Dvojí život Veroniky

Jednoznačně vrchol Kiéslowského tvorby. Příběh dvou dívek, které se nikdy nesetkali a přitom jedna druhou cítí, balancuje na hraně pocitů a reality a snu, mezi intuicí a vzpomínkou... V krásně barevně laděném obrazu, který je složením zelené, červené a žluté se nám vypráví příběh, plný detailů a drobností, plný lehkých cinknutí a úžasné hudby... Kiéslowski nám otevřel nejvíce intimní stránky ženy... Dvojí život Veroniky byl zjevnou inspirací pro Amélii z Montmartru, která využívá mnoho postřehů z toho úžasného filmu. (07.09.2006)

Mé porozumění tomuto těžce artovému počinu začíná a končí u citátu Ernesta Hemingwaye „Neptej se komu zvoní hrana, zvoní tobě!“ Nebudu předstírat opak a hned zkraje přiznám, že tento film jsem nepochopil. Nevím, co chtěl říct, zda-li měl co říct a proč to říkal skrze podobný příběh. (Může existovat snová detektivní hříčka o podobně vytříbených vizuálních kvalitách?) Ani přes plnou koncentraci a nejvyšší možnou snahou proniknout pod povrch všedních věcí, nedošel jsem k uspokojivým závěrům. Nedokážu Veroniku zavrhnout, odkopnout, pohřbít ve svých myšlenkách. Nedokážu to kvůli Irène Jacob, nedokážu to kvůli Kieslowského podmanivé režii. Nenudil jsem se, jenom nechápavě koukal. Asi špatným směrem. 70% Zajímavé komentáře: Faye, bogomira, Aidan, ScarPoul, joker2, Dero (25.11.2008)

V Kieslowskiho filmech je určitá vyjimečnost a v tom je jejich kouzlo. Dává divákovi maximální prostor pro jeho fantazii a emoce, které lze vnímat z téměř každého detailu a tady je ruka kameramana Slawomira Idziaka přímo geniální. Je to jedinečná vizuální perla a niterně procítěný pohled do životů dvou Veronik, kde je zcela jistě obrovským bonusem neznámá herečka Irene Jacob, která je nádherná nejen svým zjevem, ale i úžasnou přirozeností projevu. Té chvály a nadšení z mé strany je tentokrát víc než dost. Barevné ladění a hudba už jen dotvářely dokonale celou atmosféru příběhu, kde nic není takové jak se zdá a vy máte neustále mnoho otázek, kde může vaše fantazie proplouvat různými teoriemi a kde jasnou odpověď nikdy nedostanete. Ty momenty s průhlednou kuličkou, zasněnými pohledy, chvílkami milování, tajuplnou tkaničkou od bot a dechberoucí představení s balerínou, nemám slov............ (13.09.2013)

Výborná kamera, působivý hudební doprovod, vynikající herecké výkony..ano, i toto je důležitým prvkem tohoto lyricko-epického snímku. Ale hlavně jde úplně o něco jiného. Nádherná obrazotvornost, která nám poskytne milion a jeden důvod k zamyšlení, ne nad tím jak to myslel režisér, ale zamyslíte se sami nad sebou..film jednoduše (ano..jednoduše) osloví vaši duši, ovšem následné úvahy jsou mnohem složitější. Zkrátka tohle by měla být povinnost pro každého myslícího člověka. Pro mne to byl jeden z nejemotivnějších filmových zážitků vůbec! (25.02.2006)

Mystický příběh o dvou dívkách ze dvou různých zemí, jednou se zahlédly možná. Spřízněné jménem, gesty, talentem ke zpěvu a stejným tušením. „Mám zvláštní pocit.Cítím jako bych nebyla sama.“ A loutkáři, který zrovna píše knihu o dvou dívkách ze dvou různých zemí. „....Když byly obě dva roky staré a už uměly chodit......jedna z nich si spálila ruku na plotně.O pár dní později......druhá z nich sahala na kamna.....ale v poslední chvíli ruku odtáhla.Ačkoli nemohla vědět, že by se také spálila.“ Ta jedna z nich je jakoby nadpřirozenou silou varována před omyly té druhé. A dál si netroufám k této tajuplné nádheře doplněné stejně nádhernou hudbou nic dodat, snad jen, že Krzysztof Kieslowski těžko mohl vybrat lepší představitelku obou Veronik než Iréne Jacob. (09.10.2005)