Dvojí život Veroniky

Tohle je teda film. Mám ho v hlavě, dalo vy si říct záběr po záběru, četl jsem si zdejší komentáře, přemýšlím o tom co jsem viděl, abych se dokázal rozhodnout v jeho hodnocení, ale je to těžký. Geniální aspekty kamery a hudby o těch přemýšlet nemusím, to je fakt mistrovský kousek, když Veronika běžela ulicí Paříže měl jsme dojem, že je to absolutně reálný, tzv. "za plnýho provozu" a současně to bylo děsně filmový, jenže já pořád nemám jasno jak mám vnímat polskou Veroniku v kontextu s francouzskou, resp. vnímám jí v rámci dvou zde uvedených dramat drama - fantazie a to mně dělá v hlavě bordel. Zatím dál neutrální tři, ale nevylučuju v budoucnosti zvýšení, pokud si to sedne v mé mozkovně. (27.08.2016)

Od tohoto jsem si sliboval trochu víc. Námět je výborný a za začátku jsem byl spokojen ale poté se pro mě tento film stával čím dál tím víc těžko uchopitelným. Kritizovat ale budu snad jen hudbu ze které jsem opravdu nadšený nebyl jinak nic, protože to je určitě kvalitně natočený snímek do kterého jsem se jen těžko vžíval a to není až taková chyba filmu ale moje. Nakonec poděkování kvůli zřejmé inspiraci jak už tu někteří píšete pro Amélii z Montmartru, která je pro mě mnohem snadněji uchopitelnější a celkově hodně oblíbený film. (18.11.2012)

Dívám se a cítím takové jemné, neobyčejné okouzlení kouzelně vyladěnými filmovými obrazy, krásnou hudbou, půvabnou herečkou, drobnými střípky vlastně všedního života i velkými emocemi... jak to ve svých filmech dokáže nabídnout právě Krzysztof Kieślowski. Nepostřehl jsem napoprvé jistě všechny detaily, které by mi umožnily vnímat veškerá propojení příběhů národnostně odlišných hudebních umělkyň, jmenovkyň i dvojic Veronik – nebo snad přímo dvou paralelních verzí osudu jedné Veroniky? Nicméně nechával jsem se vést atmosférou, procítěnými okamžiky, událostmi a zásadními rozhodnutími, až do zajímavě prolínajících se motivů v obou životních osudech a snad nejmysterióznějšího vyústění v závěru. Dvojí život Veroniky je pro mě jeden z filmů, kde cítím, že na konci možná nechápu úplně vše, ale s procitnutím v spleti možných paralelních světů se cítím být povznesen z pobytu na onom místě, kde spolu pomyslně mluví pouze divák, režisér, herci a samotný film. Kieślowski to opět dokázal a dává tady již znát, jaké zážitky (pro mě však ve dvou ze tří případů ještě silnější) nabídne následně v rovněž skvělých Třech barvách. [85%] (03.05.2024)

V Kieslowskiho filmech je určitá vyjimečnost a v tom je jejich kouzlo. Dává divákovi maximální prostor pro jeho fantazii a emoce, které lze vnímat z téměř každého detailu a tady je ruka kameramana Slawomira Idziaka přímo geniální. Je to jedinečná vizuální perla a niterně procítěný pohled do životů dvou Veronik, kde je zcela jistě obrovským bonusem neznámá herečka Irene Jacob, která je nádherná nejen svým zjevem, ale i úžasnou přirozeností projevu. Té chvály a nadšení z mé strany je tentokrát víc než dost. Barevné ladění a hudba už jen dotvářely dokonale celou atmosféru příběhu, kde nic není takové jak se zdá a vy máte neustále mnoho otázek, kde může vaše fantazie proplouvat různými teoriemi a kde jasnou odpověď nikdy nedostanete. Ty momenty s průhlednou kuličkou, zasněnými pohledy, chvílkami milování, tajuplnou tkaničkou od bot a dechberoucí představení s balerínou, nemám slov............ (13.09.2013)

Jeden z nejlešpích filmů režiséra Krzysztofa Kieslowského, který se věnuje opět svému oblíbenému „ženskému“ tématu. Jedna Veronika žije v Polsku, druhá ve Francii – narodily se ve stejný den, jejich osudy jsou si velice podobné. Jedna však tíhne k duchovnějšímu životu, druhá k naplněnému láskou a obyčejnými lidskými hříchy. Pak však jedna z nich umírá, a jakoby její duše začala ovlivňovat život té druhé. DVD: Jako bonus jen textová informace o edici 6+6+6. (30.08.2019)