padají k nohám, to je vskutku oříšek. Přesto to chvíli trošku fungovalo. ale znáte to, někdy lidé nemohou žít spolu, ale ani bez sebe. Cassel dobrý, jen mi to prostě tolik nenadchlo. (14.10.2016)

Tak tady to vidíte, láska je slepá. V případě Tony je nejen to, navíc i naivní, až na půdu důvěřivá a sebedestruktivní. Vincent Cassel je opravdu dáreček, nespolehlivý, párty king, záletník. Tony to skousává nerada, ale víceméně úspěšně. Tedy na běžné poměry, většina z nás by si (jemu) sbalila věci už jen díky té nezdravé vazbě na bývalou lásku, dobře, možná bychom vydržely do exekuce, a ty nejodolnější až do těch postelových překvápek (zlato, ahoj, co tady děláš? Cože? Ty se ptáš, kdo to vedle mě spí? No hele, nemám nejmenší tušení, v životě jsem tu ženskou neviděl... no ne vážně, kdo to může bejt?) Divnej, nezdravej, závislej vztah a teď, jak z toho ven? A dá se to? (11.10.2017)