Meteora

To som naozaj netušil, ČO sa z toho vyvinie. Chcel som si len pripomenúť dávnejšiu dovolenku v Grécku a výlet ku kláštorom Meteora. Dovolenkových záberov je pomenej, ale dostal som celkom iný druh relaxu, dramatický príbeh dvoch mladých zaľúbencov, toho času v mníšskom habite. Vykreslené umeleckým spôsobom, občas príliš dlhé statické scény, a všetko prekladané animovanými sekvenciami s rozprávkovými výjavmi. Tie skutočné časti boli maximálne realistické, scéna so zabitím kozy až brutálna. Môj pokus s artovým filmom tentoraz vyšiel. (05.06.2013)

S artovými filmy je to složité. Nemohu je totiž hodnotit podle svých běžných pravidel, kterými hledím na většinu filmů. Právě z důvodu jejich orientace na uměleckost. Režisér Spiros Stathoullopoulos je přesně jedním z představitelů balkánského artu. Jeho první film P.V.C.-1 (ne, nejedná se o první ročník studia Pedagogiky volného času) je příběhem o jedné rodině, který se na poli osmdesáti pěti minut odehraje v jednom jediném záběru. Proto jsem šel na Meteoru již připraven s tím, že záběry nebudou tolik prostříhávány. No a nemýlil jsem se. Střih je zde skutečně velice střídmý, záběry na detaily též také často nenajdeme a pokud ano, v drtivé většině se i z nich stává pomalu minutový konstantní kamerový záběr. Vše je úmyslně natahované do maxima a obraz samotný působí jako ze sedmdesátých let. Detaily jsou rozmazané, barvy tlumené, vybledlé. Přesto ale samotná Meteóra má co nabídnout, co se konkrétně nádherného prostředí týče. Skály, panoramata, toho si zde užijete do sytosti. Příběh se točí kolem asketických životů mnicha Theodorose a jeptišky Uranie, kteří k sobě naleznou cestu a zamilují se. Nicméně jejich vztah zde hraje až druhé, možná třetí housle. Prioritně je zde vykreslen život mnichů, jeptišek a pár starousedlíků ve světě skal a klášterů. Když si to spojíte s oněmi dlouhými záběry dohromady, zjistíte, že vykreslení toho života přesně touto filmařskou metodou geniálně sedí. Z filmu se v tomto bodě stává jakýsi hraný dokument, který zaznamenává stereotypní život mnichů plný rozjímání, modlení. Jako doplněk a vyvrácení z této rovnováhy skvěle pak do tohoto dramatu zapadá ona zakázaná láska mezi mnichem a jeptiškou, úmyslně se rozvíjející a kvetoucí na pozadí toho všeho. Tu doprovází opravdu nádherná animovaná část, která má zhruba čtvrtku filmové stopáže a dává nahlídnout jak do nitra duší postav, tak i podtrhuje jakýsi filozofický i umělecký ráz tohoto snímku. Chorálová kostelní hudba skvěle zapadá do celku a za sebe přidám jednu obrovskou pochvalu za scénu zabití kozy, která (alespoň mě) ukazuje, že dlouhé záběry a roztřesená ruční kamera v doprovodu křiku zvířete dokáže navodit velice dramatické pocity, které se kolikrát nepovedou ani kvalitním hollywoodským trhákům. Skutečně to není vtip a jen kvůli této scéně bych vám doporučil snímek vidět. Co se ale celkového hodnocení týče, musím říci, že umělecký film je to skutečně pěkný. Ovšem na mě až příliš artový. Proč, to jsem popsal výše, přesto ale nelituji, že jsem na něj šel. Jak říkám, art snímky hodnotím jinak; tento svůj cíl splnil a ač již zřejmě nebudu mít chuť ho vidět znovu, jeho umělecké kvality oceňuji. 65% (28.03.2013)

Ponořte se na dno oceánu, nechte se vynést na oběžnou dráhu, postavte kolem sebe ledové hradby a nebo se uzavřete do kruhu ohně. Dřív nebo později pocítíte, že zde Boha nenajdete. Jak bláhové se schovávat před životem na vrcholu skály, kde na vás vidí z každého koutu svého království. Opravdu hledáte Boha? Tak sestupte na zem a žijte..to život je ten Bůh kterého hledáte...proč je to stále tak těžké pochopit? (08.04.2013)

Pod spalujícím sluncem a se spoustou skupinek turistů na dohled, se kláštery na vrcholcích slepencových skal jeví jako bez života. Občas ale i tam dojde k něčemu, čemu se říká příběh. Mladý Spiros Stathoulopoulos nám ukazuje jeden z mála možných. Nepodává nám to příliš vlídně, mnoho vlídného se tam za téměř tisíc let sotva co stalo. Nicméně mám pocit, že to tam dnes může chodit bez turistů nějak tak, jak to režisér zobrazil; s pastýři koz, asketou, flétnistou a mniškou putující prostorem. Přesto, že sem dosud nedorazil vynález kadkostroje, ďábel už tu má svoje nástrahy dokonale propracované (viz animovaná část). Na rozdíl od mnohých si myslím, že film svoji atmosféru měl, ta turistická je falešná. (24.04.2023)

Zatiaľ čo sa Spiros v P.V.C.-1 moc so strihmi nekamarátil, tu už nejaké sú, ale radšej dôraz vkladá do dlhých statických záberov. Tie sa pokúšajú o nihilistický štýl, a tak na divákovi pretrváva dokonalé psychické napätie. Z môjho pohľadu čast animovaných záberov bol dosť risk, vyšiel tak napoly...Ale rozhodne technika animácie sa moc cení, preto sa mi tento komponent zapáčil. Vizuál filmu najviac rozoberá celý príbeh, i keď väčšina scén je ľahko zabudnuteľných, činí tak film z ktorého sa vytvára krásny ucelený vnútorný dojem. Koreň môjho hodnotenia však vzrástol na metafyzických panoramatických zobrazovaniach okolia kláštorov, krvácanie Krista či brutálnu porážku dobytku, ktorá sa snímaním kamery úplne vymkla celej statívovej schéme nakrúcania tohto diela. Film nad ktorým som ešte dlhú dobu rozmýšľal si cením piatimi hviezdami. Teším sa na ďalšie umelecké filmy od talentovaného gréckeho režiséra. (18.06.2013)