Štěstí

Do detailu prepracovaný gýč, ktorý výborne funguje. Divák sa na režisérkou hodenú udicu chytí najneskôr v závere, ale návnadu zhltne 100%.Každý záber, každý dialóg, ba ešte aj zvuk v tomto filme je presne umiestnený do veľkého puzzle, každá minúta má presný dejový a musím uznať hlavne komerčne účelný význam. Precízna hodinárska prácička. Jedinou nevýhodou je fakt, že idea filmu na mňa nezapôsobila tak silne, ako u iných festivalových filmov. S ohľadom na humornú preexponovanosť záveru, by som ešte polemizoval o žánrovom zaradení. Mne z toho, a viem, že to niekoho môže aj naštvať, vyšla viac komédia ako dráma. A pri "morbídnej scéne" som sa musel smiať. IFF BA 2012. (15.11.2012)

Prečítate si obsah a viete, čo sa bude diať skoro celý film. Ja som si obsah našťastie nečítala, takže som nechala príbeh, nech sa predstaví sám. Až na úvodnú a scénu v závere sa jedná skôr o úsmevný a milý film ako o ťažobu, napriek tomu, že je Irina prostitútka a Kall bezdomovec. To, že nájdu jeden druhého je pre nich najväčšie šťastie, ktorého sa nedokážu vzdať bez boja a aj napriek svojej tvrdohlavosti vedia jeden druhému ustúpiť. Scéna s elektrickým nožom niektorých ľudí vyhnala z kinosály a pri tej predstave som sa musela smiať, lebo to celé prišlo trochu nečakane. Ale to sa mi práve páčilo, že si film zrazu ulietol úplne niekam inam. (Medzinárodný filmový festival Bratislava 2012 - 9.11.2012, Cinema City Eurovea) (13.11.2012)

Umělecky emotivní úvod a morbidní závěr ve filmu Štěstí skvěle fungují a pro mě byly příjemnou změnou (oproti obvyklému schématu komediální začátek-stupňované neštěstí). Hlavní nedostatek ale vidím v problematice prostituce, která je zde pro zjednodušení oproštěna od hamižných pasáků, tvrdých drog a neméně tvrdé konkurence (pro srovnání např. kniha Dušemrdi). Malicherně se taky nedokážu přenést přes to, že i když je Kall žebrák-vegetarián, který přežívá hlavně na pivu, má břicho jako valchu a biceps velikosti dětské hlavy. (19.10.2012)

„Všichni chceme být šťastní. Vlastně všichni chceme jen dvě věci. Vyhnout se bolesti a být šťastní.“ Hlavní hrdince (výborná Rohrwacher), která si mohla odškrtnout obě věci, se v momentě veškeré štěstí rozplyne jak pára nad hrncem, a musí zmizet pryč. Uprchlice (z nějaké bývalé sovětské republiky?) se dostane do Berlína, a zprvu to na velký zázrak nevypadá. Pak ovšem potká sympatického, mladého bezdomovce…No, svým způsobem to na někoho může působit jako taková trochu drsnější pohádka (o chudém princi, který utíká před problémy, a rovněž nepříliš bohaté princezně, co nepoužívá špendlíky na nástěnku), na druhou stranu se na ni příjemně dívá, ačkoliv divák čeká, kdy se něco pokazí. A když jde do tuhého, teprve se ukáže, kdo uteče od problémů (ačkoliv řešení není úplně „adekvátní“ situaci)…no a tady jsme zas zpátky u pohádky, protože vyřešení „případu“ vyznívá trochu naivně (o takovém „zakopávání“ za bílého dne ani nemluvím), ale celkový dojem to vzhledem k vývoji zas tolik nepokazí, takže končím na slabších 4*. (20.10.2019)

Kam až jste ochotni zajít pro milovanou osobu? O dvou ztracených duších, které spojuje osamělost a nevlídná minulost. Prostitutka a vystajlovaný bezdomovec (ten šátek bych prosila!) - zní to jako americká lovestory a v mnohých ohledech je to ještě více sentimentálnější a přehnanější, než hollywoodské limonádky. Ale nenechte se zmást romanticky naladěnou strunou, konec je tak morbidní, že budu mít před očima ty výjevy ještě dlouho. Nebýt toho, tak bych byla ochotná dát i čtyři hvězdičky. Na druhou stranu tak alespoň Gluck pěkně vybočuje z řady. Hlavním přešlapem filmu je ale nepřesvědčivá hlavní herečka, která už u prvnotních scén působí prkenně a neuvěřitelně. Nejemotivnější scéna filmu je jednoznačně ta s mrtvým Byronem ( druhý německý film za dlouhou dobu a zase smrt psa ?! )SPOILER Když už nic jiného, tak jsem přišla na to, že když v Německu rozřežete na kousíčky někoho jiného, tak vám to projde a ještě vás budou druzí obdivovat, pokud to bude z lásky.;)) A už vím, co je whoop-di-do! PS: Němci jsou divní. (14.03.2013)