Brána do záhrobí

Myslím, že uzrál čas, abych se začal soustředit na klenoty a díla kultovních režisérů hororového žánru. Už nějaký ten rok píšu recenze na všechno, co se mi dostane pod ruky, ale většinu legendárních filmů a hororových sérií nechávám bokem bez povšimnutí. Takže jsem to chtěl konečně napravit a pustit si tento mnohými vychvalovaný Fulciho kousek. Pravdou je, že skutečně patří mezi to nejlepší, co natočil, ovšem já bych film rozdělil na tři třetiny (co se kvality týče). Protože bohužel právě ta měla hodně kolísavé výkyvy. Začátek příjemně navnadí, podařilo se vytvořit skutečně mysteriózní atmosféru a již malířovo mučení a následné ukřižování dávalo předtuchu, že tohle by skutečně mohla být pecka. Fulci přesně dávkoval to, co mnohou jeho tvorbu zdobí. Solidní efekty, propracovaná hudba, napětí a atmosféra, která by se dala krájet. I následný posun v čase neměl zpočátku chybu. Několik „náhodných“ nehod či úmrtí – to všechno se dá příběhu přičíst k dobru, zvláště když hlavní hrdinka byla pěkná. Ponurý starý hotel skrýval nejedno tajemství a my je postupně začneme rozplétat. To všechno bylo ještě v naprostém pořádku, stejně jako kyselinová scéna z márnice. Jenže potom jsem z toho začal cítit unavenost. Mysterióznost jako by z toho vyčpela a já se plácal ze scény do scény, které mnohdy ztrácely spojitost a někdy i logiku.E tu vivrai nel terrore je opravdu dobrý film, ale legendou bych jej nenazýval. Je tu mnoho rušivých prvků, které mi prostě nedovolují, abych tento film mezi ně zařadil. Dám tomu lehce nadprůměrné hodnocení, ale je velká škoda, že zde nebyl naplno využit veškerý potenciál, který se zde nabízel. Jinak ovšem masky samozřejmě luxus. 70% (01.03.2015)

Mám rád taliansku tvorbu a Fulci je pre mňa pomerne známe meno, no doposiaľ som od tohto majstra videl len skvelý Pastor Thomas čo musím napraviť. Bál som sa, že sa mi film nebude páčiť pretože je dej pre mňa nezaujímavý a typický pre podobné osemdesiatky, no div sa, ono to je naozaj dobré! Gore (ukrižovanie, upálenie chemickou tekutinou, vražedné pavúky, smrť vykonaná vlastným domácim maznáčikom,..) je pozoruhodné až fascinujúce (miestami som si spomenul aj na o rok starší Rosso Sangue), herecké výkony sú prekvapivo dobré (čo sa od Talianov čakať nedá) a atmosféra je strhujúca, nepríjemná (v dobrom slova-zmysle). Okrem toho film nenudí, každá scéna do neho patrí a dĺžka je primeraná, čo je za plus. A páči sa mi aj hudba, predovšetkým tá v titulkoch. (26.02.2018)

Fulciho trilogie Beyond, House by the cemetery a City of the living dead patří k tomu nejlepšímu co italský, ale i světový horor může nabídnout. V případě Beyond jsem se opět tetelil blahem z remasterovaného vydání (tohle si fakt užívám u jakéhokoliv staršího filmu/hororu, neboť to jsou zásadní rozdíly mezi původními verzemi) a kochal se krásou Catriony MacColl, nechal se unášet dechberoucí hudbou Fabia Frizziho a rozplýval se nad parádní gore řezničinou italského Toma Saviniho - Giannetti De Rossiho. Co na tom, že některé scény jsou "mimo" nebo WTF, tady zrovna nenasytní a po krvi lačnící tarantule. V podstatě totiž tvoří součást celku jako hororu a jako žánru takového. A to peklo podle Fulciho vize je grandiózní!! Je to paráda a tyhle filmy si užijí pouze zarytí fandové pokleslého strašení. Tedy i já! (09.11.2021)

Jsme zklamán a nadšen zároveň. Konečně mám pocit, že na italské horory se skutečně dá dívat, i kdy Beyond není zrovna reprezentativní ukázkou. Začátek je povedený, a kdyby v podobném stylu snímek byl i zakončen opravdu by to stálo za to. Detektivní linie a jistá podobnost s Omenem se mi líbila, jenže následný zmatek a větší než malé množství nelogičností tenhle film dost zazdí. Samotný scénář je opravdu hrozný. Jak už jsem uvedl na začátku si ještě drží slušné tempo a dokonce se dá i hovořit o příběhu, jenže v druhé části se jedná jen o přehlídku rozčvachtaných lidských těl, která se postupně přehoupne v obyčejný zombie horor. Neustálé vydloubávání očí, ze kterého se nejspíš inspiroval i slavný Eli Roth a destruktivní ukázka lidské anatomie přichází vniveč v momentech jako je například podivná zbraň na konci - střílí jen když se jí zachce - a naprosto dementní chování hlavního hrdiny, který sice přijde na to, že jediný způsob jak nemrtvé zastavit je střelit je do hlavy, ale i přesto se baví tím, že se jim snaží rozstřílet orgány uvnitř těla. Kdyby se Fulci vykašlal na ten závěr a dovedl do konce povedené atmosférické scény a zajímavé linie s velikým potenciálem (pokoj č. 26), rozhodně by se mohlo jednat o dokonalé dílo, jenže takhle jej hodnotím 'jen' jako slabší nadprůměr a to zejména díky několika povedeným situacím, hudbě, pečlivě budované atmosféře a dokonalým maskám mistra Giannetta De Rossiho. (02.06.2007)

No Scénář bez děje a herci bez charakterů pod vedením rozporuplného režiséra. Fulcimu nelze upřít invence v budování atmosféry, již staví na stínu, který má spoustu tajemství. To spolu s ukázkovými gore efekty, vytváří jedinečnou a funkční syntézu, která je však nesmírně samoúčelná a v její prospěch je obětováno všechno včetně logiky. Pozorovat partu pavouků požírajících obličej nehybného člověka či přibíjení ke stěně jistě zaujme, ale proč v závěru pistole chvílemi má a zase nemá náboje? K čemu vlastně celá ta sbírka zvráceností, když je to bráno bez kapky nadhledu, která by obrazovou šťavnatost zvedla „někam výš“ i obsahově? Ale i přesto je to neuvěřitelně chytlavé a fascinující, zvláště když si uvědomím, že dneska už nic podobného nikde neuvidím, nedokážu si najít jediný důvod, který by dovolil mému svědomí jít s hodnocením výš. (02.10.2005)